蜜桃交友

Andrea Tornielli, edi膷ní 艡editel Vatikánských médií

V obsáhlém projevu, který pronesl v Marseille na záv臎r Rencontres Méditerranéennes, pape啪 Franti拧ek, sám syn migrant暖, p艡ipomn臎l, 啪e migra膷ní fenomén není v posledních letech ni膷ím novým a 啪e není ani prvním pape啪em, který se jím zabývá. Je to nejmén臎 sedmdesát let, co církev poci钮uje rostoucí naléhavost této situace.

Psal se rok 1952 a sedm let po skon膷ení druhé sv臎tové války Evropa stále pro啪ívala drama vysídlených osob. Pius XII. v apo拧tolské konstituci Exsul Familia napsal, 啪e "rodina z Nazareta ve vyhnanství, Je啪í拧, Maria a Josef emigrující do Egypta [...] jsou vzorem, p艡íkladem a oporou v拧em emigrant暖m a poutník暖m ka啪dého v臎ku a z ka啪dé zem臎, v拧em uprchlík暖m jakéhokoli stavu, kte艡í jsou pod tlakem pronásledování nebo nouze nuceni opustit svou vlast, své drahé p艡íbuzné [...] a odejít do cizí zem臎".

Války, pronásledování nebo pot艡eba zlep拧it své 啪ivotní podmínky jsou motivy pro migraci, k nim啪 se dnes stále z艡eteln臎ji p艡idávají problémy spojené se zm臎nou klimatu. V roce 1967 to byl Pavel VI., kdo velkou encyklikou Populorum progressio p艡ipomn臎l, 啪e národy hladu dramaticky vyzývají národy bohatství, a vyjmenoval t艡i povinnosti pro rozvinut臎j拧í národy: povinnost solidarity, povinnost sociální spravedlnosti a povinnost univerzální lásky. Pape啪 Montini pak zopakoval "povinnost p艡ijímání", na které, jak napsal, "nem暖啪eme nikdy trvat dost".

Krom臎 t臎chto dvou p艡íklad暖, které Franti拧ek uvedl, by bylo mo啪né uvést mnoho dal拧ích. Nap艡íklad slova Jana Pavla II, který ve svém poselství ke Sv臎tovému dni emigrace v roce 1996 napsal: "Prvním zp暖sobem, jak t臎mto lidem pomoci, je naslouchat jim, abychom poznali jejich situaci a zajistili jim, bez ohledu na jejich právní postavení p艡ed státem, nezbytné prost艡edky k ob啪iv臎". A dodal, 啪e "je t艡eba být ostra啪itý v暖膷i vzniku forem neorasismu nebo xenofobního chování, které se sna啪í z t臎chto na拧ich brat艡í ud臎lat ob臎tní beránky v p艡ípadných obtí啪ných místních situacích".

Nebo op臎t Benedikt XVI. ve svém poselství z roku 2012, kdy poznamenal: "Dnes vidíme, 啪e mnohé migrace jsou d暖sledkem nejisté ekonomické situace, nedostatku základních statk暖, p艡írodních katastrof, válek a sociálních nepokoj暖. Namísto pouti o啪ivované d暖v臎rou, vírou a nad臎jí se pak migrace stává "kalvárií" p艡e啪ití, kdy se mu啪i a 啪eny jeví spí拧e jako ob臎ti ne啪 jako str暖jci a akté艡i svých migra膷ních událostí".

Samoz艡ejm臎, 啪e i v Marseille, jak n臎kolikrát zopakoval b臎hem prvních deseti let svého pontifikátu, Franti拧ek zmínil obtí啪e p艡i p艡ijímání, ochran臎, podpo艡e a integraci neo膷ekávaných. P艡ipomn臎l spole膷nou odpov臎dnost celé Evropy a pot艡ebu zajistit "velký po膷et legálních a pravidelných vstup暖, udr啪itelných díky spravedlivému p艡ijímání" evropským kontinentem. Zárove艌 v拧ak zopakoval, 啪e hlavním kritériem musí být v啪dy ochrana lidské d暖stojnosti, a nikoli zachování vlastního blahobytu. Proto啪e, jak jsme se m臎li pou膷it z nedávné zku拧enosti s pandemií, zachrán臎ni jsme pouze spole膷n臎, nikdy ne sami.