蜜桃交友

Kdy啪 se 艡ekne 鈥瀙erli膷ka na dn臎鈥�, vybaví se t臎m, kdo vyrostli v 膷eské kultu艡e, nebo jsou s ní obeznámeni, texty spisovatele Bohumila Hrabala. Onou perli膷kou na dn臎 lidské existence je jakási nepravd臎podobná kvalita, která se nakonec blýskne t艡eba uprost艡ed hospodského pábení, jak Hrabal p艡ezdíval rozhovor暖m nad p暖llitrem piva. P艡esv臎d膷ení, 啪e lidská existence nutn臎 vyjevuje n臎co ze svého tajemného p暖vodu 鈥� pro nás, k艡es钮any, n臎co ze svého po膷átku v Bo啪ím stvo艡ení 鈥� není vlastní jen Hrabalovi anebo výlu膷n臎 膷eské kultu艡e. Slovo 鈥瀙erli膷ka鈥�, které pro toto p艡esv臎d膷ení spisovatel vybral, má ov拧em v 膷e拧tin臎 neoby膷ejný p暖vab. Jde o zdrobn臎linu, tedy malou perlu.

O perlách se v jednom Je啪í拧ov臎 podobenství dodnes dozvídáme, 啪e jimi nemáme plýtvat na ty, kdo ten vzácný p艡írodní úkaz, p暖vodem z vnit艡ku mo艡ské nebo 艡í膷ní perlorodky, nejsou schopni ocenit. Ve starozákonním, 啪idovském my拧lení perly p艡edstavují vysokou hodnotu. Hlavn臎 proto, aby o to víc vynikla lidská moudrost nebo state膷nost, která je v Hospodinov臎 pohledu kvalitou je拧t臎 vzácn臎j拧í ne啪 perly. Tím, 啪e Hrabal nemluví o perlách, ale o perli膷kách, p艡izp暖sobuje ten vzácný úkaz m臎艡ítk暖m lidí, kte艡í sami sob臎, okolnímu sv臎tu nebo snad jednu i d臎jinám nep艡ijdou nijak zvlá拧钮 výjime膷ní nebo významní.

Co啪 souvisí s otázkou, pro膷 Hrabala hledal perli膷ky na dn臎. Hluboko pod klidnou hladinou spokojeného a sob臎sta膷ného 啪ivota. Na to odpov臎d臎l samotný spisovatel v úvodu povídkové sbírky Perli膷ka na dn臎, která vy拧la v roce 1963. 鈥濳dy啪 jsem p艡ed lety poznal sm臎r svého srdce, vydal jsem se do p艡átelského sv臎ta, podbíjel jsem kolejnice, byl výprav膷ím vlaku, nabízel 啪ivotní pojistku, pracoval jako obchodní zástupce, d臎lník v ocelárn臎, balil starý papír, d臎lal kulisáka. To v拧echno jen proto, abych se umazal prost艡edím a lidmi a ob膷as za啪il tu ohromující událost, 啪e jsem zahlédl na dn臎 膷lov臎ka perlu. Od té doby mám rád takové lidi, nad kterými se láme h暖l a myjí ruce,鈥� pí拧e Hrabal zkraje 拧edesátých let.

Uchu navyklému poslouchat evangelijní texty bude znít konec Hrabalova citátu o lámání hole a mytí rukou pov臎dom臎. Slýcháme z Písma, 啪e B暖h je dobrým pastý艡em. 沤e nad 膷lov臎kem neláme h暖l, ani kdy啪 jsme vlastním p艡i膷in臎ním na dn臎, kdy啪 nez暖stalo nic, 膷ím bychom se ostatním nebo sob臎 samotným pochlubili. B暖h neláme h暖l nad svými marnotratnými dcerami a syny. Hledá, co je ztracené a neustává. Sv臎t si nad lidmi v拧elijak pok艡ivenými, potlu膷enými a málo p艡ita啪livými mo啪ná umyje ruce, podobn臎 jako Pilát nad slo啪itou kauzou. Hrabal, ten 鈥災峣naný mladý mu啪ík鈥�, jak o sob臎 jednou 艡ekl, mládenec z dobré rodiny a doktor práv s vyhlídkou na pohodlný 啪ivot, se naopak rozhodl práv臎 s takovými lidmi, práv臎 s takovým sv臎tem u拧pinit.

Pro膷? Vypráv臎l, 啪e necht臎l 啪ít konzumn臎. Jinak 艡e膷eno, rozhodl se pro 啪ivot v prost艡edí, které z pohledu úsp臎chu a spole膷enské vá啪nosti nemá mnoho co nabídnout. Kdy啪 zápasíme na okraji a jsme zahnaní do kouta, tehdy se rodí bu膹to neuhasitelný hn臎v, jak to Hrabal vid臎l v povále膷ném 膶eskoslovensku vedeném komunisty, anebo nad臎je.

Hrabalovo psaní sv臎d膷í ve prosp臎ch nad臎je, té perly, její啪 existence se uprost艡ed lidských t臎啪kostí jeví málo pravd臎podobná. Málo se leskne, oproti triumfálním rudým hv臎zdám, které zá艡ily na tribunách. Spí拧 jemn臎 probleskuje u dna. Ideologie nabízejí p艡ehledný sv臎t a vy啪adují 膷istotu p艡esv臎d膷ení. Hrabal si zvolil nesamoz艡ejmou nad臎ji, 啪e kdesi v nep艡íli拧 膷istém a uspo艡ádaném 啪ivot臎 lidí bez privilegií nad臎ji najde 鈥� a s ní také smysl svého psaní.   

Jak dokazuje 膷eský religionista Pavel Ho拧ek v knize nazvané Evangelium podle Bohumila Hrabala, teologicky vzd臎laný Hrabal svým uva啪ováním o perli膷ce na dn臎 navazuje na st艡edov臎kého dominikána Mistra Eckharta, který perlou na dn臎 myslel bo啪skou jiskru v du拧i 膷lov臎ka. A kterého vzal osud 鈥瀙o艡ádn臎 do pa艡át暖鈥�, jak 艡íkával 啪ivotu bez privilegií, 啪ivotu zkou拧enému nedostatkem a tvrdou prací, samotný Hrabal. 

S p艡esv臎d膷ením, 啪e bo啪ská jiskra n臎jak souvisí s ochotou u拧pinit se, by nejspí拧 souhlasil mu啪 zcela odli拧ného povolání, ne啪 bylo Hrabalovo, franti拧kánský kazatel Richard Rohr. Jeho prozatím poslední kniha vydaná v 膷e拧tin臎 má název Dýchat pod vodou. Také Rohr, stejn臎 jako kdysi Hrabal, poukazuje na to, 啪e pravdu o 啪ivot臎 nelze ode膷ítat z kolébání bójek na hladin臎 spokojené existence. Je啪í拧ova pravda odkazuje dol暖 ke dnu, k hlubinám lidské bolesti. Hledejte tam dole, nepohrdejte dnem spole膷nosti, u拧pi艌te si ruce, vybízí Rohr. Tvrdí, 啪e jediný výchozí bod, kde jako k艡es钮ané za膷ínáme chápat Je啪í拧暖v postoj k lidské slabosti, trefíme v momentu, kdy sami moráln臎 sel啪eme, staneme se závislými nebo za啪ijeme jiný druh pádu z pomyslného tr暖nu slu拧ných lidí. Tehdy, 艡e膷eno s Hrabalem, 鈥瀔dy啪 nás 啪ivot vezme po艡ádn臎 do pa艡át暖鈥�.

Do té doby se cítíme 膷istí, povznesení nad 拧pínu ostatních, kte艡í nejsou stejn臎 prozíraví, cílev臎domí, spo艡ádaní a rozvá啪ní. A nejspí拧 proto mají mén臎 Bo啪ího po啪ehnání.

Jsme v poku拧ení zlomit h暖l nad lidmi nenapraviteln臎 chybujícími. Instinktivn臎 se odtáhnout od lidské slabosti a bolesti v拧ude kolem. Teoreticky je nám v拧e jasné. 膶asto mluvíme o své závislosti na Bohu, vyznáváme, 啪e jsme bez jeho po啪ehnání v koncích a ne拧et艡íme slovem 鈥瀙okora鈥�. Platí to do té doby, ne啪 jsme konfrontováni se 拧pínou a slabostí, hlavn臎 tou vlastní. Teprve tehdy p艡estaneme rozebírat ne膷istoty v oku svých bli啪ních a za膷neme se v臎novat trámu, který zkresluje na拧e vid臎ní, konstatuje franti拧kán.    

鈥濳艡es钮ané,鈥� provokuje Rohr dál 膷tená艡e své knihy, 鈥瀓sou pov臎t拧inou up艡ímní lidé plní dobrých úmysl暖 鈥� dokud nedojde na reálné problémy ega, ovládání, moci, pen臎z, rozko拧e a bezpe膷í. Pak bývají stejní jako v拧ichni ostatní.鈥�

Poku拧ení být vít臎zi a profesionály 啪ivota, zachovat dekorum, dr啪et sv暖j osud pevn臎 v rukou a svými m臎艡ítky posuzovat druhé, není ni膷ím novým, upozor艌ují nás evangelia. U Luká拧e se v sedmé kapitole do膷ítáme o u膷enci 艩imonovi, který pozve Je啪í拧e do svého domu k jídlu. A nespokojen臎 p艡ihlí啪í skandálnímu chování 啪eny nevalné pov臎sti, která nedr啪í své city pod kontrolou. Mísí slzy s olejem, poma啪e Je啪í拧ovi nohy a líbá je. Zbo啪ný u膷enec má za to, 啪e kdyby jeho host v臎d臎l o 啪enin臎 pov臎sti, musel by se 拧títiv臎 odtáhnout. Jako znalec Tóry ví, 啪e Hospodin nepohrdá zkrou拧eným srdcem. Jaksi teoreticky je mu to jasné, kdy啪 ale vidí, jak to vypadá v praxi, je nejspí拧 v 拧oku. Netu拧í, 啪e stoluje se samotným Bohem, který se od pla膷ících neodtahuje, ale naopak je má za blahoslavené.

鈥濸roto ti pravím: Její mnohé h艡íchy jsou jí odpu拧t臎ny, proto啪e projevila velikou lásku. Komu se málo odpou拧tí, málo miluje,鈥� uzavírá Je啪í拧 to spole膷enské faux pas.  

Perli膷ky na dn臎 sv臎d膷í o sv臎t臎, jeho啪 krása p艡evy拧uje pouhou spokojenost zaji拧t臎ného 啪ivota, v臎艡il spisovatel Hrabal. Pí拧e, 啪e stojí za to si se sv臎tem umazat ruce. Hrabalovo p艡esv臎d膷ení dál rozvádí franti拧kán Rohr. Sestup dol暖, k lidské slabosti a bolesti, je podle n臎j 拧ancí poznat milosrdného Boha, který nenabízí své po啪ehnání jako vým臎nný obchod za vzorné chování. Instinktivn臎 máme tendenci se od své vlastní bolesti a bolestí druhých, od 拧píny sv臎ta odtahovat. Jenom啪e práv臎 tam jsou k nalezení hrabalovské perli膷ky na dn臎. Tam jsou na拧e p艡íle啪itosti milovat.    

Petr Vizina je 膷eský noviná艡 a teolog.