Dar slz pro vzdálené
ANDREA TORNIELLI
"Hospodin ne?ádá pohrdavé soudy nad těmi, kdo nevě?í, ale lásku a slzy pro ty, kdo jsou daleko". Pape? Franti?ek p?edsedal m?i se svěcením olej? ve Svatopetrské bazilice a pronesl homilii o slzách. Za?íná tím, ?e "ho?ce zaplakal" apo?tol Petr, který poté, co t?ikrát zap?el Mistra na nádvo?í veleknězova domu, na několik okam?ik? pocítí milosrdný pohled Je?í?e v poutech a p?ed objetím odpu?tění pozná sv?j h?ích. Franti?ek promlouvá ke svým brat?ím kně?ím p?i slavnosti věnované p?edev?ím jim. Jeho slova se v?ak mohou roz?í?it a zahrnout nás v?echny.
Tvá?í v tvá? ?ivotním situacím, postoj?m těch, kdo nevě?í, těch, kdo s námi polemizují, ale také tvá?í v tvá? rozdílné citlivosti brat?í ve ví?e, kolikrát z na?ich srdcí vycházejí pohrdavé, definitivní soudy. Někdy soudy výsmě?né, ne tak nepodobné těm, které se ozývaly u paty k?í?e. Sta?í se nejprve podívat "dom?", abychom si toto riziko uvědomili. Sta?í se podívat, by? jen roztr?itě, na svět sociálních médií a blog?, které o sobě tvrdí, ?e jsou k?es?anské, abychom si uvědomili, jakým evangelijním protimluvem prochází postoj těch, kte?í rozdmychávají rozdělení, opozici, zesmě?ňování těch, jejich? jedinou chybou je, ?e smý?lejí jinak. Kdy? roz?í?íme sv?j pohled, jak nemyslet na oceán nenávisti, který rozpoutávají a ?iví války, terorismus a násilí, je? si stále vybírají nevinné oběti.
K?es?ané jsou následovníky Boha, který se stal ?lověkem a který nás po?ádal, abychom milovali i své nep?átele. Boha, který nepot?ebuje na?e p?edsudky a pohrdavé soudy o druhých, ale který se projevuje tím, ?e nás objímá, kdy? jsme schopni plakat a milovat, kdy? se necháme proniknout utrpením druhých tím, ?e vystoupíme z bublin lhostejnosti, kdy? milujeme ty, kte?í jsou daleko, a modlíme se za ně, kdy? - namísto obviňování - proléváme slzy za ty, kte?í jsou mimo to, co pova?ujeme za ohradu spravedlivých, spasených, dobrých, těch, kte?í jsou "v po?ádku", těch, kte?í vě?í, ?e u? v?echno vědí, a proto u? nic ne?ekají.
"Tě?ké situace, které vidíme a pro?íváme, nedostatek víry, utrpení, kterého se dotýkáme," ?ekl Franti?ek kně?ím, "v kontaktu se srdcem soucitu nevzbuzují rozhodnost ve sporu, ale vytrvalost v milosrdenství. Jak moc se pot?ebujeme osvobodit od hrubosti a obviňování, od sobectví a cti?ádosti, od strnulosti a nespokojenosti, abychom se svě?ili a spolehli na Boha a na?li v něm pokoj, který zachraňuje p?ed ka?dou bou?í! Klanějme se, p?imlouvejme se a pla?me za druhé: dovolíme Hospodinu, aby konal zázraky". V p?edve?er slavení golgotské oběti se k?es?ané, odpu?tění h?í?níci, u?í z Petrových slz poznávat sami sebe jako takové. A tím, ?e se otevírají bezplatné a bezpodmíne?né lásce Uk?i?ovaného, u?í se milovat jeden druhého, a tak být svědky milosrdenství ve světě, který neodpou?tí; svědky jednoty ve světě rozdělení; svědky pokoje ve světě, kde se zdá, ?e p?evládá násilí a válka. U?í se být svědky naděje, která není zalo?ena na jejich vlastních schopnostech a dovednostech, ale na jistotě toho, co se stalo o velikono?ní noci v jeruzalémském hrobě.
