蜜桃交友

Roberto Cetera a Francesco Cosentino 鈥� L´Osservatore Romano

Zvuk hlas暖, p艡icházející ze Svatopetrského nám臎stí, proh艡átého prvním jarním teplem, není ru拧ivý. Naopak se zdá, 啪e vykresluje obraz církve, která obrací k sv臎tu a od sv臎ta p艡ijímá. Kardinál Lazar Ju Hung-sik, prefekt Dikasteria pro klérus, ji啪 svým postojem vyjad艡uje stejný postoj. Sedí na kraji pohovky, p艡edklání se k nám a mluví jako rozvodn臎ná 艡eka s takovým zaujetím, jaké m暖啪e dát jen ryzí k艡es钮anská radost.

贰尘颈苍别苍肠别鈥�

Ne, ne, jaká eminence... Jsem Lazar, nebohý don Lazar, skute膷n臎 ubohý, proto啪e i já jsem jako Lazar, Je啪í拧暖v p艡ítel, vzk艡í拧ený, omilostn臎ný 膷lov臎k.

V jakém smyslu, ot膷e Lazare?

Víte, p艡ijal jsem k艡est, nový 啪ivot, v 拧estnácti letech. Moje rodina nebyla v臎艡ící a o k艡es钮anství jsem nev臎d臎l tém臎艡 nic. Ale byl jsem zapsán do katolické 拧koly, prost臎 proto, 啪e katolické 拧koly pat艡ily k nejlep拧ím. Vím, 啪e 艡editel va拧ich novin byl profesorem nábo啪enství na st艡ední 拧kole, 艡ekn臎te mu tedy, 啪e hodiny nábo啪enství byly pro m暖j 啪ivot rozhodující! Kolik d暖le啪itých v臎cí doká啪e takový u膷itel nábo啪enství: m暖啪e dokonce stvo艡it kardinála! Ale je tu je拧t臎 jedna kategorie lidí, kterým vd臎膷ím za mnohé: jsou to 艡eholnice. Nikdy p艡edtím jsem 啪ádnou 艡eholnici nepotkal, pak to ale byly práv臎 ony, kdo m臎 uvedl do k艡es钮anství, ale p艡edev拧ím se o m臎 staraly jako o 膷lov臎ka, jako o mladého 膷lov臎ka, který byl je拧t臎 trochu zmatený a hledal svou 啪ivotní cestu. A d臎laly to s takovou diskrétností a láskou. Byli to ony, kdo mi ukázaly cestu do seminá艡e, krátce poté, co jsem byl v roce 1966 pok艡t臎n. Vid臎ly mé povolání d艡íve, ne啪 jsem ho objevil já. Je拧t臎 dnes cítím tolik vd臎膷nosti a náklonnosti poka啪dé, kdy啪 se setkám s n臎jakou 艡eholnicí. Mám je moc rád.

Pak jste se stal kn臎zem...

Ano. Seminární zku拧enost byla povzná拧ející, je拧t臎 více z lidského ne啪 z naukového hlediska. Roz拧í艡ily se mi obzory a s nimi p艡ibylo i mnoho nových p艡átel. Myslím, 啪e práv臎 díky této krásné zku拧enosti jsem se pak velmi rád stal rektorem seminá艡e a nyní se podílím na formaci kn臎啪í po celém sv臎t臎. Ale jste si jistý, 啪e 啪ivot takového nebohého Lazara n臎koho zajímá?

Samoz艡ejm臎 啪e zajímá, proto啪e 啪ivotní p艡íb臎h n臎jakého 膷lov臎ka vypovídá víc ne啪 jím vy艡膷ená slova...

Budu vám ho vypráv臎t v podstat臎 z jednoho d暖vodu. Toti啪: m暖j osobní 啪ivotní p艡íb臎h je do jisté míry p艡ízna膷ný pro 拧í艡ení katolicismu v Koreji. Jak zd暖raznil pape啪 Franti拧ek p艡i své náv拧t臎v臎 Koreje v srpnu 2014, k艡es钮anská víra se zde neprosadila díky misioná艡暖m pocházejícím ze zahrani膷í, ale má p暖vodní ko艡eny, je plodem myslí a srdcí samotných Korejc暖, 啪íznících po intelektuální zvídavosti a hledání pravdy. Stejn臎 jako m暖j vlastní p艡íb臎h. P艡íb臎h Ond艡eje Kim Tae-g艔na byl pro m臎 v mládí inspirací a dodnes je p艡íkladem autentického k艡es钮anského 啪ivota. Polo啪il sv暖j 啪ivot za evangelium a církev a já jsem k n臎mu v啪dy vzhlí啪el jako k p艡íkladu, vyda艡enému 啪ivotu. Proto jsem v拧em pape啪暖m, s nimi啪 jsem m臎l mo啪nost se setkat, opakoval Ond艡ejova slova, která jsem si p艡isvojil: 鈥濲sem p艡ipraven dát sv暖j 啪ivot za církev鈥�.

Ot膷e Lazare, jak jste se sem dostal?

Na to byste se m臎l zeptat pape啪e. Setkal jsem se s ním b臎hem Asijského dne mláde啪e, na který jsem doprovázel t艡i sta mladých Korejc暖. Nevím, co ho pape啪e mohlo na 鈥瀠bohém Lazarovi鈥� zaujmout.

Zkusme si to tedy p艡edstavit. Kardinál 鈥瀌on鈥� Lazar v sob臎 neobvyklým a p艡ekvapivým zp暖sobem spojuje silný empatický náboj, podlo啪ený typicky orientální jemností, se silným rozhodovacím postojem鈥�

Kultura mé zem臎 je prostoupena silným hierarchickým duchem. Je to n臎co, co jsme zd臎dili po konfucianismu, ale p艡e啪ívá to nadále i v katolické kultu艡e. 艠ekn臎me, 啪e v na拧ich kon膷inách není slib poslu拧nosti tak t臎啪ký... Ale kdy啪 se vrátím k otázce, pro膷 jsem tady, mohu odpov臎d臎t jen tolik, 啪e celý m暖j 啪ivot byl veden sledem r暖zných, zdánliv臎 náhodných moment暖, které mi milost tajemným a nevyzpytatelným zp暖sobem dala. Katolická 拧kola, pak k艡est, pak 艡eholnice, o kterých jsem vám vypráv臎l, pak návrat do seminá艡e jako rektor, pak biskupská slu啪ba a nakonec sedím tady p艡ed tímto oknem s výhledem na toto neuv臎艡itelné nám臎stí a kolonádu. Rád bych p艡idal je拧t臎 jeden 鈥瀗áhodný鈥� moment, který je zejména pro ná拧 rozhovor velmi d暖le啪itý: byl to moment setkání se Slovem. Jednoho dne jsem se setkal s jedním kn臎zem, fokolarínem, který m臎 seznámil s Bo啪ím slovem jiným zp暖sobem, ne啪 jsem byl zvyklý. Do té doby jsem se díval na evangelium v jeho kráse, v jeho morálce, ale z odstupu, nebylo vt臎lené do konkrétnosti mého dne. Onen kn臎z mi vypráv臎l, jak ho evangelium nau膷ilo p艡ijímat bez p艡edsudk暖 i ty, kte艡í byli tvrdo拧íjn臎 proti n臎mu. Pochopil jsem, 啪e Slovo se nemá 膷íst, ale 啪ít. Bylo to pro m臎 skute膷né setkání s Je啪í拧em. A radikáln臎 zm臎nilo m暖j 啪ivot. Proto啪e 啪ít jako k艡es钮an není nic jiného ne啪 啪ít podle evangelia. Dnes mám pro to skv臎lý p艡íklad: pape啪e Franti拧ka. Kdy啪 nám 艡íká, abychom se vrátili k evangeliu, 艡íká nám práv臎 toto. K艡es钮anství vy啪aduje, abychom radikáln臎 p艡ehodnotili svou p艡ítomnost ve sv臎t臎, a odpov臎膹 pape啪e Franti拧ka zní jednodu拧e: 啪ít evangelium. Jak to sám d臎lá. 鈥濾ycházející církev鈥�, 鈥瀙olní nemocnice鈥�, 鈥瀙eriferie sv臎ta鈥�, 鈥瀙rokazovat milosrdenství, proto啪e sami jsme byli omilostn臎ni鈥� (doslova 鈥瀘milosrdn臎ni鈥� neologismem pape啪e Franti拧ka): v拧echna tato slova samotného pape啪e Franti拧ka nejsou ni膷ím jiným ne啪 deklarováním tohoto 鈥瀗ávratu k evangeliu鈥�. T臎m, kte艡í se na Franti拧ka dotazují, 艡íkám: 鈥濩hcete pape啪e pochopit? 膶t臎te evangelium!鈥� Kdy啪 pape啪 Franti拧ek ká啪e, v啪dy ukazuje, 啪e pokud do drobností ka啪dodenního 啪ivota vlo啪íme lásku, kterou nás u膷í Je啪í拧, stanou se z t臎chto nepatrností veliké v臎ci, proto啪e láska plodí lásku, rozbíjí na拧i osam臎lost, vytvá艡í kvalitní vztahy a prom臎艌uje ná拧 啪ivot, aby byl dobrý鈥�.

Ot膷e Lazare, dnes stojíte v 膷ele dikasteria, které udává sm臎r tém臎艡 p暖l milionu kn臎啪í na sv臎t臎. Jaký je dne拧ní kn臎z?

Je t臎啪ké ho popsat, proto啪e proces inkulturace katolicismu na p臎ti kontinentech je hluboký, a to ur膷uje kn臎啪ské profily, které se 膷asto v jednotlivých zemích velmi li拧í. V základu z暖stává svátostnost slu啪by, která evokuje p艡edstavu kn臎啪ství, jakou m臎l Je啪í拧, ale existují velmi rozdílné vnímavosti a interpretace této role. Kdy啪 mluvím o svátostnosti kn臎啪ské slu啪by, nemám na mysli status výlu膷nosti, ale spí拧e vt臎lení zákona lásky do 啪ivota toho, kdo je povolán ke Kristu. Paradigmatem dobrého kn臎ze - a钮 u啪 啪ije a p暖sobí kdekoli na sv臎t臎 - je zákon Lásky, který p艡evy拧uje jakoukoli jinou morální 膷i kanonickou normu. Kn臎z je povolán k tomu, aby vedl k lásce, a m暖啪e tak ú膷inn臎 膷init pouze tehdy, pokud sám 啪ije v lásce. Láska není hledání dokonalosti brzd臎né lidskou omezeností, ale milosrdné p艡ijetí této omezenosti. 沤ít podle evangelia neznamená kodifikovat morální legislativu, ale p艡ivád臎t druhé ke 拧t臎stí tím, 啪e je uvedeme do kontaktu s nekone膷nou a milosrdnou Bo啪í láskou.

A n臎co takového skute膷n臎 dne拧ní kn臎啪í d臎lají?

Jak u啪 jsem vám 艡ekl, situace jsou velmi rozdílné; dob艡e chápete, 啪e vykonávat kn臎啪skou slu啪bu na sekularizovaném, ne-li p艡ímo odk艡es钮an拧t臎ném Západ臎 není toté啪 jako být kn臎zem v Africe nebo Asii. Jak jsem ji啪 uvedl, vzorcem spole膷ným v拧em je 啪ivot podle zákona lásky, ale existují také dal拧í úkony, které by m臎ly být - a 膷asto také jsou - spole膷né v ka啪dé 膷ásti sv臎ta. Mám na mysli p艡edev拧ím úst艡ední postavení Slova. Nejen proto, 啪e Slovo otevírá srdce, ale také proto, 啪e pokud není Slovo postaveno do st艡edu, p艡evládá kultura, 膷lov臎k z暖stává pohlcen referen膷ními kulturami. A pak modlitba. Kn臎z, který se trvale nemodlí, nakonec zatvrdne a stává se nábo啪enským 膷inovníkem. Nelze rozvíjet ducha druhých lidí, ani啪 by 膷lov臎k sám sytil svého vlastního. Ne艡íkám to s imperativností nad艡ízeného, ale z vlastní zku拧enosti. Nemohl bych d臎lat to, co d臎lám, a být tím, 膷ím jsem, kdybych ka啪dý den neza膷ínal modlitbou a procházkou ve vatikánských zahradách a啪 nahoru k Pann臎 Marii Lurdské. A pak kone膷n臎 komunitní 啪ivot. Kn臎z, který 啪ije v osam臎ní nebo po n臎m tou啪í, není dob艡e formován. Jsem si dob艡e v臎dom toho, 啪e komunitní 啪ivot je 膷asto obtí啪ný, plný p艡eká啪ek a vzájemných nedorozum臎ní. Ale práv臎 tyto obtí啪e utvá艡ejí charakter dobrého kn臎ze ve smyslu schopnosti p艡ijímat, být trp臎livý, pokorný, otev艡ený a chápavý k mnoha jinakostem, které sv臎t nabízí. 沤ivot ve spole膷enství pak má být otev艡ený v暖膷i sv臎tu. Kn臎z má mít dobrý a intenzivní kontakt s laiky, s rodinami, aby neztratil rozm臎r skute膷nosti. To je pravý protilék na ono stále hrozící nebezpe膷í, kterým je sebevzta啪nost.

Ot膷e Lazare, nemyslíte, 啪e je tu také teologický problém, máme na mysli p艡ekonání dodnes roz拧í艡ené p艡edstavy o údajné ontologické nad艡azenosti kn臎ze?

Podívejte, jsem prostý 膷lov臎k a kn臎z: nepou拧tím se do teologických otázek, které mi 膷asto p艡ipadají jako disputace bezprost艡edn臎 nesouvisející s 啪ivotem v Kristu. Je jist臎 pravda, 啪e vy i já jsme si v Bo啪ích o膷ích rovni, 啪e svátost, která nám prop暖j膷uje ná拧 charakter, je k艡est v Kristu. Ale také si myslím, 啪e v nábo啪enství, jako je to na拧e, které je zalo啪eno na 鈥瀦prost艡edkování鈥� Boho膷lov臎ka, je postava kn臎ze analogicky postavou slu啪ebníka, který zprost艡edkovává mezi nebem a zemí. Toho, jeho啪 úkolem je otevírat dve艡e. To nám 艡íká Je啪í拧: Pro n臎 se zasv臎cuji, aby se i oni zasv臎tili pro druhé. Na druhé stran臎 je kn臎啪ská slu啪ba podlo啪ena silnou laickou církví: kn臎z musí mít v啪dy na pam臎ti, 啪e slu啪ebné kn臎啪ství existuje do té míry, do jaké existuje v拧eobecné kn臎啪ství; a nikoli naopak.

Docen臎ní k艡estního kn臎啪ství a slu啪ebnosti církve znamená také p艡ehodnocení role 啪en...

Vlastn臎 m臎 udivuje, 啪e je to stále pova啪ováno za výjimku. Kdo je znovuzrozen Duchem svatým a pono艡en do Kristova 啪ivota a stal se jeho u膷edníkem, m臎l by zakusit ono spole膷enství, které plyne z toho, 啪e se stal novým stvo艡ením: není 沤id ani 艠ek, svobodný ani otrok, 艡íká svatý Pavel. Tedy ani mu啪, ani 啪ena. N臎kdy stále je拧t臎 p暖sobíme dojmem, 啪e jsme machistický sv臎t, a kv暖li tomu nás spole膷nost 膷asto 拧patn臎 hodnotí. Díky Bohu, ale také díky teologickým a pastora膷ním pokrok暖m v této otázce, a zejména díky podn臎t暖m a rozhodnutím pape啪e Franti拧ka, jsme na dobré cest臎. Musíme najít dobré a platné zp暖soby, jak p艡ekonat n臎které kanonické aspekty týkající se rolí v 艡ízení a odpov臎dnosti, a p艡edev拧ím p艡ekonat ná拧 pastora膷ní odpor, pokud jde o normální zapojení 啪en do 啪ivota církve. Osobn臎 se domnívám, jak jsem ji啪 také vylí膷il v jedné knize, 啪e cesta vede p艡es konkrétní gesta: jmenování 啪en do vládních funkcí, jmenování lektorek a akolytek. Do jednoho seminárního forma膷ního týmu jsem za艡adil 啪enu a taková rozhodnutí podporuji.

Co p艡iná拧íte ze svých korejských zku拧eností do tohoto nového úkolu?

Jeden bod mi velice le啪í na srdci. 艩í艡ení katolicismu v Koreji bylo usnadn臎no tím, 啪e ve spole膷nosti a kultu艡e, je啪 byly zarámovány v rigidní sociální stratifikaci a poznamenané vylu膷ujícím t艡ídním p艡ístupem, hlásalo svobodu. Smysl pro bratrství nehled臎 na to, 啪e je k艡es钮anství vlastní, m臎l v tomto kontextu osvobozující ú膷inek, který velká 膷ást obyvatelstva uvítala. To také vysv臎tluje, pro膷 se korejská církev t臎拧í dobré podpo艡e mezi mladými lidmi: mladí lidé milují svobodu. Naproti tomu zde na Západ臎 je církev vnímána jako normativní instituce a v podstat臎 konzervativní struktura. Myslím, 啪e nová pastorace, k ní啪 nás pape啪 Franti拧ek vyzývá, by zde m臎la obnovit tuto touhu po svobod臎 a radostn臎 p艡edstavit evangelium jako skute膷ný zdroj pravé svobody. Dobrou zprávou není seznam povolení a zákaz暖, ale vzk艡í拧ený Je啪í拧: prázdný hrob, který oznamuje, 啪e u啪 nezem艡eme. Existuje v臎t拧í 拧t臎stí? Vrátit se k evangeliu tudí啪 neznamená zv臎stovat nic jiného ne啪 vzk艡í拧eného Je啪í拧e, který je té啪 po膷átkem na拧eho vzk艡í拧ení.