PODCAST - Pavel Ban?ouch: Chléb ná? vezdej?í
Pavel Ban?ouch SJ
Tento vás asi nejlépe osloví za p?edpokladu, ?e k němu budete moci pojíst krajíc z ?erstvě upe?eného bochníku. Dne?ním tématem bude toti? chléb. Pokud tedy máte takovýto pecen v dosahu, doporu?uji se vzdálit a s chutí se zakousnout. Chléb samotný vám toho pak toti? vlastně ?ekne vlastně více, ne? doká?u já.
Já sám jsem na téma dne?ního komentá?e toti? p?i?el p?i jezení chleba. Na vysvětlenou ale je?tě několik slov. Nevím, jestli máte nějakou svou oblíbenou pekárnu. My, my?leno komunita jezuit? v Praze na Je?né, jsme takovou dlouhou dobu měli. V blízké vzdálenosti, se skvělou kvalitou a je?tě ke v?emu s velmi p?íznivými cenami. Jen?e nám k na?emu nemilému p?ekvapení p?ed několika měsíci zav?ela. S tím za?ala doba hledání. Musím ale ?íci, ?e nep?íli? úspě?ného. Některé chleby nebyly ?patné, ale ur?itě znáte takový ten pocit, ?e se tím sice najíte, ale po?ád tam něco chybí. A? teprve nedávno jsme v jedné pekárně koupili chléb. A jakmile jsem ho okusil, věděl, ?e to je ono. Výborný kváskový chléb. Něco tak prostého a p?itom tak ú?asného, ?e mě to v?dy p?ekvapí.
Tato, pokud bych pou?il slovníku ignaciánské spirituality, p?irozená útěcha, lidově m??eme ?íci skvělá chu? a dobrý pocit z ní vycházející, se brzy p?elil i do útěchy nadp?irozené: díky Bohu za ten chléb, za to, co v?e nám Hospodin dává, díky za ú?asné bohatství jednoduchých věcí, které nám otevírají jeho p?ítomnost.
Není ur?itě náhodou, ?e chléb se stal nesmírně d?le?itou sou?ástí i v k?es?anské tradici. ?ekneme-li lámání chleba, hned se nám v na?í katolické tradici spojí toto gesto s eucharistií, s Bohem, který se stal ?lověkem, který se nám dává právě skrze chléb, je?tě ve spojení s vínem. Kdy? jsem ale tak ochutnával onen vlá?ný chléb, napadla mě jako první modlitba Páně a její ?ást ?Chléb ná? vezdej?í dej nám dnes“.
Tato slova jsou jistě poněkud zvlá?tní. Nikdo toti? vlastně neví, co to znamená “vezdej?í”. A je zajímavé, ?e na rozdíl od jiných podobných p?ípad? nám v tomto ohledu nepom??e ani ?ecký originál evangelia. Slovu ?vezdej?í“ tam odpovídá ?ecké ?epiousion“. Ani v tomto p?ípadě ale nikdo neví, co to znamená. Doslova by to mohlo znamenat ?nadpodstatný“, nebo t?eba i ?dostate?ný“. V tu chvíli mě ale napadlo (a je to skute?ně jeden z mo?ných p?eklad?): pro? by to nemohlo znamenat ?erstvý? Nejsem biblista ani klasický filolog, tak?e se o tento p?eklad nehodlám s nikým hádat. Zkusme se ale podívat, co by mohl znamenat takový pohled na slovo, které se coby k?es?ané modlíme jistě denně a p?itom netu?íme, co ?íkáme.
M??e to t?eba znamenat, ?e ?ádáme na?eho milovaného a milujícího Otce, aby nám dal něco, co má chu?, co je dobré. Myslím toti?, ?e ?asto máme tendenci ?ádat o to, co je u?ite?né a v?bec nás nenapadne, ?e by nám B?h t?eba chtěl dát i něco jednodu?e proto, abychom si pochutnali, abychom se měli dob?e. Kdybych své nete?i a svým synovc?m kupoval jen brokolici namísto zmrzliny, asi by se mnou něco nebylo v po?ádku, a?koli vý?ivová hodnota je nepochybně na straně zeleniny.
Jsme pak mo?ná v tom d?razu na u?ite?nost jako onen star?í syn v podobenství o marnotratném synovi. Na?tve se, ?e pro syna, který p?i?el zpět, nechal otec zabít tele a jemu p?itom nedal nikdy ani k?zle. Nebylo to ale náhodou proto, ?e o něj nikdy nepo?ádal? Není divu, ?e kdy? se domníváme, ?e Hospodin je k nám skoupý, pak my samotní máme nez?ídka tendenci dávat ostatním jen to, co pot?ebují a ne to, co by jim také udělalo radost. ?ivot se pak sice stává celkem funk?ním, ale ?edivým a mdlým.
Poj?me v tomto směru mo?ná je?tě o kousek dále. Jeden z mých oblíbených axiom?, které si pamatuji ze studií filozofie, zní latinsky bonum est diffusivum sui. P?eklad zní: Dobro má tendenci se ?í?it. Zmiňuji ho z toho d?vodu, ?e kdybychom od Boha skute?ně takový skvělý ?erstvý chléb dostávali, mělo by nás to vést k tomu, abychom něco podobného konali i my. Abychom svým ?ivotem lidem kolem nás dávali chu?, abychom pro ně byli ob?erstvením. Tím, co děláme, ?asem, který jim věnujeme, t?eba i úsměvem, který m??e v ranní ?pi?ce v tramvaji skute?ně zap?sobit snad je?tě silněji, ne? ho?ící ke? na Moj?í?e na pou?ti. Symbolický ?erstvý chléb p?ijatý od Boha z nás má vlastně takovýto chléb i udělat. Budeme pak ?í?it v?ni, lámat se a nasycovat. To je p?ece to, co dělal i sám Je?í?, kdy? u?il o kvasu Bo?ího království, které prokvasí těsto.
Víme, ?e mo?ná trochu paradoxně není v?dy snadné ?erstvý chléb získat. Ne ka?dý chléb je navíc skute?ně chutný. ?asto se kv?li lenosti spokojíme s jakousi konzumní hmotou, která na nás ?asto smutně ?eká rozseknutá vedví a mumifikovaná v igelitovém sá?ku na regálech na?ich blízkých obchod?. Lamentujeme p?itom ?asto na cenu, ale vlastně si tím, ?e kupujeme to nejlevněj?í, nevá?íme ani sami sebe, ani těch, kte?í se sna?í péct poctivě. Nacpeme se se ně?ím, co je vlastně ni?ím a sami k sobě se chováme jako k pouhému p?ijíma?i hmoty. Analogie v duchovním ?ivotě nás jistě napadnout snadno, stejně jako x d?vod?, pro? se spokojíme s málem. Máme moc práce, nemáme ?as… Ale je to chyba. Onen ?erstvý a kvalitní chléb se toti? pe?e ?asem, který trávíme s Bohem. Jistě, je jím i na?e práce, Hospodin je p?ítomen v?dy. Nicméně v ohni Ducha svatého budeme nejlépe upe?eni kdy? si dovolíme dát Bohu nějaký ?as v modlitbě. Není t?eba p?itom ani na nic myslet. V?e v nás pracuje k tomuto cíli, kdy? necháme prostor kvasu Bo?ího království v nás. Jde o to jen být a nechat Bohu iniciativu. To je tak jednoduché, ?e je to pro nás právě proto ?asto tak obtí?né, proto?e jsme zvyklí dělat slo?ité a komplikované věci.
V tomto adventním období mo?ná myslíme spí?e na pe?ení cukroví, ne? na chléb, který nás věrně doprovází po celý rok. Byla by ale ?koda nevzpomenout na jesli?ky, které jsou tak neodmyslitelně s ?asem Vánoc spojeny. Je?í?ek je polo?ený do chléva, tam, odkud zví?ata berou sv?j pokrm. Dává se tak i nám, podobně jako se nám dává v malé hostii na ruku p?i svatém p?ijímání. V tomto nekva?eném chlebu mo?ná chu?ově onu ?erstvost právě dvakrát nezakou?íme. Vě?ím ale, ?e onen podivuhodný kvas je v něm p?ítomen v a ?e v?ichni víme, ?e nás naplňuje tak, jak to nedoká?e dokonce ani ?erstvý bochník kváskového chleba.
P?eji nám v?em tuto známou a p?itom v?dy nějak novou chu?, aby ochutila i v?echno to, co konáme, myslíme a chceme. Ké? jsme pro tento svět tím, kv?li ?emu se lidé mohou usmát a jít dál i ve chvílích, kdy se cítí nejvíce hladoví a prázdní.
