蜜桃交友

Federico Lombardi

Rok po odchodu Benedikta XVI. je jeho odkaz tématem, nad ním? je správné a p?irozené uva?ovat. Je to postava, kterou je t?eba svě?it p?edev?ím do rukou mistr? ?tení minulosti, nebo postava, která nás v?echny i dnes, právě v této dramatické době, kterou pro?íváme, stále oslovuje?

O tom, ?e je to u?itel víry, není pochyb. Jeho Úvod do k?es?anství a trilogii o Je?í?i Nazaretském nás jistě brzy neomrzí znovu ?íst; teologové se budou moci je?tě dlouho no?it do jeho Opera omnia a nadále ?erpat podněty a vodítka pro své úvahy a bádání.

?e je také význa?ným svědkem ?ivota ve ví?e - a k?es?anské víry ve vě?ný ?ivot - je zcela jasné i těm, kdo mu naslouchali v jeho homiliích a duchovním magisteriu, i těm, kdo ho mohli poznat zblízka a sledovat jeho dlouhou vnit?ní cestu k setkání s Bohem.

Co bych v?ak chtěl nyní poznamenat, je to, ?e Joseph Ratzinger z?stává vzácným spole?níkem i pro ty, kdo s ú?astí a vá?ní pro?ívají proměny ?ivota a lidských dějin na této zemi, se v?emi dramatickými otázkami, které to dnes s sebou p?iná?í.

Nelze zastírat, ?e cesta na?eho světa se v mnoha ohledech zdá být - a je - "mimo kontrolu". Ekologická krize, neustálý výskyt rizik a dramatický vývoj v oblasti vyu?ívání technologií, komunikace, aplikace tzv. umělé inteligence a kone?ně nároky na protich?dná práva a rozvrat mezinárodního sou?ití se stále hrozivěj?ím ?í?ením válek... Jak dob?e zd?raznil prof. Francesc Torralba, kdy? 30. listopadu tohoto roku p?ebíral Ratzingerovu cenu, Benedikt XVI. se d?kladně zabýval p?í?inami krize na?í doby a navrhl sou?asné kultu?e, aby neodmítala moderní rozum, ale aby roz?í?ila své obzory a vytvo?ila prostor pro etický rozum a racionalitu víry.

Perspektiva Josepha Ratzingera tvá?í v tvá? selháním lidského rozumu tedy nesmě?ovala k jeho pop?ení ?i omezení, ale k jeho roz?í?ení, k výzvě, aby se odvá?ně sna?il pochopit nejen to, jak svět funguje, ale také pro? existuje a jaké je místo ?lověka ve vesmíru a smysl jeho dobrodru?ství.

Nelze pop?ít, ?e tato perspektiva, která je v jistém smyslu nabídkou dialogu se sou?asnou kulturou, byla ?asto p?ijímána chladně nebo někdy odmítána. Matematik Odifreddi, který se hlásí k ateismu a ?asto zaujímá provokativní postoje, ale který se skute?ně pokou?el o dialog s Ratzingerem a v letech po jeho rezignaci se mu od něj dostávalo mimo?ádné a uctivé pozornosti, ozna?il pontifikát Benedikta XVI. za "tragický" právě kv?li tomuto aspektu: jeho kulturnímu návrhu a otev?enosti na jedné straně a nedostatku odezvy ze strany "lidí kultury" na straně druhé.  Osobně s tím nesouhlasím, proto?e si myslím, ?e Benedikt XVI. nebyl tak naivní, aby o?ekával rychlou p?íznivou odezvu. Naopak se domnívám, ?e Benedikt?v návrh je prozíravý, zachovává si ve?kerou platnost a p?edstavuje i pro budoucnost cestu k dialogu mezi vědou a vírou a obecněji mezi moderní kulturou a vírou na základě hluboké d?věry v lidský rozum. A je?tě lépe, aby se stal cestou pro k?es?anskou anga?ovanost v sou?asném světě, která se nem??e vyhnout úsilí o reflexi p?í?in problém? a hledání konsensu zalo?eného na pravdě, a nikoli na nejisté kontingentní konvergenci zájm? a výhod.

V k?es?anské vizi Benedikta XVI. roz?i?ování rozumu zahrnuje logiku lásky, která se projevuje v logice bezplatnosti a promítá se do bratrství, solidarity a smí?ení. Pravda a láska se nejplněji projevují ve vtělení Logu, Bo?ího Slova.

Deus caritas est, Caritas in veritate, Laudato si', Fratelli tutti... Hlavní slova posledních dvou pontifikát? na sebe navazují s kontinuitou a d?sledností. Závazek církve a k?es?an? a jejich odpovědnost za osud lidských dějin ve světě vy?adují rozum i lásku, spojené ve světle, které nabízí víra. Konkrétní projevy lásky, k nim? nás Franti?ek neustále vyzývá, ?ádají, aby byly zasazeny do zá?ivého a soudr?ného rámce vize církve jako spole?enství, které je v na?í době na cestě k setkání s Bohem.

Kdy? Joseph Ratzinger hovo?il o Druhém vatikánském koncilu ve svém - pro mě d?le?itém a p?ekvapivém - dopise, který napsal t?i měsíce p?ed svou smrtí u p?íle?itosti sympozia po?ádaného Ratzingerovou nadací spolu s Franti?kánskou univerzitou ve Steubenville, rozhodně prohlásil, ?e koncil se ukázal "nejen jako smysluplný, ale i jako nezbytný", a pokra?oval: "Poprvé se ve své radikálnosti vyno?ila otázka teologie r?zných nábo?enství. Stejně tak problém vztahu víry ke světu ?istého rozumu. Obě tyto otázky nebyly p?edem o?ekávány". Zpo?átku se tedy zdálo, ?e koncil církev ohro?uje, ale "mezitím se postupně ukázala pot?eba nově formulovat otázku povahy a poslání církve. Tak se pomalu objevuje pozitivní síla koncilu... Na II. vatikánském koncilu se otázka církve ve světě kone?ně stala úst?edním tématem".

Poslední pape?, který se ú?astnil celého koncilu a pro?il jej zevnit?, nám tak zanechal svědectví o jeho trvalé aktuálnosti a povzbuzuje nás, abychom bez obav pokra?ovali v rozvíjení jeho podnět? a d?sledk? a nově formulovali samotné poslání církve ve světě a zavázali rozum a víru ke spolupráci pro dobro a spásu lidstva a světa. Pohled se s nadějí obrací k budoucnosti. Slu?ba Benedikta XVI. pokra?uje v hlub?ím pohybu církve Páně, vedené Franti?kem a jeho nástupci.