蜜桃交友

Jsem 艡eholní sestra a v膷era byl svátek uvedení Pán臎 do chrámu, který je také svátkem v拧ech zasv臎cených osob, proto dnes chci mluvit o tom, k 膷emu jsme na sv臎t臎 my, 艡eholní sestry a brat艡i.

Myslím, 啪e B暖h si nás vymyslel, abychom tak jako v拧ichni ostatní v臎艡ící svým vlastním zp暖sobem proná拧eli sv臎tlo evangelia do r暖zných dob, kultur, míst, situací, v nich啪 spolu v拧ichni 啪ijeme: abychom nakonec byli tím sv臎tlem.

Jsme tu, abychom ukazovali, 啪e hledat Boha je naprosto zásadní a 啪e tohle hledání dává st艡ed v拧em ostatním 鈥瀐ledáním鈥�: pot艡eba a touha po Bohu je jako gravita膷ní centrum, bez kterého bychom se rozpadli a rozt艡í拧tili ve vesmíru p艡ání, pot艡eb, my拧lenek, emocí鈥�

V n臎膷em v na拧ich klá拧terech nejsme ale v暖bec jiní ne啪 v拧ichni ostatní v臎艡ící lidé 鈥� v拧ichni p艡ece máme n臎jakou obdobu 鈥炁檈hole鈥�, tedy stylu 啪ivota, kterým chceme následovat Krista. V拧ichni se pot艡ebujeme odevzdat proudu lásky, která nás o啪ivuje, prochází námi a dál o啪ivuje sv臎t, do kterého nás B暖h postavil. Nejsme o tolik jiní ani ve svých mezilidských vztazích: pro啪íváme svá individuální i spole膷enská dramata a 膷asto spolu vlastn臎 v暖bec neumíme 啪ít tak, jak bychom cht臎li, trápíme se navzájem, zklamáváme vlastní o膷ekávání i o膷ekávání druhých, dob艡e víme, co bychom m臎li d臎lat, ale ned臎láme to鈥� Jsme stejn臎 k艡ehcí a ubozí jako ka啪dý jiný 膷lov臎k, i p艡es sv暖j slib 膷istoty, chudoby, poslu拧nosti鈥� 膷i jak to zrovna v na拧ich 艡eholích máme zapsáno. V臎t拧inou v暖bec nejsme lep拧í ne啪 ostatní lidé, lidsky 艡e膷eno. 沤ít v 艡eholní komunit臎 m暖啪e n臎kdy být, kdy啪 ne peklo, tak minimáln臎 o膷istec.

膶ím se tedy li拧íme? Na rozdíl od lidí, kte艡í slo啪ili sv暖j 啪ivotní slib uvnit艡 intenzivního rodinného 啪ivota nebo se zasv臎tili prací pro druhé, my 艡eholníci v na拧ich klá拧terech nemáme v暖bec 啪ádné alibi pro to, abychom na sob臎 vnit艡n臎 nepracovali. To neznamená nic jiného, ne啪 啪e se opravdu vá啪n臎 ka啪dý den znova rozhodneme odevzdat celou svoji k艡ehkost Pánu, se v拧ím v拧udy, a p艡itom nep艡estaneme v臎艡it, 啪e v拧ecko, co mu odevzdáme, jím bude prom臎n臎no k posv臎cení Jeho jména v nás, aby se díky na拧emu odevzdání B暖h opravdu stával stále z艡eteln臎ji p艡ítomný sv臎tu skrze ve拧kerou bolest a radost, skrze ka啪dou touhu, my拧lenku, gesto a 膷in, které 啪ijeme a nabízíme mu.

Od prvních staletí po dne拧ek pro 艡eholní 啪ivot platí, 啪e zasv臎cení lidé tu jsou pro Boha a pro druhé lidi: ale mo啪ná jinak, ne啪 si myslíme. Zasv臎tit sv暖j 啪ivot Bohu toti啪 hlavn臎 znamená dovolit Bo啪ímu Duchu, aby se mnou pracoval, aby m臎 neustále vyru拧oval. Znamená to souhlasit, aby m臎 Duch znova a znova vyvád臎l ze zabydlování se v pofiderních jistotách. P艡ipustit, aby m臎 sceloval tím, 啪e musím 膷elit své minulosti, svým pád暖m, strach暖m, vnit艡ním tenzím a integrovat je do celku 啪ivota, aby v拧ím mohl nakonec prosvitnout B暖h, kterému nez暖stává nic skryto. Dát mu k dispozici v拧e, znamená ob膷as sebrat v拧echnu odvahu a sko膷it p艡ímo do epicentra toho, 膷eho se nejvíce bojím. Být dnes 艡eholník dnes znamená p艡ijmout výzvu k duchovnímu zápasu, neuhýbat a setrvat v n臎m s nad臎jí, 啪e to v拧echno dob艡e dopadne. Jsme v Bo啪ích rukou.

Ná拧 zápas se d臎je uvnit艡 zasv臎cení tob臎, Bo啪e: v拧e, co je mé, je i tvé 鈥� ty m臎 nese拧, hojí拧, posiluje拧, k艡ísí拧, kde t艡eba. Co je tvé, je i mé: ty jsi mou silou, mou oporou, mou út臎chou.

Procházíme za v拧echny tímto duchovním zápasem, abys m臎l ve sv臎t臎, v ka啪dém z nás stále v臎t拧í prostor, abychom mohli 啪ít z tvé lásky a ve tvé lásce 鈥� i to je zp暖sob, jak jsme tu pro druhé. 沤ít tak, aby z nás B暖h m臎l radost a aby na拧e radost byla úplná.

Milovaný trojjediný Bo啪e, ty miluje拧 v拧ecko, co jsi stvo艡il, v拧emu dává拧 啪ivot a v拧emu 啪ehná拧: dokon膷i tedy dílo zasv臎cení, které jsi v ka啪dém z nás za膷al. A钮 啪ivotem vyza艡ujeme tv暖j Bo啪í 啪ivot, a钮 se stáváme tím, kým máme být, a钮 spolu s námi celý sv臎t vr暖stá den za dnem hloub臎ji do tvé lásky.

Sr. Denisa 膶ervenková CSTF je 膷lenka 艡eholního spole膷enství Sester karmelitek sv. Terezie, je p艡edstavenou Karmelu Edith Stein v Praze a vyu膷uje na Katolické teologické fakult臎 UK.