PODCAST: Ivana Noble – Cestou k Velikonoc?m
Nedávno jsem viděla plakát s nápisem Hrdina a pod tím nápisem bylo napsáno: Nikdo z tohoto světa neodejde ?ivý. Víc nic. ?ádný autor citátu, ani ?ádný obraz. P?emý?lela jsem o tom, kdo asi takové plakáty ?í?í a k ?emu slou?í. Bylo to vybídnutí k nějaké extremistické aktivitě – nebo pozvánka jít na hlubinu a smi?ovat se s tím, ?e jsme smrtelní? Neur?itá zku?enost s plakátem ve mně del?í dobu z?stala jako jakýsi ru?ivý spodní tón, a vrátila se i te?, kdy? p?emý?lím o vstupu do Velikonoc, o Květné neděli a jejích tajemstvích.
?Hosana synu Davidovu! Po?ehnaný ten, který p?ichází ve jménu Hospodinově! Král izraelský! Hosana na výsostech! “ Mám ráda ten zpěv, kdy? se jde s ratolestmi a tím pr?vodem vstupujeme do Svatého týdne. Mám ráda i to, ?e liturgie stojí na obrácené perspektivě: na naději p?icházející od vě?ného Krále, který ji? vstoupil do vě?ného Jeruzaléma a táhne nás k sobě. Květná neděle, to jsou vlastně takové celé Velikonoce v malém, ale jde tam o jiné smí?ení ne? na plakátu o hrdinovi. Není to tak, ?e ?ím vět?í odolnost v??i utrpení a ?ím men?í hodnota p?ipisovaná ?ivotu tady a te?, tím líp.
Mo?ná, ?e někte?í z těch, kdo ?li tehdy s Je?í?em kousek cesty z Betfage nebo Betánie do Jeruzaléma, si to mysleli. Mo?ná ?ekali, ?e je to nový král David, který, jako kdysi David Goliá?e, sest?elí Piláta svým prakem. Nechá ?ímany zaplatit za v?echna p?íko?í na ?idech. Mo?ná to bude opravdu král, tenhle hrdina jedoucí na vyp?j?eném oslu, a kdy? ne, tak p?inejmen?ím, ?ekli bychom, jáno?íkovská postava nebo někdo jako Robin Hood. Pomocník chudých. A tak se volá Hosana, na zem se kladou plá?tě a ratolesti. A pak p?ijde první p?ekvapení. Tenhle Král nejede k ?ímskému paláci, ale k chrámu. Ru?ivý tón se znovu objevuje, ale ne na Je?í?ově straně. Je?í? je unavený a má hlad. Je?í? tou?í po tom, aby chrám byl svatým místem, kde se oslavuje B?h, kterému pat?í celá země. Aby lidé, kte?í ho nazývají králem, nehledali tolik hrdinství jako spí? nevinnost a ?istotu srdce. Ale dav oslavující silného a mocného Hospodina, udatného v boji, je sycen jinými p?edstavami.
Vstup do Jeruzaléma, svatého města – a pro nás vstup do Svatého týdne následuje obrovská konfrontace, kterou p?edstavuje pa?ijový p?íběh. A ten ru?ivý spodní tón se dostává i sem. Jako by se v dějinách st?ídaly role ohledně toho, kdo z tohoto světa neodejde ?ivý. O Velikonocích se ?asto odehrávaly pogromy na ?idy, kterým se p?i?ítala dědi?ná vina za zabití Je?í?e Krista. A? po katastrofě holocaustu do?lo k radikálním pozitivním změnám. Teologie a církevní praxe se vrátily k tomu, ?e Bo?í vyvolení jsou neodvolatelná, a do velikono?ních ob?ad? se dostaly modlitby za Izrael, za to, aby byl věrný tomu, k ?emu ho B?h povolal. ?V?dy? oni jsou první, kte?í poznali jméno Hospodina, na?eho Boha. Ké? ho stále více milují a ké? věrně zachovají smlouvu, kterou s nimi uzav?el.“ Dokonce i za muslimy, i kdy? se p?ímo nepou?ívá to slovo, ale mluví se o těch dal?ích, ?kdo vě?í v Boha“, a prosí se za to, aby byl ?Duch Bo?í jejich světlem, aby ?li cestou, která vede ke spáse.“ A za v?echny lidi, aby ?ili poctivě podle svého poznání a k Bohu nakonec do?li.
Jiná perspektiva ne? vyra?ená okna ?idovských obchod?, zapálené synagogy, ghetta, lágry, rukojmí; ne? vybombardovaná krajina, lidé prchající z Gazy, a nemocnice bez základních pot?eb. Hrdinství rasových, nacionalistických, t?ídních i nábo?enských inscenací se ale ?asem vy?erpá. A ten obrat, kdy B?h stojí na jiné straně ne? smrt, se odehraje znovu a znovu. V této perspektivě Velikonoce p?edstavují moc doteku Bo?í ruky a Bo?í proměny, oslavu naděje. Probuzené vědomí, ?e nikdo z tohoto světa neodejde sám, a ?e smrt nemá poslední slovo.
A tak se znovu tě?ím se na modlitbu:
?Po?ehnej také nás,
a? s radostí jdeme za svým Králem Kristem
a jednou a? s ním vstoupíme do vě?ného Jeruzaléma.
Nebo? on s tebou ?ije a kraluje na věky věk?.“
Prof. Ivana Noble je teolo?ka, vede Ekumenický Institut na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy, univerzitní Centrum pé?e o du?i, a je husitská fará?ka.
