蜜桃交友

Kdy啪 se podívám na druhého 膷lov臎ka, co, nebo koho vidím? Zkusme si zav艡ít o膷i a p艡edstavit si n臎koho blízkého. Co m臎 napadne jako první, 膷eho si v拧imnu, na 膷em ulpí m暖j zájem. V拧imnu si jeho vzhledu, jaké má vlasy, barvu o膷í, velikost postavy, jak chodí? Nebo se mi jako první vybaví, co d臎lá, co vykonal, jaké pracovní nebo 啪ivotní úsp臎chy má za sebou. Anebo si nejprve uv臎domím, jeho chyby, proh艡e拧ky, zran臎ní, které mi zp暖sobil. 膶eho jsme si v拧imli na 膷lov臎ku, kterého jsme si p艡edstavili?

Zkusme nyní ud臎lat toté啪 u 膷lov臎ka, který pat艡í do skupiny lidí, které moc nemusíme, nebo kte艡í jsou nám nesympati膷tí, odporní. Ano, já vím, jako k艡es钮ané máme rádi v拧echny lidi bez rozdílu鈥� P艡es to, zkusme se nyní zam臎艡it na 膷lov臎ka, který je nám nep艡íjemný.

Op臎t si zav艡eme o膷i a zkusme si jej p艡edstavit. Co tentokrát vidím jako první, 膷eho si v拧ímám? Co se mi vybaví na prvním míst臎? Je to vzhled, názory, jednání, jeho chyby a omyly?  Co m臎 jako první pra拧tí do o膷í?

Ka啪dý 膷lov臎k má sv暖j p艡íb臎h. Vyr暖stal v n臎jaké rodin臎 s n臎jakými rodi膷i a ty zase se svými. Ka啪dý si ve svém 啪ivotním p艡íb臎hu nese pozitivní stránky, a i kdybychom byli rad臎ji, aby tomu tak nebylo, také stránky negativní. V拧e je vepsáno v na拧em 啪ivotním p艡íb臎hu, se kterým je spojen ur膷itý zp暖sob p艡emý拧lení a jednání, který je na拧í sou膷ástí.

N臎kdy máme obtí啪 s tím, p艡ijmout sv暖j vlastní 啪ivotní p艡íb臎h se v拧ím, co do n臎j pat艡í, s jeho úsp臎chy i prohrami, vykonaným dobrem i spáchanými h艡íchy.  Máme rovn臎啪 problém p艡ijímat 啪ivotní p艡íb臎hy lidí kolem nás. Ná拧 lidský pohled je zna膷n臎 omezen a 膷asto vidíme jen sou膷asné prohry a chyby, a to nejen u sebe, ale i u druhých. Chybí nám jaksi hlub拧í vhled do na拧ich 啪ivot暖. Vhled, který se nedívá jen na povrch, ale vhled, který je schopen zahlédnout do hloubky a 拧í艡ky. Zahlédnout celý ná拧 啪ivot i 啪ivot lidí kolem nás.

Je啪í拧 je ten, který se na prvním míst臎 dívá do oné hlubiny a 拧í艡e, on je ten, který na prvním míst臎 vidí srdce 膷lov臎ka a to, kým se 膷lov臎k s pomocí jeho milosti m暖啪e stát. Je啪í拧 se nezastavuje u 啪ivotního úseku, který práv臎 pro啪íváme, u na拧ich nedokonalostí a pád暖, nekritizuje, a hlavn臎 neodsuzuje podle sou膷asných slov a jednání. On zahlí啪í, kam a jak 膷lov臎k, napln臎n jeho láskou, m暖啪e vyr暖st. Jak m暖啪e vnit艡n臎 i navenek zkrásn臎t. Jak se m暖啪e nechat prom臎nit a jak z onoho 膷lov臎ka Je啪í拧 m暖啪e zá艡it do tohoto sv臎ta.

Kdy啪 se zahledíme do Evangelií, vidíme, 啪e Je啪í拧e p艡ijímají chudí, celníci, nev臎stky 鈥� prost臎 h艡í拧níci. On p艡ijímá je a oni jeho. N臎jak si navzájem rozumí a chápou. 鈥濴éka艡e nepot艡ebují zdraví, ale nemocní. Jd臎te a u膷te se, co to je: 鈥歁ilosrdenství chci, a ne ob臎钮.鈥� Nep艡i拧el jsem pozvat spravedlivé, ale h艡í拧níky.鈥� Mt 9, 12鈥�13

Celníci a nev臎stky a jiní h艡í拧níci v臎d臎li, 啪e jsou odepsaní Zákonem, nábo啪enstvím a pak i lidmi toto nábo啪enství vyznávající. V Je啪í拧i nacházejí nad臎ji, nad臎ji, 啪e nemusí být nejprve dokonalí, aby je B暖h miloval, 啪e nemusí dokonale odpovídat 拧katulkám Zákona, aby je B暖h p艡ijal, 啪e nemusí být nejprve dokonalí, aby mohli dojít spásy.

Je啪í拧 se pro n臎 stává nad臎jí a zv臎stovatelem Bo啪í v拧eobjímající lásky a milosrdenství. Lásky, která se nabízí ka啪dému, kdo i ni stojí. Je啪í拧 je pro n臎 nad臎jí, 啪e oni, pro své h艡íchy a pohnuté 啪ivotní p艡íb臎hy nejsou lidmi druhé kategorie, nejsou lidmi bez nad臎je.

Byli tu ale rovn臎啪 jiní lidé, kte艡í si o sob臎 mysleli, 啪e jsou dokonalí, kdy啪 správn臎 dodr啪ují, co je správné, kte艡í si mysleli, 啪e ví, jak to správné je, 啪e ví, jak to B暖h chce 鈥� no tém臎艡 by mu mohli radit. Tito lidé bez pochybností v臎d臎li, co je dobré a co 拧patné, v臎d臎li, kdo je dobrý a kdo 拧patný, a samoz艡ejm臎, 啪e v臎d臎li, 啪e oni jsou na té správné stran臎.

Tito lidé znali v拧echny zákazy a p艡íkazy a jist臎 by je dokázali p艡esn臎 citovat, kdyby je n臎kdo o p暖lnoci vzbudil. M臎li na ka啪dou situaci a na ka啪dého 膷lov臎ka 拧ablonu, podle které p艡esn臎 m臎艡ili, posuzovali a odsuzovali. No, po v拧ech stránkách to byli slu拧ní lidé, spo艡ádaní a s dobrou pov臎stí, jednodu拧e dokonalí.

Byli tak dokonalí, 啪e m臎li problém s Je啪í拧em. Nejen jej p艡ijmout, ale také ho poslouchat a p艡emý拧let o jeho slovech. 鈥濷n p艡ijímá h艡í拧níky a jí s nimi!鈥� Lk 15, 2 No, to je tedy nehorázné, to je zdrzost鈥� Ten 膷lov臎k ur膷it臎 nebude od Boha. Proto啪e my p艡ece víme, 啪e takto by B暖h rozhodn臎 nejednal. B暖h ty h艡í拧né osoby jist臎 u啪 dávno zavrhl a skon膷í v pekle, kam pat艡í. Jedin臎, jedin臎, kdyby za膷ali jednat podle na拧ich pravidel, to by se nad nimi B暖h mo啪ná mohl smilovat.

Myslím, 啪e se toho od Je啪í拧ových dob a啪 zas tak moc nezm臎nilo. Stále tu jsou h艡í拧níci a stále tu jsou slu拧ní a dokonalí lidé. U啪 to ale není Je啪í拧 a 啪idé, ale Je啪í拧 a k艡es钮ané. Ti dokonalí, správní, kte艡í p艡ece ví, jak je to správné a jak je to napsáno v katechismu. Proto啪e, kdy啪 je to napsáno v katechismu, tak to musí platit a b臎da tomu, kdo to poru拧í. S tím se p艡ece nebudeme bavit, dokud do písmenka neza膷ne plnit v拧echna p艡ikázání.

 Správní k艡es钮ané cht臎jí ob臎tovat na oltá艡i 膷istoty ob臎ti bezh艡í拧nosti, bezvadnosti a dokonalosti, a proto ka啪dého ne膷istého 鈥� my拧leno h艡í拧ného 鈥� z této ob臎ti p艡edem vylu膷ují, proto啪e neodpovídají jejich pojetí, toho, co je 膷isté. Kladu si otázku: podle jakých kritérií se opova啪ujeme n臎komu dovolovat nebo zakazovat setkat se s Je啪í拧em. Nezakazujeme náhodou i samotnému Je啪í拧i, aby se s t臎mito lidmi setkal?

鈥濴éka艡e nepot艡ebují zdraví, ale nemocní. Nep艡i拧el jsem pozvat spravedlivé, ale h艡í拧níky.鈥� Pokud na n臎koho ukazujeme, 啪e on je ten h艡í拧ný, který si pro svoje ne膷isté chování nezaslou啪í Bo啪í p艡íze艌, paradoxn臎 se sami z Bo啪í p艡ízn臎 vylu膷ujeme. A ten, kterého my vylu膷ujeme, je práv臎 tím, který je Bo啪í p艡ízní zahrnut. Role se otá膷ejí, h艡í拧ník se stává Bo啪ím milá膷kem a domn臎lý dokonalý se odlu膷uje od Bo啪í lásky.

 Proto啪e Je啪í拧 p艡ichází za ka啪dým 膷lov臎kem tam, kde je, a v 啪ivotním stavu, 啪ivotní etap臎, ve které se práv臎 nachází. On ne膷eká, a啪 se stanu dokonalým. Jednodu拧e jde za mnou, v啪dycky, a zvlá拧t臎 ve chvílích mého nejv臎t拧ího h艡íchu a selhání. Za ka啪dým takto p艡ichází, proto啪e chce zachránit ka啪dého.

Je啪í拧 chce vstoupit do mého 啪ivotního p艡íb臎hu a prom臎nit jej. Prom臎nit jej v p艡íb臎h Bo啪í oslavy. Takto chce vstoupit do p艡íb臎h暖 v拧ech lidí, nejen mých známých, ale i t臎ch, které moc nemusím. Je啪í拧 si ale neklade podmínky, za jakých okolností vstoupí 膷i ne. Prost臎 vstupuje.

Bylo by dobré, abychom jako k艡es钮ané nekladli ani Bohu ani lidem podmínky, za jakých k nim chce Je啪í拧 p艡ijít. Kdybychom rad臎ji tu energii, kterou dáváme do 鈥瀞právného k艡es钮anství鈥�, dávali do zprost艡edkování Bo啪í v拧eobjímající milosrdné lásky. Má to pro nás jednu velkou výhodu, my sami pak v této lásce z暖stáváme.  

Jan Krbec p暖sobí jako fará艡 ve farnosti Rokytnice nad Rokytnou a moderuje podcast Do st艡edu.