蜜桃交友

Nedávno jsem vid臎la plakát s nápisem Hrdina a pod tím nápisem bylo napsáno: Nikdo z tohoto sv臎ta neodejde 啪ivý. Víc nic. 沤ádný autor citátu, ani 啪ádný obraz. P艡emý拧lela jsem o tom, kdo asi takové plakáty 拧í艡í a k 膷emu slou啪í. Bylo to vybídnutí k n臎jaké extremistické aktivit臎 鈥� nebo pozvánka jít na hlubinu a smi艡ovat se s tím, 啪e jsme smrtelní? Neur膷itá zku拧enost s plakátem ve mn臎 del拧í dobu z暖stala jako jakýsi ru拧ivý spodní tón, a vrátila se i te膹, kdy啪 p艡emý拧lím o vstupu do Velikonoc, o Kv臎tné ned臎li a jejích tajemstvích.

鈥濰osana synu Davidovu! Po啪ehnaný ten, který p艡ichází ve jménu Hospodinov臎! Král izraelský! Hosana na výsostech! 鈥� Mám ráda ten zp臎v, kdy啪 se jde s ratolestmi a tím pr暖vodem vstupujeme do Svatého týdne. Mám ráda i to, 啪e liturgie stojí na obrácené perspektiv臎: na nad臎ji p艡icházející od v臎膷ného Krále, který ji啪 vstoupil do v臎膷ného Jeruzaléma a táhne nás k sob臎. Kv臎tná ned臎le, to jsou vlastn臎 takové celé Velikonoce v malém, ale jde tam o jiné smí艡ení ne啪 na plakátu o hrdinovi. Není to tak, 啪e 膷ím v臎t拧í odolnost v暖膷i utrpení a 膷ím men拧í hodnota p艡ipisovaná 啪ivotu tady a te膹, tím líp.

Mo啪ná, 啪e n臎kte艡í z t臎ch, kdo 拧li tehdy s Je啪í拧em kousek cesty z Betfage nebo Betánie do Jeruzaléma, si to mysleli. Mo啪ná 膷ekali, 啪e je to nový král David, který, jako kdysi David Goliá拧e, sest艡elí Piláta svým prakem. Nechá 艠ímany zaplatit za v拧echna p艡íko艡í na 沤idech. Mo啪ná to bude opravdu král, tenhle hrdina jedoucí na vyp暖j膷eném oslu, a kdy啪 ne, tak p艡inejmen拧ím, 艡ekli bychom, jáno拧íkovská postava nebo n臎kdo jako Robin Hood. Pomocník chudých. A tak se volá Hosana, na zem se kladou plá拧t臎 a ratolesti. A pak p艡ijde první p艡ekvapení. Tenhle Král nejede k 艡ímskému paláci, ale k chrámu. Ru拧ivý tón se znovu objevuje, ale ne na Je啪í拧ov臎 stran臎. Je啪í拧 je unavený a má hlad. Je啪í拧 tou啪í po tom, aby chrám byl svatým místem, kde se oslavuje B暖h, kterému pat艡í celá zem臎. Aby lidé, kte艡í ho nazývají králem, nehledali tolik hrdinství jako spí拧 nevinnost a 膷istotu srdce. Ale dav oslavující silného a mocného Hospodina, udatného v boji, je sycen jinými p艡edstavami.

Vstup do Jeruzaléma, svatého m臎sta 鈥� a pro nás vstup do Svatého týdne následuje obrovská konfrontace, kterou p艡edstavuje pa拧ijový p艡íb臎h. A ten ru拧ivý spodní tón se dostává i sem. Jako by se v d臎jinách st艡ídaly role ohledn臎 toho, kdo z tohoto sv臎ta neodejde 啪ivý. O Velikonocích se 膷asto odehrávaly pogromy na 沤idy, kterým se p艡i膷ítala d臎di膷ná vina za zabití Je啪í拧e Krista. A啪 po katastrof臎 holocaustu do拧lo k radikálním pozitivním zm臎nám. Teologie a církevní praxe se vrátily k tomu, 啪e Bo啪í vyvolení jsou neodvolatelná, a do velikono膷ních ob艡ad暖 se dostaly modlitby za Izrael, za to, aby byl v臎rný tomu, k 膷emu ho B暖h povolal. 鈥濾啪dy钮 oni jsou první, kte艡í poznali jméno Hospodina, na拧eho Boha. Ké啪 ho stále více milují a ké啪 v臎rn臎 zachovají smlouvu, kterou s nimi uzav艡el.鈥� Dokonce i za muslimy, i kdy啪 se p艡ímo nepou啪ívá to slovo, ale mluví se o t臎ch dal拧ích, 鈥瀔do v臎艡í v Boha鈥�, a prosí se za to, aby byl 鈥濪uch Bo啪í jejich sv臎tlem, aby 拧li cestou, která vede ke spáse.鈥� A za v拧echny lidi, aby 啪ili poctiv臎 podle svého poznání a k Bohu nakonec do拧li.

Jiná perspektiva ne啪 vyra啪ená okna 啪idovských obchod暖, zapálené synagogy, ghetta, lágry, rukojmí; ne啪 vybombardovaná krajina, lidé prchající z Gazy, a nemocnice bez základních pot艡eb. Hrdinství rasových, nacionalistických, t艡ídních i nábo啪enských inscenací se ale 膷asem vy膷erpá. A ten obrat, kdy B暖h stojí na jiné stran臎 ne啪 smrt, se odehraje znovu a znovu. V této perspektiv臎 Velikonoce p艡edstavují moc doteku Bo啪í ruky a Bo啪í prom臎ny, oslavu nad臎je.  Probuzené v臎domí, 啪e nikdo z tohoto sv臎ta neodejde sám, a 啪e smrt nemá poslední slovo.

A tak se znovu t臎拧ím se na modlitbu:

鈥濸o啪ehnej také nás,
a钮 s radostí jdeme za svým Králem Kristem
a jednou a钮 s ním vstoupíme do v臎膷ného Jeruzaléma.
Nebo钮 on s tebou 啪ije a kraluje na v臎ky v臎k暖.鈥�

Prof. Ivana Noble je teolo啪ka, vede Ekumenický Institut na Evangelické teologické fakult臎 Univerzity Karlovy, univerzitní Centrum pé膷e o du拧i, a je husitská fará艡ka.