蜜桃交友

Simone Caleffi 鈥� L´Osservatore Romano

鈥濶emáme snad v拧ichni jednoho otce? Nestvo艡il nás jeden B暖h? Pro膷 tedy jeden s druhým jedná v臎rolomn臎鈥�? (Mal 2,10)

Islamistický terorismus a nábo啪enský fanatismus obecn臎 podkopaly celosv臎tovou bezpe膷nost; zvlá拧t臎 znepokojily v臎艡ící, kte艡í p臎stují plány míru, respektu a sou啪ití mezi národy, kulturami a nábo啪enstvími; vnukly v臎艡ícím lidem pochybnost, 啪e Druhý vatikánský koncil byl mo啪ná naivní, kdy啪 napsal, 啪e 鈥瀡拧ichni lidé mají du拧i obda艡enou rozumem a byli stvo艡eni k Bo啪ímu obrazu, mají tedy tuté啪 p艡irozenost a tentý啪 p暖vod. Byli vykoupeni Kristem, mají tedy toté啪 bo啪ské povolání a ur膷ení鈥�. (Gaudium et spes, 29). Tvá艡í v tvá艡 dne拧nímu panoramatu a z n臎j plynoucímu strachu z druhého je t艡eba znovu potvrdit to, co ní啪e uvádí Pastorální konstituce o církvi v sou膷asném sv臎t臎: 鈥濸roto je t艡eba, aby se stále více uznávala základní rovnost v拧ech鈥�. Pouze na tomto základ臎 lze také v sou膷asnosti zalo啪it starobylé téma 'up艡ímné úcty', vyjád艡ené ve Starém zákon臎 a rozvinuté ve spisech Nového zákona.

Filosofický proud 啪idovského personalismu a k艡es钮anského personalistického my拧lení byl p艡evedením tohoto tématu 'up艡ímné úcty' do racionálních pojm暖, zejména u Emmanuela Mouniera. Nejde jen o to vzít na v臎domí, 啪e kulturní a nábo啪enský sv臎t, d艡íve vzdálené, n臎kdy nep艡átelské nebo p艡inejmen拧ím vzájemn臎 indiferentní, se nyní setkávají. Musíme si polo啪it otázku, jaký význam má respektování a uznávání nábo啪enství pro k艡es钮anskou teologii: jaké d暖sledky mají pro p艡ítomnost církve ve spole膷nosti, jaké zm臎ny p艡iná拧ejí v definici identity k艡es钮an暖. Je jisté, 啪e volba vztahu k jiným nábo啪enským sv臎t暖m, a nejen k nim, provedená od II. Vatikánského koncilu, nenechala v臎ci p艡i starém, i kdy啪 ve skute膷nosti ji啪 n臎jakou dobu probíhala zm臎na v mentalit臎 a chování katolík暖. Ti s p艡ekvapením pozorovali prom臎nu vztah暖 mezi národy a lidmi a v krátké dob臎 p艡e拧li od výslovné 膷i skryté ned暖v臎ry ke v拧emu, co není katolické, k novému planetárnímu uv臎dom臎ní, které ji啪 n臎kte艡í ozna膷ili za p艡edpoklad a p艡edstupe艌 nového k艡es钮anského humanismu.

Koncil a magisterium pape啪暖 byly koneckonc暖 odpov臎dí na poptávku po doktrinálních a praktických návodech k uchopení tématu, které bylo do té doby vykládáno podle paradigmatu podezíravosti v暖膷i druhému, ne-li p艡ímo jeho odmítání.

V ka啪dém p艡ípad臎 intelektuální poctivost vy啪aduje, abychom uznali, 啪e v minulosti nebyla nábo啪enstvím z k艡es钮anského hlediska p艡isuzována relevantní hodnota. Krom臎 toho je t艡eba dodat, 啪e postoj respektu je bohu啪el zatí啪en ur膷itými událostmi z minulosti, které byly nev臎domky upozad臎ny, ale s nimi啪 je nakonec nevyhnutelné se vyrovnat. Není mo啪né zapomenout na dlouhou 艡adu k艡es钮anských mu膷edník暖, která dodnes vyzna膷uje cestu dvoutisícileté historie k艡es钮anství krvavou stopou. Na druhou stranu je t艡eba mít na pam臎ti také formy nábo啪enské nesná拧enlivosti, jako je antijudaismus, nábo啪enské války a pronásledování 鈥瀔ací艡暖鈥�, jejich啪 protagonisty byli církevní p艡edstavitelé, kte艡í své 膷iny motivovali ve jménu k艡es钮anské víry.

Druhý Vatikánský koncil k této otázce, která dlouho trýznila k艡es钮anské sv臎domí, poskytl rozhodující a objas艌ující vysv臎tlení, kdy啪 prohlásil: 鈥濲e samoz艡ejmé, 啪e si nejsou v拧ichni lidé rovni z hlediska rozdíl暖 v t臎lesné zdatnosti a v rozumových nebo mravních schopnostech. P艡esto v拧ak je t艡eba p艡ekonat a odstranit jakýkoli druh sociální nebo kulturní diskriminace v základních právech 膷lov臎ka z d暖vod暖 pohlaví, rasy, barvy, spole膷enského postavení, jazyka nebo nábo啪enství, pon臎vad啪 to odporuje Bo啪ímu zám臎ru鈥�. (Gaudium et spes, 29).

Simone Caleffi (1979) je od roku 2006 kn臎zem v 艡ímské diecézi. Získal bakalá艡ský titul z filozofie (2002) a teologie (2005), licenciát z ekleziologie (2007) a morální teologie (2009) a posléze doktorát z morální teologie (2016). Na Pape啪ské univerzit臎 LUMSA vyu膷oval dogmatickou teologii a nyní zde vyu膷uje specifická témata v teologii. Jeho badatelská 膷innost se zam臎艡uje na ctnosti, zejména na ctnosti teologální. Vydal publikaci 鈥濾ztahy mezi pape啪em a konstantinopolským patriarchou鈥� (1964-1995) pohledem listu Civiltà Cattolica鈥� a 鈥濫kumenismus jako odpov臎膹 na dechristianizaci鈥� (Tau, 2020). Jeho poslední kniha nese název 鈥濩hristianofobie a islamofobie. Sou膷asná multikulturní spole膷nost po Abú Dhábí a Fratelli tutti鈥� (2022).