蜜桃交友

Andrea Tornielli, edi?ní ?editel Vatikánských médií

V obsáhlém projevu, který pronesl v Marseille na závěr Rencontres Méditerranéennes, pape? Franti?ek, sám syn migrant?, p?ipomněl, ?e migra?ní fenomén není v posledních letech ni?ím novým a ?e není ani prvním pape?em, který se jím zabývá. Je to nejméně sedmdesát let, co církev poci?uje rostoucí naléhavost této situace.

Psal se rok 1952 a sedm let po skon?ení druhé světové války Evropa stále pro?ívala drama vysídlených osob. Pius XII. v apo?tolské konstituci Exsul Familia napsal, ?e "rodina z Nazareta ve vyhnanství, Je?í?, Maria a Josef emigrující do Egypta [...] jsou vzorem, p?íkladem a oporou v?em emigrant?m a poutník?m ka?dého věku a z ka?dé země, v?em uprchlík?m jakéhokoli stavu, kte?í jsou pod tlakem pronásledování nebo nouze nuceni opustit svou vlast, své drahé p?íbuzné [...] a odejít do cizí země".

Války, pronásledování nebo pot?eba zlep?it své ?ivotní podmínky jsou motivy pro migraci, k nim? se dnes stále z?etelněji p?idávají problémy spojené se změnou klimatu. V roce 1967 to byl Pavel VI., kdo velkou encyklikou Populorum progressio p?ipomněl, ?e národy hladu dramaticky vyzývají národy bohatství, a vyjmenoval t?i povinnosti pro rozvinutěj?í národy: povinnost solidarity, povinnost sociální spravedlnosti a povinnost univerzální lásky. Pape? Montini pak zopakoval "povinnost p?ijímání", na které, jak napsal, "nem??eme nikdy trvat dost".

Kromě těchto dvou p?íklad?, které Franti?ek uvedl, by bylo mo?né uvést mnoho dal?ích. Nap?íklad slova Jana Pavla II, který ve svém poselství ke 厂惫ě迟ovému dni emigrace v roce 1996 napsal: "Prvním zp?sobem, jak těmto lidem pomoci, je naslouchat jim, abychom poznali jejich situaci a zajistili jim, bez ohledu na jejich právní postavení p?ed státem, nezbytné prost?edky k ob?ivě". A dodal, ?e "je t?eba být ostra?itý v??i vzniku forem neorasismu nebo xenofobního chování, které se sna?í z těchto na?ich brat?í udělat obětní beránky v p?ípadných obtí?ných místních situacích".

Nebo opět Benedikt XVI. ve svém poselství z roku 2012, kdy poznamenal: "Dnes vidíme, ?e mnohé migrace jsou d?sledkem nejisté ekonomické situace, nedostatku základních statk?, p?írodních katastrof, válek a sociálních nepokoj?. Namísto pouti o?ivované d?věrou, vírou a nadějí se pak migrace stává "kalvárií" p?e?ití, kdy se mu?i a ?eny jeví spí?e jako oběti ne? jako str?jci a akté?i svých migra?ních událostí".

Samoz?ejmě, ?e i v Marseille, jak několikrát zopakoval během prvních deseti let svého pontifikátu, Franti?ek zmínil obtí?e p?i p?ijímání, ochraně, podpo?e a integraci neo?ekávaných. P?ipomněl spole?nou odpovědnost celé Evropy a pot?ebu zajistit "velký po?et legálních a pravidelných vstup?, udr?itelných díky spravedlivému p?ijímání" evropským kontinentem. Zároveň v?ak zopakoval, ?e hlavním kritériem musí být v?dy ochrana lidské d?stojnosti, a nikoli zachování vlastního blahobytu. Proto?e, jak jsme se měli pou?it z nedávné zku?enosti s pandemií, zachráněni jsme pouze spole?ně, nikdy ne sami.