蜜桃交友

Uplynul m臎síc od 21. prosince lo艌ského roku, od útoku na filozofické fakult臎 鈥� je to zárove艌 velice dávno, a zárove艌 jako v膷era, jako dnes. Tehdy p艡ed m臎sícem jsem první hodiny strávil hore膷ným sledováním reportá啪í z místa ne拧t臎stí, pokusy zahlédnout v záplav臎 slov to podstatné, uji拧钮ujícími telefonáty s nejbli啪拧ími. Následovalo hledání: Co mohu ud臎lat? S kým se spojit? Jak n臎komu 膷i n臎膷emu pomoci? Teprve ve膷er toho prvního dne jsem si uv臎domil, 啪e 拧lo z膷ásti o 拧okovou reakci, 啪e jsem 膷inností tak trochu oddaloval plné uv臎dom臎ní si, co 啪e se vlastn臎 stalo a jaký to asi má význam.

P艡i拧la 膷tvrte膷ní noc beze spánku, hled臎ní do tmy a konfrontace s vlastní bolestí i bolestmi t臎ch druhých, známých i nikdy nevid臎ných.

V pátek dopoledne zavolala kamarádka z vedlej拧ího m臎ste膷ka, evangelická fará艡ka. 鈥濼ak co ud臎láme鈥�, ptala se, a já poznal, 啪e strávila poslední hodiny podobn臎 jako já. Zva啪ovali jsme pak mo啪nosti: modlitba v úzkém krou啪ku v n臎kterém z okolních venkovských kostelík暖? Spole膷né ml膷ení, nabídnuté p艡íchozím? Tiché procesí? Proto啪e jsme oba strávili 艡adu let v Plzni, rozhodli jsme se nakonec pro domluvu s dal拧ími tamními kolegy duchovními, pro spole膷nou prostou bohoslu啪bu v jednom plze艌ském kostele. Byla pak sobota p艡ed 艩t臎drým dnem, kostel se zvolna plnil, a啪 se naplnil.

Jak vyplynulo z letmých rozhovor暖, nepat艡ila velká 膷ást p艡íchozích k pravidelným ú膷astník暖m bohoslu啪eb. To ale nebylo d暖le啪ité. D暖le啪ité bylo být spolu, dovolit si projevit bolest, slabost, rozechv臎ní. Moci plakat s pla膷ícími. Najít úto膷i拧t臎. Nechat se dotknout sv臎tlem v práv臎 této temné chvíli. Zazn臎ly biblické texty, slova promluvy i modliteb. Také 鈥� a mo啪ná p艡edev拧ím 鈥� zazn臎lo ticho. 沤ivé ticho, které umí obejmout, ut臎拧it, p艡ijmout, pozvednout, které pomáhá sdílet, co slova nepojmou a neunesou.

To setkání se pro mne stalo p艡ed臎lem. Pomohlo mi vykro膷it z propadání se do chaosu a pocit暖 zmaru, jít dál d暖stojn臎, pro膷istit zrak. Bolest a bezradnost a vlny úzkosti 鈥� nic z toho tak úpln臎 nezmizelo, jen se ukázalo, 啪e to není a nemusí být v拧echno. 沤e nad臎je je. A 啪e v tom nejsme sami.

T臎sn臎 po váno膷ních svátcích jsem jel do Prahy, postál u mo艡e sví膷ek na Palachov臎 Nám臎stí i u Klementina.  A znovu: Bolest tu byla tém臎艡 hmatatelná. Mnozí z procházejících se nestyd臎li za slzy, pohnutí se chv臎lo jako vzduch nad plameny sví膷ek. A zárove艌, i tady 鈥� ml膷ení, sounále啪itost, pokojná k艡ehká síla.

Znova se ukázala jakási ponorná 艡eka, která se v téhle zemi ob膷as vyno艡í a náhle je tu, tém臎艡 samoz艡ejm臎 a naléhav臎: sdílená odvaha 膷elit r暖zným podobám zla, jít za nad臎jí, projevit odolnost, zachovat se state膷n臎 i moud艡e. Snad není troufalé vid臎t v takových chvílích p艡i díle Toho, který vane, kudy chce.

Tichá i hlasitá shromá啪d臎ní v ulicích na konci osmdesátých let. Palach暖v týden. Listopad. Pak dál a dál, kdykoli to bylo t艡eba. A kdy啪 se dívám na fotografie ze srpna 1968 nebo ledna 1969, vidím v o膷ích lidí podobné sv臎tlo, jako u student暖 v lidském 艡et臎zu, objímajícím po leto拧ním Novém roce filozofickou fakultu.

Po pár dnech, týdnech 膷i m臎sících se 艡eka zdánliv臎 ztratí. 鈥濻kon膷ilo zá艡í, a ulicí chodí jen milion tvá艡í, t臎ch zbloudilých lodí 鈥� a 啪ádná z nich nesly拧í pamatuj鈥�, zpíval u啪 na podzim 1968 Karel Kryl. V拧e se 鈥瀦normalizuje鈥� a dlouho se pak zdá, 啪e jsme se zm臎nili v dav do sebe zahled臎ných jednotlivc暖, kde se ka啪dý stará vícemén臎 jen sám o sebe. Ponorná 艡eka je v podzemí a její prameny i výv臎ry chrání jen nemnozí. V takových 膷asech je zvlá拧t臎 d暖le啪ité pe膷ovat o své vnit艡ní zdroje, z暖stat pozorný a bd臎lý, v拧ímat si d暖vod暖 k vd臎膷nosti, rozvíjet a chránit vztahy s p艡áteli a hodnotovými spojenci. Nikdy nevíme, jak dlouhý bude 膷as vyprahlosti. Smíme ale d暖v臎艡ovat, 啪e pramen je silný a 艡eka 膷eká na svou chvíli.

Ov拧em i 膷asy vzep臎tí a sdílení mají svá úskalí. 鈥濳ý膷 vyvolává t臎sn臎 po sob臎 dv臎 slzy dojetí. První slza 艡íká: jak je to krásné, d臎ti b臎啪ící po trávníku! Druhá slza 艡íká: jak je to krásné být dojat s celým lidstvem nad d臎tmi b臎啪ícími po trávníku! Teprve ta druhá slza d臎lá z ký膷e ký膷鈥�, pí拧e Milan Kundera v Nesnesitelné lehkosti bytí. Znám to d暖v臎rn臎 u sebe: Dojímat se nad tím, jak jsem dojatý, 啪e jsou lidé dojatí. Pot艡ebuji i uprost艡ed kolektivní rezonance v拧eho druhu zachovávat jistou st艡ízlivost a schopnost nadhledu. Neztrácet ze z艡etele, o co v dané chvíli jde 鈥� a 啪e to je podstatn臎j拧í, ne啪 jak se v拧e jeví a kolik emocí je ve vzduchu.

Domnívám se, 啪e jako k艡es钮ané máme mo啪nost specifickým zp暖sobem se vyladit na pro啪ívání mezních situací. D暖v臎艡ujeme, 啪e nejsme opu拧t臎ni, 啪e jsme neseni a chrán臎ni i uprost艡ed pou拧t臎 nebo bou艡e, 啪e tomu tak bude a啪 do konce na拧eho 膷asu 鈥� a pak i dál. Je nám nabídnuta zku拧enost se zdrojem síly, který je nekone膷ný. Jsme pozváni k postoji vd臎膷nosti a radosti za v拧ech okolností. Snad aspo艌 ob膷as ochutnáváme, jaké to je, kdy啪 se m暖啪eme jeden o druhého op艡ít v 啪alu i veliké radosti.

Ké啪 jsme ochotni se o tohle v拧echno pod臎lit. V拧ímejme si, jak lidská setkání v 膷ase zkou拧ek mají v sob臎 zakódovánu touhu po blízkosti a po p艡esahu. Bu膹me p艡ipraveni vyjít jí vst艡íc 鈥� nap艡íklad tím, 啪e nabídneme n臎co z pro nás obvyklých a známých zp暖sob暖, kterými vyjad艡ujeme, co se d臎je v na拧em nitru.

V hledání pokoje, dobra, nad臎je, odvahy jsme si jako lidé p艡es v拧echny odli拧nosti p艡íbuznými. Nakolik zmi艌ovaná ponorná 艡eka 啪ije, a zda a kdy se její p暖sobení projeví, tak zále啪í na my拧lení, slovech a skutcích ka啪dého z nás.

B臎hem plze艌ské modlitby za ob臎ti a poz暖stalé z 22. prosince zazn臎l na záv臎r promluvy známý výrok z knihy Pán prsten暖: 鈥濻aruman v臎艡í, 啪e pouze velká síla dovede udr啪et zlo pod kontrolou. Já jsem v拧ak p艡i拧el na n臎co jiného. Zjistil jsem, 啪e to jsou spí拧e ka啪dodenní skutky oby膷ejných lidí, které udr啪ují temnotu na uzd臎 鈥� prosté skutky laskavosti a lásky鈥�, 艡íká Gandalf.

Máme odkud 膷erpat motivaci k takovým skutk暖m. V 膷ase, který práv臎 啪ijeme, jich je zvlá拧钮 zapot艡ebí. Uprost艡ed v拧ech t臎ch, se kterými jsme se na p艡elomu roku scházeli na pietních místech, na nám臎stích a v kostelích, to bylo jasné. Snad nám to z暖stane jasné i ka啪dý dal拧í den nejen tohoto roku.

Elva Frouz je stálý jáhen plze艌ské diecéze, provozuje spolu se svou 啪enou a okruhem p艡átel D暖m Komunity Noe v Holost艡evech.