蜜桃交友

Existuje dost p艡ekvapivá odpov臎膹 na to, co vlastn臎 tvo艡í základ spole膷enství, kterému 艡íkáme rodina. Podle v拧eho by to mohlo být n臎co tak nenápadného jako jsou domácí recepty, p艡edávané v臎t拧inou v 啪enské linii, uchovávané 膷asto v ohmataných se拧itech s ohnutými rohy a ob膷asnými skvrnami od omastku. Babi膷膷in recept na domácí koprovku nebo 拧vestkový kolá膷 nevypadá jako svorník rodinného 啪ivota, ov拧em zdání, 啪e jídlo je cosi p艡ízemního a v拧edního, ur膷it臎 klame. V jistém smyslu je ka啪dá rodina spole膷enstvím stolu. Patrn臎 nemá smysl ohlí啪et se s lítostí za dobami, kdy se rodina pravideln臎 scházela u ve膷e艡e nad kou艡ící polévkovou mísou a p艡i konverzaci se ozývalo cinkání nab臎ra膷ky o porcelán. I kdyby se dnes rituál spole膷ného jídla odehrával jen z艡ídka, neumen拧uje to jeho tajemnou sílu a symboliku. Spole膷né jídlo znamenalo odedávna víc ne啪 jen obnovení síly. Spole膷n臎 pojíst je vyhlá拧ením smíru a p艡átelství. Ve Starém zákon臎 se spole膷ným jídlem stvrzuje sounále啪itost, deklarují se mírové úmysly. Velké události a d暖le啪itá setkání si 啪ádají hostinu. Nejznám臎j拧í vyobrazení Nejsv臎t臎j拧í Trojice, ikona Andreje Rubleva z 15. století, je zpodobn臎ním t艡í postav náv拧t臎vník暖 v dom臎 praotce Abrahama kolem prost艡eného stolu. Ka啪dá taková hostina je p艡edobrazem Otcovy oslavy návratu ztracených syn暖 a dcer, p艡edobrazem Je啪í拧ovy poslední ve膷e艡e a také dokonalé hostiny Beránkovy na konci 膷as暖. V dob臎 pandemie covidu 鈥� 19 se ukázalo, 啪e 膷ást 啪ivota církve se dá p艡enést do digitálního sv臎ta. Slavení eucharistie v拧ak nelze v plnosti 啪ít digitáln臎, proto啪e církev je, stejn臎 jako rodina, spole膷enstvím kolem stolu, kde se podává chléb a víno jako pokrm k v臎膷nému 啪ivotu.

Sou膷asná 膷eská um臎lkyn臎 a zárove艌 psychoterapeutka Kamila 沤enatá oslovila tvo艡ící kolegyn臎, aby zpodobnily rodinné vazby po 啪enské linii, tedy vztahy mezi babi膷kami, matkami, dcerami a vnu膷kami. Jako velké téma se tu objevuje práv臎 jídlo. Jedna z ú膷astnic výstavy, scénografka Tereza Mare膷ková, vystavila se拧it recept暖, který se od matek k dcerám d臎dí v její rodin臎. Obava um臎lkyn臎, 啪e se vystavený se拧it m暖啪e z výstavy ztratit, byla taková, 啪e tady ru膷n臎 psanou kucha艡ku chrání sklen臎ný box. Domácí památka je vystavena podobn臎 jako t艡eba korunova膷ní klenoty nebo vzácné historické tisky. Co啪 je nakonec pochopitelné; po generace schra艌ované domácí recepty na koprovku nebo 拧vestkový kolá膷 jsou skute膷n臎 v jistém smyslu sou膷ástí identity jednotlivých rodin.

V doprovodném textu v拧ak Tereza Mare膷ková popisuje odvrácenou stranu n臎膷eho tak zdánliv臎 bezproblémového, jako je spole膷né jídlo u jednoho stolu. Jídlo nem暖啪e být náhra啪kou láskyplné a otev艡ené komunikace, pí拧e autorka. Kolem jídla je 膷asto domácí dusno, p艡i stolování se toti啪 膷asto vyjeví pravá podoba vztah暖. To paradoxn臎 zap艡í膷i艌uje odmítání jídla, k艡e膷 v hrdle i uml膷ování jídlem 鈥� sebe i druhých v denn臎 obnovovaném pokusu o rituální setkání u snídan臎, ob臎da, ve膷e艡e. U pokrmu, který je, nebo by m臎l být obnovením sounále啪itosti a p艡ijetí a rovnováhy, jak poznamenává Tereza Mare膷ková v doprovodném textu.

Bylo by p艡ekvapivé, kdyby se poru拧enost 膷lov臎ka nedotkla n臎膷eho tak zdánliv臎 bezproblémového, jako je jídlo. Zdá se, 啪e je bláhové prosazovat vn臎j拧í podobu tradi膷ní rodiny a tradi膷ních hodnot podle zdání, 啪e sv臎t a rodina jsou v po艡ádku jen proto, 啪e sedávají u jednoho stolu. Vypadá to, 啪e logika souvislosti je p艡esn臎 opa膷ná. Jídlo nem暖啪e být náhra啪kou láskyplné a otev艡ené komunikace, není náhra啪kou lásky, ale jejím vyjád艡ením.

Rodina i církev jsou spole膷enstvím stolu, který symbolizuje vzájemné a bezpodmíne膷né p艡ijetí. Na po膷átku je otev艡ený a láskyplný postoj srdce, teprve tento postoj m暖啪e být vyjád艡ený hojností stolu, jinak jde o bohapustou 啪ranici, to v lep拧ím p艡ípad臎. V hor拧ím pak se nedostatek lásky a porozum臎ní vyjevuje jako trápení s poruchami p艡íjmu potravy.

Jak jídlem nepohrdat, ale vid臎t jeho bezmála svátostnou povahu, vyjad艡ující na拧e vztahy k lidem i k Bohu, nás u膷í samotný Je啪í拧. O evangeliu podle Luká拧e se n臎kdy s nadsázkou 艡íká, 啪e v n臎m Je啪í拧 ke spole膷nému jídlu bu膹 sm臎艡uje, nebo s n臎kým jí. A 膷asto je to n臎kdo, kdo by logikou p艡íslu拧nosti ke skupin臎 nebo národnosti m臎l být Je啪í拧ovi vzdálený nebo rovnou cizí. Spole膷né jídlo je v Je啪í拧ov臎 p艡íb臎hu pro nás, poslucha膷e, d暖le啪itou lekcí.

V Luká拧ov臎 evangeliu Je啪í拧 stoluje s h艡í拧níky a celníky, z pohledu pravov臎rných 沤id暖 s kolaboranty s 艡ímskou mocí, nadto 膷asto nepoctivými. Usedá k hostin臎 v dom臎 farizea, tedy p艡íslu拧níka nábo啪enské skupiny, pro kterou Je啪í拧ovo p暖sobení znamenalo ohro啪ení vlastního výsadního postavení u膷itel暖 a znalc暖 Moj啪í拧ova zákona. Nasytí p臎t tisíc hladových chleby a rybami, v dom臎 Marie a Marty stoluje i s dal拧ími, které u膷itel milosrdenství p艡itahuje. Vyu啪ívá spole膷né jídlo, aby poukázal, 啪e nelze hodovat, zatímco chudí trpí hladem. P艡ed svým odsouzením a popravou stoluje s u膷edníky, ani啪 by p艡i tom od stolu vykázal toho, o n臎m啪 ví, 啪e jej zradí.    

Je啪í拧 nás zve k jídlu, volá ke spole膷nému stolu. Zve nás, abychom i my prokazovali pohostinnost t臎m, kdo jsou pro nás cizí, kdo k nám nepat艡í, kdo nejsou jako my. Kdybychom u啪 mezi tradi膷ními hodnotami cht臎li n臎jakou jmenovat, pak je to práv臎 tato, kterou Je啪í拧 dává najevo, kdy啪 jí s celníky, h艡í拧níky a cizinci. 

Vra钮me se ale nazp臎t ke zcela praktickým otázkám spojeným se spole膷ným jídlem, toti啪 k domácím recept暖m, které jsou tentokrát dokonce vystavené v um臎lecké galerii. Recepty v臎t拧inou p艡edávané matkami dcerám - ale nebu膹me genderov臎 úzkoprsí a p艡ipome艌me, 啪e v leckterých rodinách dob艡e va艡í otcové i synové - slou啪í jako p艡ipomínka, 啪e jídlo buduje spole膷enství a 啪e sou膷ástí povahy ka啪dého spole膷enství jsou jedine膷né chut臎 a zvyky spojené práv臎 s konkrétními recepty na oblíbená jídla.

Jedna z náv拧t臎vnic výstavy si p艡i pohledu na domácí kucha艡ku Terezy Mare膷kové vybavila historku z vlastní rodiny, kde se po generace tradoval babi膷膷in recept na kolá膷. Zmín臎ná náv拧t臎vnice výstavy vypráv臎la, jak se p艡i studiu starých text暖 nau膷ila srovnávat verze stejné události z rozli膷ných literárních pramen暖. Rozhodla se tedy stejnou metodou prozkoumat babi膷膷in legendární mou膷ník. Po啪ádala tedy celou roz拧í艡enou rodinu, aby jí v拧echny domácnosti té啪e rodiny poslaly recept babi膷膷ina kolá膷e, jak jej mají zapsaný. P艡i porovnávání recept暖 na jediný a pravý proslulý babi膷膷in kolá膷 pak do拧la k p艡ekvapivému zji拧t臎ní 鈥� recepty se nejspí拧 opisováním a p艡edáváním z generace na generaci za膷aly natolik li拧it, 啪e ve výsledku nakonec ani ne拧lo o jeden a tentý啪 kolá膷, p艡esto啪e jeho autorkou dozajista byla tatá啪 legendární babi膷ka a p艡edlohou její legendární pe膷ivo.

I z této kuchy艌ské historky m暖啪e plynout pou膷ení pro 啪ivot víry, v n臎m啪, jak jsme si 艡ekli, hraje jídlo významnou roli. Recepty na hostinu s Je啪í拧em jsou jen pomocnými texty, které se zku拧enost od zku拧enosti od sebe navíc mohou li拧it. Nehledejme jeden správný a dokonalý recept, jeho啪 opakováním bychom dosáhli úsp臎chu, toti啪 bla啪eného 啪ivota. A v暖bec u啪 návody na 啪ivot s Bohem neslou啪í k tomu, abychom p艡i jejich srovnávání vylu膷ovali jiné kucha艡ky a kucha艡e, kte艡í se podle nás nedr啪í originální a jediné pravé receptury. Principem hostiny Beránkovy je toti啪 podle v拧eho, alespo艌 z na拧í strany, láska z 膷istého srdce, dobrého sv臎domí a up艡ímné víry. Hodnoty vzácné jak ta domácí kucha艡ka vystavená v galerii pod sklen臎ným poklopem.

Petr Vizina je 膷eský noviná艡 a teolog.