蜜桃交友

Federico Lombardi

Rok po odchodu Benedikta XVI. je jeho odkaz tématem, nad ním啪 je správné a p艡irozené uva啪ovat. Je to postava, kterou je t艡eba sv臎艡it p艡edev拧ím do rukou mistr暖 膷tení minulosti, nebo postava, která nás v拧echny i dnes, práv臎 v této dramatické dob臎, kterou pro啪íváme, stále oslovuje?

O tom, 啪e je to u膷itel víry, není pochyb. Jeho Úvod do k艡es钮anství a trilogii o Je啪í拧i Nazaretském nás jist臎 brzy neomrzí znovu 膷íst; teologové se budou moci je拧t臎 dlouho no艡it do jeho Opera omnia a nadále 膷erpat podn臎ty a vodítka pro své úvahy a bádání.

沤e je také význa膷ným sv臎dkem 啪ivota ve ví艡e - a k艡es钮anské víry ve v臎膷ný 啪ivot - je zcela jasné i t臎m, kdo mu naslouchali v jeho homiliích a duchovním magisteriu, i t臎m, kdo ho mohli poznat zblízka a sledovat jeho dlouhou vnit艡ní cestu k setkání s Bohem.

Co bych v拧ak cht臎l nyní poznamenat, je to, 啪e Joseph Ratzinger z暖stává vzácným spole膷níkem i pro ty, kdo s ú膷astí a vá拧ní pro啪ívají prom臎ny 啪ivota a lidských d臎jin na této zemi, se v拧emi dramatickými otázkami, které to dnes s sebou p艡iná拧í.

Nelze zastírat, 啪e cesta na拧eho sv臎ta se v mnoha ohledech zdá být - a je - "mimo kontrolu". Ekologická krize, neustálý výskyt rizik a dramatický vývoj v oblasti vyu啪ívání technologií, komunikace, aplikace tzv. um臎lé inteligence a kone膷n臎 nároky na protich暖dná práva a rozvrat mezinárodního sou啪ití se stále hroziv臎j拧ím 拧í艡ením válek... Jak dob艡e zd暖raznil prof. Francesc Torralba, kdy啪 30. listopadu tohoto roku p艡ebíral Ratzingerovu cenu, Benedikt XVI. se d暖kladn臎 zabýval p艡í膷inami krize na拧í doby a navrhl sou膷asné kultu艡e, aby neodmítala moderní rozum, ale aby roz拧í艡ila své obzory a vytvo艡ila prostor pro etický rozum a racionalitu víry.

Perspektiva Josepha Ratzingera tvá艡í v tvá艡 selháním lidského rozumu tedy nesm臎艡ovala k jeho pop艡ení 膷i omezení, ale k jeho roz拧í艡ení, k výzv臎, aby se odvá啪n臎 sna啪il pochopit nejen to, jak sv臎t funguje, ale také pro膷 existuje a jaké je místo 膷lov臎ka ve vesmíru a smysl jeho dobrodru啪ství.

Nelze pop艡ít, 啪e tato perspektiva, která je v jistém smyslu nabídkou dialogu se sou膷asnou kulturou, byla 膷asto p艡ijímána chladn臎 nebo n臎kdy odmítána. Matematik Odifreddi, který se hlásí k ateismu a 膷asto zaujímá provokativní postoje, ale který se skute膷n臎 pokou拧el o dialog s Ratzingerem a v letech po jeho rezignaci se mu od n臎j dostávalo mimo艡ádné a uctivé pozornosti, ozna膷il pontifikát Benedikta XVI. za "tragický" práv臎 kv暖li tomuto aspektu: jeho kulturnímu návrhu a otev艡enosti na jedné stran臎 a nedostatku odezvy ze strany "lidí kultury" na stran臎 druhé.  Osobn臎 s tím nesouhlasím, proto啪e si myslím, 啪e Benedikt XVI. nebyl tak naivní, aby o膷ekával rychlou p艡íznivou odezvu. Naopak se domnívám, 啪e Benedikt暖v návrh je prozíravý, zachovává si ve拧kerou platnost a p艡edstavuje i pro budoucnost cestu k dialogu mezi v臎dou a vírou a obecn臎ji mezi moderní kulturou a vírou na základ臎 hluboké d暖v臎ry v lidský rozum. A je拧t臎 lépe, aby se stal cestou pro k艡es钮anskou anga啪ovanost v sou膷asném sv臎t臎, která se nem暖啪e vyhnout úsilí o reflexi p艡í膷in problém暖 a hledání konsensu zalo啪eného na pravd臎, a nikoli na nejisté kontingentní konvergenci zájm暖 a výhod.

V k艡es钮anské vizi Benedikta XVI. roz拧i艡ování rozumu zahrnuje logiku lásky, která se projevuje v logice bezplatnosti a promítá se do bratrství, solidarity a smí艡ení. Pravda a láska se nejpln臎ji projevují ve vt臎lení Logu, Bo啪ího Slova.

Deus caritas est, Caritas in veritate, Laudato si', Fratelli tutti... Hlavní slova posledních dvou pontifikát暖 na sebe navazují s kontinuitou a d暖sledností. Závazek církve a k艡es钮an暖 a jejich odpov臎dnost za osud lidských d臎jin ve sv臎t臎 vy啪adují rozum i lásku, spojené ve sv臎tle, které nabízí víra. Konkrétní projevy lásky, k nim啪 nás Franti拧ek neustále vyzývá, 啪ádají, aby byly zasazeny do zá艡ivého a soudr啪ného rámce vize církve jako spole膷enství, které je v na拧í dob臎 na cest臎 k setkání s Bohem.

Kdy啪 Joseph Ratzinger hovo艡il o Druhém vatikánském koncilu ve svém - pro m臎 d暖le啪itém a p艡ekvapivém - dopise, který napsal t艡i m臎síce p艡ed svou smrtí u p艡íle啪itosti sympozia po艡ádaného Ratzingerovou nadací spolu s Franti拧kánskou univerzitou ve Steubenville, rozhodn臎 prohlásil, 啪e koncil se ukázal "nejen jako smysluplný, ale i jako nezbytný", a pokra膷oval: "Poprvé se ve své radikálnosti vyno艡ila otázka teologie r暖zných nábo啪enství. Stejn臎 tak problém vztahu víry ke sv臎tu 膷istého rozumu. Ob臎 tyto otázky nebyly p艡edem o膷ekávány". Zpo膷átku se tedy zdálo, 啪e koncil církev ohro啪uje, ale "mezitím se postupn臎 ukázala pot艡eba nov臎 formulovat otázku povahy a poslání církve. Tak se pomalu objevuje pozitivní síla koncilu... Na II. vatikánském koncilu se otázka církve ve sv臎t臎 kone膷n臎 stala úst艡edním tématem".

Poslední pape啪, který se ú膷astnil celého koncilu a pro啪il jej zevnit艡, nám tak zanechal sv臎dectví o jeho trvalé aktuálnosti a povzbuzuje nás, abychom bez obav pokra膷ovali v rozvíjení jeho podn臎t暖 a d暖sledk暖 a nov臎 formulovali samotné poslání církve ve sv臎t臎 a zavázali rozum a víru ke spolupráci pro dobro a spásu lidstva a sv臎ta. Pohled se s nad臎jí obrací k budoucnosti. Slu啪ba Benedikta XVI. pokra膷uje v hlub拧ím pohybu církve Pán臎, vedené Franti拧kem a jeho nástupci.