蜜桃交友

Kardinál Jean-Claude Hollerich, hlavní zpravodaj synody

V sobotu 28. 艡íjna odpoledne XVI. 艠ádné generální shromá啪d臎ní Biskupské synody na záv臎r svého prvního zasedání schválilo kone膷ný text Souhrnné zprávy, která - jak víme - bude ur膷ovat cestu církve a啪 do druhého a záv臎re膷ného zasedání, plánovaného na 艡íjen 2024.

Jedná se o rozsáhlý, ale dynamický text. Rozsáhlý proto, 啪e se zabývá nesmírn臎 bohatou 拧kálou otázek, dynamický proto, 啪e témata jsou p艡ehledn臎 uspo艡ádána do dvaceti odstavc暖, z nich啪 ka啪dý za膷íná up艡esn臎ním dosa啪ených shod, pokra膷uje ilustrací otázek, které je t艡eba d暖kladn臎 prozkoumat, a kon膷í p艡edlo啪ením n臎kterých návrh暖. Pro období mezi ob臎ma zasedáními je úkol místních církví definován takto: Vycházejíce z dosa啪ených shod, budou spole膷enství vyzvána k prohloubení otázek a návrh暖, p艡i膷em啪 budou kombinovat duchovní rozli拧ování, teologické prohloubení a pastora膷ní 膷innost.

Dvacet bod暖 je rozd臎leno do t艡í 膷ástí, které na sebe úzce navazují. První 膷ást ("Tvá艡 synodální církve") p艡edstavuje teologické principy, které osv臎tlují a zakotvují synodalitu. Druhá 膷ást ("V拧ichni u膷edníci, v拧ichni misioná艡i") se zabývá subjekty, které na r暖zných úrovních tvo艡í Bo啪í lid a které jsou povolány, ka啪dý ze své strany, p艡ijmout synodalitu jako konkrétní církevní styl. T艡etí 膷ást ("Tkaní vazeb, vytvá艡ení spole膷enství") se zam臎艡uje na procesy a orgány, které v synodální logice umo啪艌ují vým臎nu mezi církvemi a dialog se sv臎tem.

S v臎domím toho, 啪e pojem "synodalita" stále není mnohým jasný a 膷as od 膷asu vzbuzuje zmatek, obavy nebo nesprávná o膷ekávání, se zpráva sna啪í hned na za膷átku nabídnout jeho základní definici. "Synodalitu," 膷teme v 膷. 1, "lze chápat jako cestu k艡es钮an暖 ve spole膷enství s Kristem a sm臎rem ke Království spolu s celým lidstvem; je zam臎艡ena na misii, zahrnuje setkávání ve shromá啪d臎ní na r暖zných úrovních církevního 啪ivota, vzájemné naslouchání, dialog, komunitní rozli拧ování, vytvá艡ení konsensu jako výrazu Kristovy p艡ítomnosti v Duchu a p艡ijímání rozhodnutí ve sdílené spoluodpov臎dnosti" (písmeno h).

Z textu, jako je tento, je z艡ejmé, jak synoda zapadá do kolejí církevní tradice, jak si cení ekleziologické vize II. vatikánského koncilu a jejího dal拧ího rozvoje podep艡eného magisteriem pape啪e Franti拧ka. Sv臎d膷í o tom pozornost v臎novaná christologickému a pneumatologickému rozm臎ru církve, které odkazují na její trinitární p暖vod; eschatologické nap臎tí sm臎艡ující ke kone膷nému napln臎ní Bo啪ího království; pojetí církve, která nestojí jen "p艡ed" sv臎tem, ale která 啪ije "ve" sv臎t臎 a krá膷í "s" lidstvem, ú膷astní se jeho radostí a bolestí; my拧lenka, 啪e církev je tvo艡ena prolínáním k艡estní rovnosti, která 膷iní v拧echny v臎艡ící spole膷n臎 odpov臎dnými za misii, a slu啪ebné rozdílnosti, která vyjad艡uje r暖zná povolání ve slu啪b臎 evangelizace.

V syntézní zpráv臎 je prostor pro téma k艡es钮anské iniciace jako svátostného zdroje synodality: spole膷enství, ú膷ast a poslání k艡es钮an暖 se rodí z k艡estního pramene, roste s bi艡mováním a je neustále 啪iveno u stolu eucharistie, její啪 slavení zjevuje jednotu a zárove艌 r暖znost církve.

Dokument pak v臎nuje pozornost pluralit臎 kultur, v nich啪 se zt臎les艌uje jediné evangelium, z 膷eho啪 vyplývá pot艡eba zdravé decentralizace a posílení místních instancí. Tato pluralita se projevuje zejména v plodném sou啪ití r暖zných církevních tradic na Západ臎 i na Východ臎, z 膷eho啪 vyplývá po啪adavek lépe ocenit bohaté d臎dictví východních církví s jejich specifickými formami synodality. Také po啪adavek pokro膷it na ekumenické cest臎, konfrontovat se se synodálními tradicemi jiných církví a církevních spole膷enství, je v souhrnné zpráv臎 dob艡e p艡ítomen, a to i díky zásadnímu p艡ínosu bratrských delegát暖 v pr暖b臎hu celého zasedání.

Dal拧ími d暖le啪itými tématy, kterých se text dotýká, je ocen臎ní génia 啪en v církevním poslání s po啪adavkem, aby byly stále více zapojovány do rozhodovacích proces暖 na r暖zných úrovních; ocen臎ní prorockého p艡ínosu zasv臎ceného 啪ivota a laických seskupení k obnov臎 církve; pot艡eba prohloubit povahu a výkon jáhenské a kn臎啪ské slu啪by; klí膷ová role biskupa v synodální církvi chápané jako spole膷enství místních církví; obnovené chápání samotného petrovského ú艡adu a slu啪by, kterou plní církevnímu spole膷enství 艠ímská kurie.

Na záv臎r, ani啪 bych si 膷inil nárok na vy膷erpávající prezentaci textu, bych rád navrhl t艡i momenty, které, a膷koli se jimi zabývají konkrétní odstavce, jsou ve skute膷nosti p艡ítomny v celém dokumentu:

1) misioná艡ský rozm臎r, jak vyplývá ji啪 z názvu ("Synodální církev v misii"), v jasném v臎domí, 啪e pokud církev je misií, je ka啪dá církevní obnova autentická a u啪ite膷ná pouze tehdy, pokud podporuje misii, 膷iní k艡es钮anské spole膷enství otev艡en臎j拧ím a vst艡ícn臎j拧ím, p艡ístupn臎j拧ím hlásání evangelia a probouzení víry v Je啪í拧e Krista;

2) pot艡eba formace, proto啪e synodalita je "kultura", "forma církve", "styl k艡es钮anského 啪ivota", která prostupuje ka啪dou oblastí a nelze ji improvizovat. V拧ichni 膷lenové Bo啪ího lidu se musí vzd臎lávat v synodalit臎, po膷ínaje vysv臎cenými duchovními a t臎mi laiky, kte艡í jsou povoláni p艡evzít role církevní odpov臎dnosti;

3) solidarita s lidstvem a jeho dramaty, umocn臎ná skute膷ností, 啪e jen n臎kolik dní po zahájení shromá啪d臎ní vypukl ve Svaté zemi stra拧livý konflikt, který doplnil bolestný seznam válek na拧í doby, je啪 prohlubují chudobu, nutí k migraci a vedou ke smrti. B臎hem tohoto m臎síce se ú膷astníci synody neuzav艡eli do "bubliny", v ní啪 by nebylo mo啪né sly拧et k艡ik trpícího lidstva. Naopak, mnozí 膷lenové shromá啪d臎ní, po膷ínaje pastý艡i ze zemí posti啪ených konflikty, neustále udr啪ovali pozornost na t臎chto otázkách a pomáhali nám pochopit, 啪e synodalita musí stále více umo啪艌ovat církvi zaujmout spole膷ný postoj proti jakémukoli násilí.

Nyní je tato souhrnná zpráva, doru膷ená Svatému otci, sv臎艡ena biskupským konferencím, aby prosadily její doru膷ení k Bo啪ímu lidu 啪ijícímu v místních církvích. Mnozí 膷lenové navrhli, aby byla Zpráva p艡elo啪ena do co nejvíce jazyk暖 a aby byla p艡ipravena její shrnutí, nap艡. p艡izp暖sobená jazyku a citlivosti mladých lidí.

Záv臎r dokumentu, inspirovaný evangelijním podobenstvím, p艡irovnává vykonanou práci k "malému semínku, ale plnému budoucnosti", které bude moci r暖st díky p暖sobení Ducha svatého a velkorysé spolupráci v拧ech na jeho tajemném p暖sobení. P艡eji si, aby m臎síce, které nás d臎lí od druhého zasedání shromá啪d臎ní, byly 膷asem milosti a zrání pro dobro církve a pro 啪ivot sv臎ta. D臎kuji vám!