³Õ²¹³Ù¾±°ì¨¢²Ôsk¨¢ cyklistika poprv¨¦ na mistrovstv¨ª sv¨§ta
Rien Schuurhuis ¨C L¡¯Osservatore Romano
Od chvíle, kdy jsem v roce 2020 p?ijel do ?íma, m¨§ okam?it¨§ zaujaly hodnoty a komunitní duch Athletica Vaticana. Zam¨§?ení pape?e Franti?ka na sport jako prost?edek setkávání hluboce souzní s mou ?ivotní zku?eností. Jazyk sportu je skute?n¨§ univerzální. V duchu encykliky pape?e Franti?ka Fratelli tutti. Reprezentovat Athletica Vaticana 25. zá?í v Austrálii p?i premié?e na mistrovství sv¨§ta v silni?ní cyklistice Mezinárodní cyklistické unie (která 24. zá?í 2021 uznala vatikánský multisportovní svaz za oficiálního ?lena) je pro m¨§ neuv¨§?itelná ?est. Do tohoto bodu jsme se dostali díky skv¨§lé týmové práci a já se t¨§?ím, ?e týmového ducha p?eneseme i do závodu.
Sport má sílu p?im¨§t ka?dého z nás, abychom ze sebe vydali to nejlep?í, a spojit v sob¨§ velkorysost, ob¨§tavost a pokoru. My v Athletica Vaticana jsme p?ipraveni tyto hodnoty p?enést na mistrovství sv¨§ta a povzbudit v?echny sportovce, aby byli "velvyslanci" sportu jako prost?edku inkluze, bratrství a míru: to jsou slova, která pape? adresoval Athletica Vaticana na za?átku ?ervence p?i p?íle?itosti St?edomo?ských her v Al?írsku.
Uvidíme, jak bude sv¨§tový závod probíhat. V?dycky jsem m¨§l slabost pro outsidery: rád bych vid¨§l vít¨§zství jezdce z n¨§které z rozvíjejících se cyklistických zemí. Nap?íklad Eritrejec Biniam Girmay ukázal, ?e na tento úkol má. Tra? ve Wollongongu mi vyhovuje: mám rád stoupání, ale mám fyzi?ku na to, abych jezdil po rovin¨§. Rád se odpoutávám a spolupracuji s jezdci z jiných tým?, abychom dojeli do cíle. Jízda na kole je opravdu ú?asný zá?itek.
Na mistrovství sv¨§ta jsem trénoval tak tvrd¨§, jak jen to ?lo. S rodinou bydlím v historickém centru ?íma a poka?dé za?ínám trénink rozcvi?kou na jedné z nejru?n¨§j?ích silnic: na Lungotevere. Musím p?iznat, ?e je to jedna z nejzábavn¨§j?ích ?ástí mého tréninku, a to i kv?li reflex?m, které musím uprost?ed provozu vyvinout. Kdy? opustím ?ím, jezdím na kole kolem jezera Bracciano a jezera Albano. Pravideln¨§ také jezdím se svými dv¨§ma syny na kole po dlá?d¨§ných ulicích centra. Mezi chodci, automobily a motocykly. Je to skv¨§lý zp?sob, jak je nau?it prostorovému vnímání a ovládání kola.
Koneckonc?, co si pamatuji ¨C narodil jsem se 12. srpna 1982 v nizozemském Groningenu ¨C, byla cyklistika v?dy sou?ástí mého ?ivota. V mé zemi je jízda na kole sou?ástí ka?dodenního ?ivota. Jezdili jsme na kole do práce, do ?koly, do obchodu i do kostela. První peníze jsem utratil za jízdní kolo. Nevím p?esn¨§, kdy se zrodila láska k cyklistice jako sportu, ale myslím, ?e v mém srdci byla v?dy p?ítomná. Kdysi jsem fandil ?pan¨§lu Miguelu Indurainovi. Obdivoval jsem jeho skromnost a pokoru v cyklistice i mimo ni. Byl inspirací pro mnoho mladých cyklist?. Naproti tomu pak stojí ?ivá osobnost mého "hrdiny z d¨§tství" Maria Cipolliniho.
Cyklistika byla v pr?b¨§hu let základem mnoha mých p?átelství s lidmi z r?zných prost?edí, výchovy a kultur. Sport p?esahuje v¨§k, jazyk i p?esv¨§d?ení ¨C nejstar?í z mých p?átel cyklist? by mohl být d¨§de?kem mého nejmlad?ího p?ítele cyklisty. Tato cyklistická p?átelství mi pomohla pono?it se do míst, kde jsem ?il a která jsem nav?tívil. Pomohly mi pochopit r?zné kultury a osobnostn¨§ r?st. Cyklistika m¨§ nau?ila vydávat ze sebe to nejlep?í.
Cyklistika a sport obecn¨§ je pro m¨§ skv¨§lou p?íle?itostí, jak se za?lenit do komunit po celém sv¨§t¨§. V roce 2009 jsem se s man?elkou p?est¨§hoval do Austrálie a od té doby jsme ?ili v Indii, francouzském Tichomo?í a nyní v Itálii. Na ka?dém z t¨§chto míst jsem na?el p?átele a spole?né zá?itky díky sportu. Austrálie, která je nyní mým druhým domovem, m¨§ nau?ila, jak sport doká?e spojovat. Polovina obyvatel Austrálie se narodila v zahrani?í nebo má rodi?e, kte?í se narodili v zahrani?í, a ?ije zde neuv¨§?itelná sm¨§sice kultur a jazyk?. Sport vytvá?í pouta, která tyto rozdíly p?ekonávají.
V Indii nikdy nezapomenu na p?lmaraton v Novém Dillí, který jsem b¨§?el po boku ?eny, která b¨§?ela bosa a v úmorném vedru m¨§la zahalenou hlavu. Vym¨§nili jsme si úsm¨§v a pár slov podpory. V Nové Kaledonii jsem se sblí?il s n¨§kolika mladými cyklisty, z nich? n¨§kte?í byli domorodí Kanakové, p?esto?e jsem neum¨§l francouzsky. Jeliko? m¨§li k dispozici jen malou podporu a peníze, bylo pro m¨§ velkou ctí, ?e jsem mohl n¨§které z nich vy?kolit a pomoci jim sehnat kola a dal?í materiál na sportování.
Jezdil jsem po celé Asii a Tichomo?í, v Malajsii, Indonésii, na Novém Zélandu a ve Francouzské Polynésii. Jedním z nejú?asn¨§j?ích zá?itk? byl cyklistický závod na ostrov¨§ Flores v Indonésii. Kdy? jsme absolvovali jednotlivé etapy, p?ijali nás v n¨§kolika klá?terech na ostrov¨§ ¨C na tento duchovní zá?itek nikdy nezapomenu. Ulice byly plné divák?, vypadalo to, ?e nás p?i?el povzbudit celý ostrov. Lidé podporovali v?echny bez ohledu na rasu, barvu pleti nebo nábo?enství.
