蜜桃交友

Tomá拧 Holub pro Pope

Poslední dobou se v kontextu toho, co  jako k艡es钮ané pro啪íváme v sou膷asných náro膷ných mezicírkevních a mezinábo啪enských debatách, ale i uvnit艡 katolické církve, stále znovu vracím ke slov暖m ca艡ihradského patriarchy Bartolom臎je, která pronesl na  Konferenci  evropských církví  v 膷ervnu leto拧ního roku v estonském Talinu.

Bartolom臎j -  pravoslavný biskup  啪ijící v komplikovaném  prost艡edí tureckého  Istanbulu - se v nich  zamý拧lí nad zásadním rozdílem mezi ekumenickou spoluprací jednotlivých k艡es钮anských církví,   tak jak ji  od samotného  vzniku ekumenických my拧lenek  intenzivn臎 pro啪ívá  k艡es钮anská Evropa,  a  tím,  co má v sou膷asnosti sice jakési neklamné rysy spolupráce nap艡í膷 k艡es钮anskými denominacemi,  ale zárove艌  se opírá o zcela opa膷né principy  ne啪  celé ekumenické hnutí od svého vzniku. 

Patriarcha ve své 艡e膷i nejprve  poslucha膷暖m p艡ipomíná, 啪e v takzvané k艡es钮anské Evrop臎  vládl po  celá dlouhá staletí tragický stav, ve kterém konfesní rozdílnost byla jedním z motor暖 vzájemné krvavé nevra啪ivosti nejen mezi církvemi, ale také mezi národy a státy. A zd暖raz艌uje, 啪e to byla  nevra啪ivost,  která opakovan臎 vedla a啪 k tomu, 啪e jednotliví lidé i celé 艡í拧e   byli ochotni mezi sebou vál膷it a jeden druhého pro víru zabíjet.

Teprve ve 20.  století  se postupn臎 mezi k艡es钮any  v síle Bo啪ího Ducha prohlubuje  pochopení, 啪e vyznávat Je啪í拧e Krista jako svého Mistra a Pána - tak jak o tom i tuto ned臎li ve druhém 膷tení   sv臎d膷í apo拧tol Pavel - je natolik bytostným  sjednocujícím rysem,  啪e je velmi d暖le啪ité vzájemn臎 se poznávat, naslouchat si  a sna啪it se  o porozum臎ní i v situacích, ve kterých p艡etrvává velké mno啪ství  bolavých rozdíl暖.  K艡es钮ané  se tak pod patronací Ducha rady u膷í  otev艡enosti a objevují smysluplnost  dialogu i tam, kde  mají ve své tradici hluboko zako艡en臎ny velmi rozdílné názory a jsou spoutáni nes膷íslným mno啪stvím vzájemných p艡edsudk暖. 

Do  po啪ehnaného ekumenického úsilí je v sou膷asnosti zapojena    drtivá v臎t拧ina k艡es钮anských církví nejen v Evrop臎.  A  z暖stává skute膷n臎  jen málo t臎ch,  kte艡í  jsou p艡esv臎d膷eni,  啪e vzájemné  rozdíly jsou tak obrovské a  fatální, 啪e  naslouchání si v d暖v臎艡e a snaze druhého pochopit je mezi u膷edníky Je啪í拧e Krista slepou cestou a zbyte膷ným plýtváním sil i 膷asu. A Bohu díky i na拧e katolická Církev k t臎mto radikálním skeptik暖m ji啪 dlouho nepat艡í.

Ve své pronikavé analýze stavu sou膷asného ekumenického dialogu ale následn臎 patriarcha Bartolom臎j  zd暖raz艌uje,  啪e schopnost vzájemn臎 si naslouchat se mezi mnohými k艡es钮any v  kulisách za膷átku 21. století zvlá拧tním zp暖sobem m臎ní.  Vznikají aliance  a uskupení nap艡í膷 jednotlivými církvemi,  které jako nejd暖le啪it臎j拧í zd暖raz艌ují nikoliv ctnost naslouchání  si v r暖znosti,  ale naopak d暖le啪itost stejných pozic.  A to ne s pohledem na jediného Spasitele a Zachránce  Je啪í拧e Krista nýbr啪 s fixací na ur膷ité hodnoty.  Bartolom臎j  tyto hodnoty  nazývá  kulturními, tradi膷ními nebo i tradicionalistickými a v拧ímá si, 啪e  a膷koliv jednota na základ臎 t臎chto hodnot k sob臎 poutá k艡es钮any r暖zných denominací,  zárove艌  bolestn臎 rozd臎luje jednotlivé církve zevnit艡. 

Na rozdíl od  ekumenického hledání porozum臎ní mezi t臎mi, kte艡í mají rozdílné názory,  v této situaci nových aliancí chybí naslouchání jiným hlas暖m. Ti,  kte艡í nepat艡í k jednot臎 stejného pojetí kulturních hodnot,  nejsou  啪ádnými partnery dialogu, naopak jsou vnímáni jako nep艡átelé 膷i p艡ímo  zrádci, a膷koliv  vyznávají stejného Je啪í拧e Krista za svého Pána 膷i dokonce p艡inále啪í ke stejné církvi nebo i ke stejnému místnímu spole膷enství.

Bartolom臎j se  nezdráhá nazvat takto vzniklou jednotu spí拧e  antiekumenismem ne啪li novým ekumenismem 21.  století,  a膷 by se na první pohled mohlo zdát,  啪e se  zde rodí nové  nad臎jné propojení  nap艡í膷 církvemi a to mnohdy dokonce i spole膷n臎 s t臎mi, kte艡í my拧lenku  ekumenismu minulého století striktn臎 odmítali.

Biskup z Ca艡ihradu  v duchu pape啪e Franti拧ka v拧ak  srozumiteln臎 ukazuje, 啪e po啪ehnání ekumenismu  stojí a padá s p艡ipraveností k dialogu v r暖znosti a  ochotou  naslouchat tomu, kdo v臎cí vidí jinak. Ekumenismus tedy neexistuje bez d暖v臎ry, 啪e alespo艌 膷áste膷n臎 pochopit druhého, se kterým nesouhlasíme,  je pro nás samotné obohacením a jedinou obranou proti skrytému  a  sebezni膷ujícímu sektá艡ství.

Po konstatování smutné skute膷nosti, která v evropském k艡es钮anství  na mnoha místech nyní nastala,  se Bartolom臎j  následn臎 ptá po p艡í膷inách  tohoto  vývoje. Klade t艡i otázky, u kterých nám nalezení pravdivé odpov臎di m暖啪e pomoci osv臎tlit d暖vody, které k dne拧ní  situaci vedly.

Patriarcha nejprve zd暖raz艌uje,  啪e jako  k艡es钮ané r暖zných církví  máme  zpytovat své sv臎domí a ptát se,  jestli jsme v minulosti nezodpov臎dn臎 nedávali p艡íli拧  d暖raz na to,  abychom byli vlivovou skupinou  spojenou  s vládnoucími  a tak nedávali v sázku a neoslabovali  sv暖j prorocký hlas.

Dále se ptá, zda  nám v minulosti  mnohem více ne拧lo o na拧i vlastní církevní identitu ne啪  o slabé a pot艡ebné.  Více o vliv na拧í církve ne啪li o hlásání radostné zv臎stí Je啪í拧e Krista pro v拧echny. 

A kon膷í otázkou, zda   kolektivn臎  nepropadáme  jakési iluzi o idylické k艡es钮anské Evrop臎 minulosti a tak se  necht臎n臎 nestáváme nev臎domými spojenci r暖zných mocenských 膷i nacionalistických skupin. Tyto ve svém úsilí  sm臎艡ují k antidemokratickým cíl暖m a  obranu k艡es钮anství pou啪ívají pouze jako záminku pro to, aby iluze  vzne拧enosti a nejlep拧ího úmyslu sjednotila co nejv臎t拧í mno啪ství jejich p艡ívr啪enc暖.

Na záv臎r ú膷astník暖m talinské konference, a tedy reprezentant暖m nás k艡es钮an暖 21. století, Bartolom臎j vysv臎tluje,  啪e jestli啪e chceme být  i za sou膷asné situace v Evrop臎 skute膷n臎  ekumenickými, znamená to v první 艡ad臎  odmítnutí  popsaného  antiekumenismu, je啪 v sou膷asné dob臎 získává bohu啪el velký vliv nejen v 艡adách  prostých  k艡es钮an暖,  ale i u  n臎kterých  církevních p艡edstavitel暖. 

Dle ca艡ihradského patriarchy  ale odmítnout antiekumenické aliance  nesta膷í a my拧lenku ekumenismu je t艡eba v sou膷asné situaci je拧t臎 dále prohloubit. Prohloubit vlastní d暖v臎rou v Je啪í拧e Krista jako Pána a  啪ivou radostí z toho, 啪e jsme objevili, kdo je Spasitel sv臎ta a  ná拧 Zachránce.  S touto o啪ivenou d暖v臎rou a radostí je pak t艡eba  vstoupit do dialogu r暖zných hlas暖 a názor暖 dne拧ní Evropy. Bude to dialog, ve kterém ji啪 nebudou mluvit jenom k艡es钮ané mezi sebou, ale p艡ijmou pravdu, 啪e sami zastupují práv臎 jeden z mnoha hlas暖 a budou p艡ipraveni se zájmem a duchovní zv臎davostí  naslouchat  i t臎m   ostatním. Tedy t臎m,  kte艡í pro svoji duchovní orientaci  hledají jiný zdroj ne啪  jakým je pro nás Evangelium.

P艡i napl艌ování tohoto  odvá啪ného p艡ístupu otev艡eného naslouchajícího srdce jist臎 existuje nebezpe膷í konformismu a v拧eobjímajícího relativismu.  Hrozí, 啪e osobní ko艡eny víry a nad臎je nebudou dostate膷n臎  hluboké,  aby k艡es钮ané  v otev艡eném dialogu  neztratili svoji vlastní  identitu a pohled na Krista jako jediného Zachránce  a nenechali se zlákat chimérou  zdánlivé záchrany,  která tkví pouze   v pocitech a v pohlcení atmosférou.

Nicmén臎 Bartolom臎j zd暖raz艌uje, 啪e toto je jediná cesta, na které m暖啪eme potkat  sestry a bratry dne拧ního sv臎ta. Cesta,  na kterou jsme posláni Je啪í拧ovým slovy: Jd臎te do celého sv臎ta a hlásejte evangelium鈥� 

Je to cesta, na které to nejzásadn臎j拧í, o co je t艡eba prosit, je dar duchovního  rozli拧ování.  Dar, abychom  v síle Ducha um臎li   odd臎lit nepat艡i膷né  p艡izp暖sobování se tomu, co 啪ádá  sv臎t kolem nás,  od znamení doby, která vedou k Pravd臎, je啪 osvobozuje.

Je to  jediná cesta, na které neztrácíme dynamiku v Apokalypse zmi艌ované  první lásky. Jediná cesta, na které m暖啪eme pochopit evangelium této ned臎le o Pravd臎, která se nenapl艌uje slovy, ale schopností objevit hloubku Bo啪ího pozvání a následn臎 se nasadit  pro spole膷nou práci na vinici Pán臎. Pro práci, p艡i které není podstatná deklarace, ale osobní rozhodnutí se  pro Pravdu a pro Dobro.

Tomá拧 Holub je biskupem Diezéze plze艌ské.