蜜桃交友

Existuje dost p?ekvapivá odpově? na to, co vlastně tvo?í základ spole?enství, kterému ?íkáme rodina. Podle v?eho by to mohlo být něco tak nenápadného jako jsou domácí recepty, p?edávané vět?inou v ?enské linii, uchovávané ?asto v ohmataných se?itech s ohnutými rohy a ob?asnými skvrnami od omastku. Babi??in recept na domácí koprovku nebo ?vestkový kolá? nevypadá jako svorník rodinného ?ivota, ov?em zdání, ?e jídlo je cosi p?ízemního a v?edního, ur?itě klame. V jistém smyslu je ka?dá rodina spole?enstvím stolu. Patrně nemá smysl ohlí?et se s lítostí za dobami, kdy se rodina pravidelně scházela u ve?e?e nad kou?ící polévkovou mísou a p?i konverzaci se ozývalo cinkání naběra?ky o porcelán. I kdyby se dnes rituál spole?ného jídla odehrával jen z?ídka, neumen?uje to jeho tajemnou sílu a symboliku. Spole?né jídlo znamenalo odedávna víc ne? jen obnovení síly. Spole?ně pojíst je vyhlá?ením smíru a p?átelství. Ve Starém zákoně se spole?ným jídlem stvrzuje sounále?itost, deklarují se mírové úmysly. Velké události a d?le?itá setkání si ?ádají hostinu. Nejznáměj?í vyobrazení Nejsvětěj?í Trojice, ikona Andreje Rubleva z 15. století, je zpodobněním t?í postav náv?těvník? v domě praotce Abrahama kolem prost?eného stolu. Ka?dá taková hostina je p?edobrazem Otcovy oslavy návratu ztracených syn? a dcer, p?edobrazem Je?í?ovy poslední ve?e?e a také dokonalé hostiny Beránkovy na konci ?as?. V době pandemie covidu – 19 se ukázalo, ?e ?ást ?ivota církve se dá p?enést do digitálního světa. Slavení eucharistie v?ak nelze v plnosti ?ít digitálně, proto?e církev je, stejně jako rodina, spole?enstvím kolem stolu, kde se podává chléb a víno jako pokrm k vě?nému ?ivotu.

Sou?asná ?eská umělkyně a zároveň psychoterapeutka Kamila ?enatá oslovila tvo?ící kolegyně, aby zpodobnily rodinné vazby po ?enské linii, tedy vztahy mezi babi?kami, matkami, dcerami a vnu?kami. Jako velké téma se tu objevuje právě jídlo. Jedna z ú?astnic výstavy, scénografka Tereza Mare?ková, vystavila se?it recept?, který se od matek k dcerám dědí v její rodině. Obava umělkyně, ?e se vystavený se?it m??e z výstavy ztratit, byla taková, ?e tady ru?ně psanou kucha?ku chrání skleněný box. Domácí památka je vystavena podobně jako t?eba korunova?ní klenoty nebo vzácné historické tisky. Co? je nakonec pochopitelné; po generace schraňované domácí recepty na koprovku nebo ?vestkový kolá? jsou skute?ně v jistém smyslu sou?ástí identity jednotlivých rodin.

V doprovodném textu v?ak Tereza Mare?ková popisuje odvrácenou stranu ně?eho tak zdánlivě bezproblémového, jako je spole?né jídlo u jednoho stolu. Jídlo nem??e být náhra?kou láskyplné a otev?ené komunikace, pí?e autorka. Kolem jídla je ?asto domácí dusno, p?i stolování se toti? ?asto vyjeví pravá podoba vztah?. To paradoxně zap?í?iňuje odmítání jídla, k?e? v hrdle i uml?ování jídlem – sebe i druhých v denně obnovovaném pokusu o rituální setkání u snídaně, oběda, ve?e?e. U pokrmu, který je, nebo by měl být obnovením sounále?itosti a p?ijetí a rovnováhy, jak poznamenává Tereza Mare?ková v doprovodném textu.

Bylo by p?ekvapivé, kdyby se poru?enost ?lověka nedotkla ně?eho tak zdánlivě bezproblémového, jako je jídlo. Zdá se, ?e je bláhové prosazovat vněj?í podobu tradi?ní rodiny a tradi?ních hodnot podle zdání, ?e svět a rodina jsou v po?ádku jen proto, ?e sedávají u jednoho stolu. Vypadá to, ?e logika souvislosti je p?esně opa?ná. Jídlo nem??e být náhra?kou láskyplné a otev?ené komunikace, není náhra?kou lásky, ale jejím vyjád?ením.

Rodina i církev jsou spole?enstvím stolu, který symbolizuje vzájemné a bezpodmíne?né p?ijetí. Na po?átku je otev?ený a láskyplný postoj srdce, teprve tento postoj m??e být vyjád?ený hojností stolu, jinak jde o bohapustou ?ranici, to v lep?ím p?ípadě. V hor?ím pak se nedostatek lásky a porozumění vyjevuje jako trápení s poruchami p?íjmu potravy.

Jak jídlem nepohrdat, ale vidět jeho bezmála svátostnou povahu, vyjad?ující na?e vztahy k lidem i k Bohu, nás u?í samotný Je?í?. O evangeliu podle Luká?e se někdy s nadsázkou ?íká, ?e v něm Je?í? ke spole?nému jídlu bu? smě?uje, nebo s někým jí. A ?asto je to někdo, kdo by logikou p?íslu?nosti ke skupině nebo národnosti měl být Je?í?ovi vzdálený nebo rovnou cizí. Spole?né jídlo je v Je?í?ově p?íběhu pro nás, poslucha?e, d?le?itou lekcí.

V Luká?ově evangeliu Je?í? stoluje s h?í?níky a celníky, z pohledu pravověrných ?id? s kolaboranty s ?ímskou mocí, nadto ?asto nepoctivými. Usedá k hostině v domě farizea, tedy p?íslu?níka nábo?enské skupiny, pro kterou Je?í?ovo p?sobení znamenalo ohro?ení vlastního výsadního postavení u?itel? a znalc? Moj?í?ova zákona. Nasytí pět tisíc hladových chleby a rybami, v domě Marie a Marty stoluje i s dal?ími, které u?itel milosrdenství p?itahuje. Vyu?ívá spole?né jídlo, aby poukázal, ?e nelze hodovat, zatímco chudí trpí hladem. P?ed svým odsouzením a popravou stoluje s u?edníky, ani? by p?i tom od stolu vykázal toho, o něm? ví, ?e jej zradí.    

Je?í? nás zve k jídlu, volá ke spole?nému stolu. Zve nás, abychom i my prokazovali pohostinnost těm, kdo jsou pro nás cizí, kdo k nám nepat?í, kdo nejsou jako my. Kdybychom u? mezi tradi?ními hodnotami chtěli nějakou jmenovat, pak je to právě tato, kterou Je?í? dává najevo, kdy? jí s celníky, h?í?níky a cizinci. 

Vra?me se ale nazpět ke zcela praktickým otázkám spojeným se spole?ným jídlem, toti? k domácím recept?m, které jsou tentokrát dokonce vystavené v umělecké galerii. Recepty vět?inou p?edávané matkami dcerám - ale nebu?me genderově úzkoprsí a p?ipomeňme, ?e v leckterých rodinách dob?e va?í otcové i synové - slou?í jako p?ipomínka, ?e jídlo buduje spole?enství a ?e sou?ástí povahy ka?dého spole?enství jsou jedine?né chutě a zvyky spojené právě s konkrétními recepty na oblíbená jídla.

Jedna z náv?těvnic výstavy si p?i pohledu na domácí kucha?ku Terezy Mare?kové vybavila historku z vlastní rodiny, kde se po generace tradoval babi??in recept na kolá?. Zmíněná náv?těvnice výstavy vyprávěla, jak se p?i studiu starých text? nau?ila srovnávat verze stejné události z rozli?ných literárních pramen?. Rozhodla se tedy stejnou metodou prozkoumat babi??in legendární mou?ník. Po?ádala tedy celou roz?í?enou rodinu, aby jí v?echny domácnosti té?e rodiny poslaly recept babi??ina kolá?e, jak jej mají zapsaný. P?i porovnávání recept? na jediný a pravý proslulý babi??in kolá? pak do?la k p?ekvapivému zji?tění – recepty se nejspí? opisováním a p?edáváním z generace na generaci za?aly natolik li?it, ?e ve výsledku nakonec ani ne?lo o jeden a tentý? kolá?, p?esto?e jeho autorkou dozajista byla tatá? legendární babi?ka a p?edlohou její legendární pe?ivo.

I z této kuchyňské historky m??e plynout pou?ení pro ?ivot víry, v něm?, jak jsme si ?ekli, hraje jídlo významnou roli. Recepty na hostinu s Je?í?em jsou jen pomocnými texty, které se zku?enost od zku?enosti od sebe navíc mohou li?it. Nehledejme jeden správný a dokonalý recept, jeho? opakováním bychom dosáhli úspěchu, toti? bla?eného ?ivota. A v?bec u? návody na ?ivot s Bohem neslou?í k tomu, abychom p?i jejich srovnávání vylu?ovali jiné kucha?ky a kucha?e, kte?í se podle nás nedr?í originální a jediné pravé receptury. Principem hostiny Beránkovy je toti? podle v?eho, alespoň z na?í strany, láska z ?istého srdce, dobrého svědomí a up?ímné víry. Hodnoty vzácné jak ta domácí kucha?ka vystavená v galerii pod skleněným poklopem.

Petr Vizina je ?eský noviná? a teolog.