Tent?? p?vod, tatá? úcta
Simone Caleffi – L´Osservatore Romano
?Nemáme snad v?ichni jednoho otce? Nestvo?il nás jeden B?h? Pro? tedy jeden s druhým jedná věrolomně…? (Mal 2,10)
Islamistický terorismus a nábo?enský fanatismus obecně podkopaly celosvětovou bezpe?nost; zvlá?tě znepokojily vě?ící, kte?í pěstují plány míru, respektu a sou?ití mezi národy, kulturami a nábo?enstvími; vnukly vě?ícím lidem pochybnost, ?e Druhý vatikánský koncil byl mo?ná naivní, kdy? napsal, ?e ?v?ichni lidé mají du?i obda?enou rozumem a byli stvo?eni k Bo?ímu obrazu, mají tedy tuté? p?irozenost a tentý? p?vod. Byli vykoupeni Kristem, mají tedy toté? bo?ské povolání a ur?ení“. (Gaudium et spes, 29). Tvá?í v tvá? dne?nímu panoramatu a z něj plynoucímu strachu z druhého je t?eba znovu potvrdit to, co ní?e uvádí Pastorální konstituce o církvi v sou?asném světě: ?Proto je t?eba, aby se stále více uznávala základní rovnost v?ech“. Pouze na tomto základě lze také v sou?asnosti zalo?it starobylé téma 'up?ímné úcty', vyjád?ené ve Starém zákoně a rozvinuté ve spisech Nového zákona.
Filosofický proud ?idovského personalismu a k?es?anského personalistického my?lení byl p?evedením tohoto tématu 'up?ímné úcty' do racionálních pojm?, zejména u Emmanuela Mouniera. Nejde jen o to vzít na vědomí, ?e kulturní a nábo?enský svět, d?íve vzdálené, někdy nep?átelské nebo p?inejmen?ím vzájemně indiferentní, se nyní setkávají. Musíme si polo?it otázku, jaký význam má respektování a uznávání nábo?enství pro k?es?anskou teologii: jaké d?sledky mají pro p?ítomnost církve ve spole?nosti, jaké změny p?iná?ejí v definici identity k?es?an?. Je jisté, ?e volba vztahu k jiným nábo?enským svět?m, a nejen k nim, provedená od II. Vatikánského koncilu, nenechala věci p?i starém, i kdy? ve skute?nosti ji? nějakou dobu probíhala změna v mentalitě a chování katolík?. Ti s p?ekvapením pozorovali proměnu vztah? mezi národy a lidmi a v krátké době p?e?li od výslovné ?i skryté ned?věry ke v?emu, co není katolické, k novému planetárnímu uvědomění, které ji? někte?í ozna?ili za p?edpoklad a p?edstupeň nového k?es?anského humanismu.
Koncil a magisterium pape?? byly koneckonc? odpovědí na poptávku po doktrinálních a praktických návodech k uchopení tématu, které bylo do té doby vykládáno podle paradigmatu podezíravosti v??i druhému, ne-li p?ímo jeho odmítání.
V ka?dém p?ípadě intelektuální poctivost vy?aduje, abychom uznali, ?e v minulosti nebyla nábo?enstvím z k?es?anského hlediska p?isuzována relevantní hodnota. Kromě toho je t?eba dodat, ?e postoj respektu je bohu?el zatí?en ur?itými událostmi z minulosti, které byly nevědomky upozaděny, ale s nimi? je nakonec nevyhnutelné se vyrovnat. Není mo?né zapomenout na dlouhou ?adu k?es?anských mu?edník?, která dodnes vyzna?uje cestu dvoutisícileté historie k?es?anství krvavou stopou. Na druhou stranu je t?eba mít na paměti také formy nábo?enské nesná?enlivosti, jako je antijudaismus, nábo?enské války a pronásledování ?kací??“, jejich? protagonisty byli církevní p?edstavitelé, kte?í své ?iny motivovali ve jménu k?es?anské víry.
Druhý Vatikánský koncil k této otázce, která dlouho trýznila k?es?anské svědomí, poskytl rozhodující a objasňující vysvětlení, kdy? prohlásil: ?Je samoz?ejmé, ?e si nejsou v?ichni lidé rovni z hlediska rozdíl? v tělesné zdatnosti a v rozumových nebo mravních schopnostech. P?esto v?ak je t?eba p?ekonat a odstranit jakýkoli druh sociální nebo kulturní diskriminace v základních právech ?lověka z d?vod? pohlaví, rasy, barvy, spole?enského postavení, jazyka nebo nábo?enství, poněvad? to odporuje Bo?ímu záměru“. (Gaudium et spes, 29).
Simone Caleffi (1979) je od roku 2006 knězem v ?ímské diecézi. Získal bakalá?ský titul z filozofie (2002) a teologie (2005), licenciát z ekleziologie (2007) a morální teologie (2009) a posléze doktorát z morální teologie (2016). Na Pape?ské univerzitě LUMSA vyu?oval dogmatickou teologii a nyní zde vyu?uje specifická témata v teologii. Jeho badatelská ?innost se zamě?uje na ctnosti, zejména na ctnosti teologální. Vydal publikaci ?Vztahy mezi pape?em a konstantinopolským patriarchou“ (1964-1995) pohledem listu Civiltà Cattolica“ a ?Ekumenismus jako odpově? na dechristianizaci“ (Tau, 2020). Jeho poslední kniha nese název ?Christianofobie a islamofobie. Sou?asná multikulturní spole?nost po Abú Dhábí a Fratelli tutti“ (2022).
