Denisa ?ervenková – K ?emu jsme na světě?
Jsem ?eholní sestra a v?era byl svátek uvedení Páně do chrámu, který je také svátkem v?ech zasvěcených osob, proto dnes chci mluvit o tom, k ?emu jsme na světě my, ?eholní sestry a brat?i.
Myslím, ?e B?h si nás vymyslel, abychom tak jako v?ichni ostatní vě?ící svým vlastním zp?sobem proná?eli světlo evangelia do r?zných dob, kultur, míst, situací, v nich? spolu v?ichni ?ijeme: abychom nakonec byli tím světlem.
Jsme tu, abychom ukazovali, ?e hledat Boha je naprosto zásadní a ?e tohle hledání dává st?ed v?em ostatním ?hledáním“: pot?eba a touha po Bohu je jako gravita?ní centrum, bez kterého bychom se rozpadli a rozt?í?tili ve vesmíru p?ání, pot?eb, my?lenek, emocí…
V ně?em v na?ich klá?terech nejsme ale v?bec jiní ne? v?ichni ostatní vě?ící lidé – v?ichni p?ece máme nějakou obdobu ??ehole“, tedy stylu ?ivota, kterým chceme následovat Krista. V?ichni se pot?ebujeme odevzdat proudu lásky, která nás o?ivuje, prochází námi a dál o?ivuje svět, do kterého nás B?h postavil. Nejsme o tolik jiní ani ve svých mezilidských vztazích: pro?íváme svá individuální i spole?enská dramata a ?asto spolu vlastně v?bec neumíme ?ít tak, jak bychom chtěli, trápíme se navzájem, zklamáváme vlastní o?ekávání i o?ekávání druhých, dob?e víme, co bychom měli dělat, ale neděláme to… Jsme stejně k?ehcí a ubozí jako ka?dý jiný ?lověk, i p?es sv?j slib ?istoty, chudoby, poslu?nosti… ?i jak to zrovna v na?ich ?eholích máme zapsáno. Vět?inou v?bec nejsme lep?í ne? ostatní lidé, lidsky ?e?eno. ?ít v ?eholní komunitě m??e někdy být, kdy? ne peklo, tak minimálně o?istec.
?ím se tedy li?íme? Na rozdíl od lidí, kte?í slo?ili sv?j ?ivotní slib uvnit? intenzivního rodinného ?ivota nebo se zasvětili prací pro druhé, my ?eholníci v na?ich klá?terech nemáme v?bec ?ádné alibi pro to, abychom na sobě vnit?ně nepracovali. To neznamená nic jiného, ne? ?e se opravdu vá?ně ka?dý den znova rozhodneme odevzdat celou svoji k?ehkost Pánu, se v?ím v?udy, a p?itom nep?estaneme vě?it, ?e v?ecko, co mu odevzdáme, jím bude proměněno k posvěcení Jeho jména v nás, aby se díky na?emu odevzdání B?h opravdu stával stále z?etelněji p?ítomný světu skrze ve?kerou bolest a radost, skrze ka?dou touhu, my?lenku, gesto a ?in, které ?ijeme a nabízíme mu.
Od prvních staletí po dne?ek pro ?eholní ?ivot platí, ?e zasvěcení lidé tu jsou pro Boha a pro druhé lidi: ale mo?ná jinak, ne? si myslíme. Zasvětit sv?j ?ivot Bohu toti? hlavně znamená dovolit Bo?ímu Duchu, aby se mnou pracoval, aby mě neustále vyru?oval. Znamená to souhlasit, aby mě Duch znova a znova vyváděl ze zabydlování se v pofiderních jistotách. P?ipustit, aby mě sceloval tím, ?e musím ?elit své minulosti, svým pád?m, strach?m, vnit?ním tenzím a integrovat je do celku ?ivota, aby v?ím mohl nakonec prosvitnout B?h, kterému nez?stává nic skryto. Dát mu k dispozici v?e, znamená ob?as sebrat v?echnu odvahu a sko?it p?ímo do epicentra toho, ?eho se nejvíce bojím. Být dnes ?eholník dnes znamená p?ijmout výzvu k duchovnímu zápasu, neuhýbat a setrvat v něm s nadějí, ?e to v?echno dob?e dopadne. Jsme v Bo?ích rukou.
Ná? zápas se děje uvnit? zasvěcení tobě, Bo?e: v?e, co je mé, je i tvé – ty mě nese?, hojí?, posiluje?, k?ísí?, kde t?eba. Co je tvé, je i mé: ty jsi mou silou, mou oporou, mou útěchou.
Procházíme za v?echny tímto duchovním zápasem, abys měl ve světě, v ka?dém z nás stále vět?í prostor, abychom mohli ?ít z tvé lásky a ve tvé lásce – i to je zp?sob, jak jsme tu pro druhé. ?ít tak, aby z nás B?h měl radost a aby na?e radost byla úplná.
Milovaný trojjediný Bo?e, ty miluje? v?ecko, co jsi stvo?il, v?emu dává? ?ivot a v?emu ?ehná?: dokon?i tedy dílo zasvěcení, které jsi v ka?dém z nás za?al. A? ?ivotem vyza?ujeme tv?j Bo?í ?ivot, a? se stáváme tím, kým máme být, a? spolu s námi celý svět vr?stá den za dnem hlouběji do tvé lásky.
Sr. Denisa ?ervenková CSTF je ?lenka ?eholního spole?enství Sester karmelitek sv. Terezie, je p?edstavenou Karmelu Edith Stein v Praze a vyu?uje na Katolické teologické fakultě UK.
