蜜桃交友

Bylo to v Adventu p艡ed t艡emi lety, kdy jsem velice 膷asto nemohl v noci spát. V 膷ase nejkrat拧ích dní a nejdel拧ích nocí jsem se pravideln臎 mezi t艡etí a 膷tvrtou ráno probouzel a marn臎 se pokou拧el znovu usnout. Pár dn暖 p艡ed Vánoci, kdy啪 se to stalo znovu, jsem tedy vstal z postele, zapálil sví膷ky na adventním v臎nci, usedl do k艡esla a hled臎l dlouze do tmy. Za膷alo svítat teprve po sedmé hodin臎, a mezitím uplynula závratn臎 dlouhá doba.

T臎ch n臎kolik hodin bylo 膷asem hlubokého pokoje a spo膷inutí, v úplném tichu a m臎kkém sv臎tle sví膷ek mi bylo dob艡e. Zárove艌 se ale objevil a postupn臎 sílil je拧t臎 jiný vjem: jako by tmou rezonovalo a blí啪ilo se naléhavé a bezeslovné varování, jako by v temnot臎 rostlo a sílilo neznámé nebezpe膷í. Pro啪íval jsem, 啪e mám dál pokojn臎 sed臎t, 啪e je to d暖le啪ité, abych mohl p艡ijmout i ten druhý vjem a vyrovnat se s ním. Nerozum臎l jsem, co a pro膷 se p艡esn臎 d臎je. Tu拧il jsem ale, 啪e celý tenhle pro啪itek mezi nocí a úsvitem má význam, 啪e se v n臎m ukrývá n臎co jako poselství 膷i vzkaz.

Pak jsme pro啪ili krásné váno膷ní svátky s rodinou, s na拧imi p艡áteli jsme p艡ivítali jsme rok 2020, dny plynuly vícemén臎 jako jindy dál.

Jen啪e pak p艡i拧lo jaro a s ním pandemie. Mám v 啪ivé pam臎ti, jak jedu autem, a z rádia zní proslov, plný slov jako 鈥瀦akazuje se鈥� a 鈥瀗a艡izuje se鈥�. Pravd臎podobn臎 ka啪dý z nás by se dovedl rozvzpomenout, kdy mu do拧lo, 啪e se d臎je n臎co opravdu vá啪ného a znepokojivého. Pak p艡icházely fáze vzedmutí vln a do膷asného uklidn臎ní, uzáv臎ry, tíse艌. Zárove艌 nabrala na síle je拧t臎 jiná pandemie, mén臎 evidentní, zato s dlouhodobými ni膷ivými následky: kv暖li radikáln臎 odli拧ným interpretacím probíhajících d臎j暖 se rozbíjela d暖v臎ra mezi lidmi, narostla nevra啪ivost, p艡ibylo agresivity.

Po uti拧ení vln covidu jsme na chvilku dostali 膷as se nadechnout 鈥� a p艡i拧la ruská agrese na Ukrajinu. Pár dn暖, týdn暖, mo啪ná m臎síc暖 se zdálo, 啪e tentokrát se ve výkladu událostí vícemén臎 shodneme. Ten dojem ale zmizel tém臎艡 beze stopy. Dnes jsme jako spole膷nost v postojích, v hodnocení významu informací, v p艡edstavách o dal拧ím vývoji rozd臎leni natolik, 啪e je riskantní otevírat v hovoru zásadn臎j拧í témata, a to 膷asto i mezi nejbli啪拧ími.

To, 啪e existují radikáln臎 odli拧né pohledy na klimatickou zm臎nu, na izraelsko-palestinský konflikt, na sociální problémy a na dal拧í a dal拧í oblasti, u啪 zmi艌uji jen pro úplnost 鈥� 啪ijeme to a vidíme ka啪dý den.

N臎kdy mám dojem, jako bychom se ocitli ve velkém p艡íb臎hu, ve kterém se dlouze stmívá a ráno je v nedohlednu. Ob膷as sice n臎kdo ocituje Havlovo 鈥瀉啪 bude nejblb臎ji, za膷ne se to obracet k lep拧ímu鈥� nebo p艡ipomene, 啪e nejv臎t拧í tma bývá p艡ed úsvitem. Tento typ út臎chy ov拧em dlouhodobým u啪íváním ztrácí na síle a stává se nev臎rohodným.

Mo啪ná víte, 啪e se d艡íve v dolech pou啪ívali kanárci jako 啪ivé indikátory nebezpe膷ných plyn暖. Pokud ve 拧tole do拧lo ke zvý拧ení koncentrace oxidu uhli膷itého nebo metanu, zareagovali kanárci rychleji ne啪 膷lov臎k, a horníci tak dostali o trochu víc 膷asu se zachránit. Mám za to, 啪e máme být vnímaví k r暖zným 鈥瀔anárk暖m鈥� na拧eho 膷asu, 啪e se jimi máme nechat upozornit, kdy啪 toho jedovatého nebo výbu拧ného je mezi námi p艡íli拧. Kdy啪 nap艡íklad nedávno vy拧el pr暖zkum, podle kterého se velká 膷ást mladých lidí propadá do úzkostí, depresivních stav暖, osamocenosti, hned jsem si na kanárky v dole vzpomn臎l. A p艡ipou拧tím, 啪e moje t艡i roky stará p艡edváno膷ní zku拧enost mohla být také takovým 鈥瀔anárkem鈥�, by钮 neviditelným.

Jak ale takové úvahy souvisí s Adventem a nadcházející oslavou Narození? Nem臎la by 艡e膷 v takových dnech být spí拧e harmonizující, út臎拧ná, zahlazující ostré hrany? Snad ano 鈥� a jist臎 také ne tak docela. O Vánocích slavíme, 啪e 啪ivoucí Sv臎tlo p艡i拧lo a p艡ichází do na拧eho sv臎ta. Ten sv臎t se ale jevil potemn臎lý i v 膷ase, kdy se Je啪í拧 narodil jako 膷lov臎k. Odmítnutí, opu拧t臎nost, pronásledování, násilí 鈥� to v拧e je sou膷ástí váno膷ního p艡íb臎hu, prvních dn暖 a týdn暖 Bo啪ího syna jako narozeného dít臎te. A 拧lo to pak dál, den za dnem, a啪 k zavr拧ení Velikonoc. Sv臎tlo p艡i拧lo do temnot. 沤e ho temnota nepohltila, je dáno silou Sv臎tla, nikoli nep艡ítomností tmy.

Proto si smíme p艡ipustit, 啪e práv臎 i dnes je tomu tak. 沤e práv臎 v tuto chvíli je n臎kdo nemocný, n臎kdo umírá, n臎kdo je týrán nebo vyhán臎n z domova. Smíme si p艡ipustit skute膷nost bolesti, násilí a smrtelnosti práv臎 proto, 啪e víme o realit臎 Bo啪í n臎hy, blízkosti a p艡ijetí. M暖啪eme se právem lekat, ale nemusíme být strachem pohlceni.

Zú膷astnil jsem se p艡ed lety duchovních cvi膷ení, kde na m臎 tí啪iv臎 dolehly bolesti lidí kolem m臎, a také a p艡edev拧ím moje vlastní ztráty, prohry a zrady. Bylo to a啪 k nesnesení. P艡i osobním rozhovoru s doprovázejícím jsem pak dostal doporu膷ení, které se mi od té doby 膷asto p艡ipomíná: 鈥濧啪 odtud p暖jde拧, p艡edstav si, 啪e krom臎 svých 拧at暖 jsi celý oble膷ený do sv臎tla, které t臎 obklopuje, nese i prostupuje. A p艡ijmi, 啪e to není jen p艡edstava, 啪e je to realita.鈥� Zkusil jsem to tedy 鈥� a byl jsem pro tu chvíli zachrán臎n. Moje starosti nezmizely, ale ukázaly se jako relativní v暖膷i tomu, co (nebo spí拧e kdo) je v啪dy v臎t拧í.

鈥濰ladov臎l jsem, a dali jste mi jíst, 啪íznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne. Byl jsem nahý, a oblékli jste m臎, byl jsem nemocen, a nav拧tívili jste m臎, byl jsem ve v臎zení, a p艡i拧li jste za mnou,鈥� sly拧eli jsme p艡ed pár týdny o slavnosti Krista Krále. Kdy啪 se zde ná拧 Mistr ztoto啪艌uje s trpícími, propojuje se také se v拧ím, co hladoví, 啪ízní, bloudí, stydí se, hledá uzdravení a svobodu v na拧em vlastním nitru. To je dal拧í silný d暖vod, pro膷 nás temnoty mohou (a snad n臎kdy i mají) znepokojovat, ale nemusí nás p艡emoci.

鈥濻tále se radujte. Bez p艡estání se modlete. Ve v拧ech 啪ivotních podmínkách d臎kujte. Tak to B暖h pro vás chce v Kristu Je啪í拧i,鈥� zn臎l vzkaz od apo拧tola Pavla v ned臎li p艡ed týdnem. Abychom pozvání k vd臎膷nosti a radosti um臎li zaslechnout a dokonce p艡ijmout i uprost艡ed mnohdy neradostné a nepokojné doby, je t艡eba p艡ekro膷it podmín臎nou vd臎膷nost jen "za n臎co", jít k radosti, která je víc, ne啪 aktuální emoce. Jde o postoj srdce, který vychází z hloubky. Neustálá modlitba pak m暖啪e mít podobu naslouchajícího p艡ebývání v tomto postoji, v postoji vd臎膷ného p艡ijetí p艡ítomného okam啪iku a Bo啪í p艡ítomnosti v n臎m.

"Bu膹, brat艡e, bytostný; kdy啪 celý sv臎t se z艡ítí, tu padne náhodnost a obstojí jen bytí,鈥� pí拧e Angelus Silesius. A také: "By钮 Kristus v Betlém臎 se tisíckráte zrodil, jsi ztracen, dokud se i v tob臎 nenarodil.鈥� Ké啪 se opravdu narodí v nás, ké啪 o膷istí ná拧 pohled a dá nám projít v拧emi temnotami ke sv臎tlu, které je tady, a kterým je On sám.

Elva Frouz je stálý jáhen plze艌ské diecéze, provozuje spolu se svou 啪enou a okruhem p艡átel D暖m Komunity Noe v Holost艡evech.