蜜桃交友

鈥濾id臎t Neapol a zem艡ít.鈥� Tuto pr暖povídku známe, myslím, v拧ichni. Vyjad艡uje to, 啪e Neapol, m臎sto v jihoitalské Kampánii, je tak krásná, 啪e skoro jakoby 膷lov臎k nemohl u啪 vid臎t a za啪ít nic krásn臎j拧ího a m暖啪e tak poté, co ji nav拧tívil, bez vý膷itek zem艡ít. Proto啪e u啪 jakoby m暖啪e 艡íct 鈥濾id臎l jsem v拧echno. Co tu mám je拧t臎 d臎lat dál?鈥�

Nevím, jestli jste m臎li tu mo啪nost Neapol n臎kdy nav拧tívit. Mn臎 se to poda艡ilo a mám pocit, 啪e v této pr暖povídce je mo啪ná je拧t臎 n臎co hlub拧ího ne啪 onen esteticko-zá啪itkový aspekt. Neapol toti啪 pro m臎 p艡edstavuje jedno z míst, které v 膷lov臎ku vyvolá mnohé otázky a pocity. Krásy je v ní skute膷n臎 mnoho, a to v nespo膷etných podobách. V lidech, budovách, um臎leckých dílech, v silné káv臎. A kdoví, kde je拧t臎. Zárove艌 je v tomto m臎st臎 ale tolik utrpení a chudoby, 啪e to 膷lov臎ku vhání slzy do o膷í.

Na tuto zvlá拧tní kombinaci krásy a hnusu, 啪ivota a smrti jsem si vzpomn臎l, kdy啪 jsem se nedávno díval na italský seriál, který se jmenuje Mare fuori, 膷esky p艡elo啪eno 鈥濵o艡e venku鈥�. Pojednává o jednom deten膷ním za艡ízení pro nezletilé dívky a chlapce práv臎 v Neapoli. V podstat臎 je拧t臎 d臎ti jsou tam zapojeni do hry místní mafie, p艡átelství znamená být ochoten zabít kluka z cely vedle, apod. Tento ústav se ale nachází na b艡ehu mo艡e a tak i v tomto míst臎 je mo啪né p艡i pohledu z okna spat艡it n臎co opravdu krásného.

D臎j tohoto seriálu je pochopiteln臎 vymy拧lený. Smutné ale je, 啪e v Neapoli se opravdu d臎je n臎co takového, i kdy啪 asi ne tak barvit臎. Neapol toti啪 není jen centrum, by钮 i tam se d臎je v拧elicos. Na jednom z p艡edm臎stí, které se jmenuje Scampia, skute膷n臎 d臎ti zabíjejí d臎ti. Velká 膷ást z nich, a nejsou to 啪ádní p艡ist臎hovalci, jak by si mo啪ná n臎kdo mohl myslet, nedokon膷í ani základní 拧kolu. A to v拧e kv暖li pen臎z暖m a drogám. Jak je mo啪né, 啪e n臎co takového se d臎je pár kilometr暖 vzdu拧nou 膷arou od toho nejhez膷ího, co toto m臎sto nabízí, a钮 u啪 je to socha Zahaleného Krista, nebo nejstar拧í dochované baptisterium na západ臎?

Mám dojem, 啪e to je n臎co, co tkví jako otázka hluboko v nás: jak jdou dohromady fakt, 啪e existuje dobro, ale je i zlo? 沤e se laskavost st艡ídá s krutostí? A to i v nás samotných. Pokud je 啪ivot takový, není cena za n臎j a啪 p艡íli拧 vysoká, kdy啪 musíme trp臎t? 沤ít v takové Neapoli skute膷n臎 n臎kdy p艡iná拧í my拧lenky na to zem艡ít. N臎kdy jakoby p艡i pohledu na tyto v臎ci u啪 nem暖啪eme dál.

P艡i zmínce o neapolských památkách jsem nicmén臎 nezmínil tu pro m臎 nejd暖le啪it臎j拧í. Místní katakomby z dob antického k艡es钮anství. V拧ichni asi známe katakomby v 艠ím臎, p艡inejmen拧ím víme, 啪e jsou. Stejn臎 tak je ale najdeme práv臎 i v Neapoli. Byly nicmén臎 obnoveny a啪 p艡ed n臎kolika lety. Do projektu jejich znovuotev艡ení byli zapojeni mladí lidé, kte艡í nejd艡íve dostali teoretickou p艡ípravu skrze studium um臎ní a potom pomáhali s otev艡ením této nejen církevní památky pro náv拧t臎vníky. Jinak by pravd臎podobn臎 stejn臎 jako v臎t拧ina jejich vrstevník暖 kradli hodinky, nebo by pro n臎koho vozili drogy na skútru, dokud by jejich 啪ivot nevyhasnul po bodnutí no啪em. Takto ale doslova pomáhají poznat pravé ko艡eny svého m臎sta: kde jinde jsou ko艡eny ne啪 pod zemí, kde nalezneme katakomby? A práv臎 ko艡eny jsou d暖le啪ité, proto啪e nám dávají kontakt s t臎mi, kte艡í byli p艡ed námi, a s tím, co je je拧t臎 hloub臎ji ne啪 cokoli, co lze pomyslet.

Tyto katakomby jsou pro m臎 ale d暖le啪ité nejen jako krásná a smysluplná iniciativa. 膶asto vzpomínám na to, co nám tam 艡íkala jedna sle膷na pr暖vodkyn臎. V t臎chto katakombách se toti啪 dochovalo mnoho symbol暖, ale chybí zde zobrazení jedné v臎ci: není tu peklo. Pro k艡es钮ana, 膷lov臎ka spojeného s Bohem, u啪 啪ádné peklo není. To byla hluboká víra prvních k艡es钮an暖. Zapustíme-li své ko艡eny do hlubiny Bo啪í, nebudeme je ji啪 mít v pekle, které m暖啪eme vnímat r暖zn臎, ale rozhodn臎 je n臎膷ím, co nás oddaluje od toho, 膷ím máme být. Láska, dobro a pravda jsou siln臎j拧í ne啪 smrt: Kristus sestoupil do smrti 鈥� jak 艡íkáme pon臎kud zvlá拧tn臎 ve vyznání víry, do pekel 鈥� a znova z ní vystoupil. Sv臎tlo bylo a je siln臎j拧í ne啪 tma.

Pokud vyjdeme z této nad臎je, zdá se, 啪e celá v臎c za膷ne vypadat jinak. Ne, 啪e bychom 膷asto nechápali, pro膷 se setkáváme s utrpením, nebo se d臎je, co se d臎je. Ale jist臎 víme, 啪e zlo v tom nemá poslední slovo. Podobá se to situaci Joba, který nenachází na své utrpení odpov臎膹, abychom tak 艡ekli, v katechismu, ale ve skute膷ném setkání s Bohem. Pak se i z podzemí m暖啪e stát chrám plný sv臎tla.

Je to ale i závazek pro nás: máme nést sv臎tlo i tam, kde není vid臎t. Tam, kde se zdá, 啪e peklo vít臎zí. Nemusíme kv暖li tomu jezdit do Itálie. Nejen zít艡ek, ale i dne拧ek má svých trápení dost i v 膶echách, na Morav臎 a ve Slezsku. Kdy啪 se dob艡e rozhlédnete kolem, n臎co ur膷it臎 najdete. Setkání s utrpením nás nemá zlomit, ale dát nám pochopit, 啪e Bo啪í odpov臎dí na toto trápení jsme mo啪ná práv臎 my. Alespo艌 n臎kdy ur膷it臎. Ka啪dé st艡etnutí s nepochopitelným utrpením, se kterým jsme se setkali, je pak mo啪ná spí拧e p艡íle啪itostí, jak r暖st v lásce a sebedarování. Ano: mnohem snadn臎ji se to pí拧e, ne啪 d臎lá. Ale  nesmíme to vzdát. Jsme vyzváni být solí a sv臎tlem sv臎ta.

Ostatn臎 i v onom seriálu, který jsem zmi艌oval, se nakonec ukazuje, 啪e to není jen mo艡e, co je krásné: je to láska mezi dv臎ma lidmi, radost z muziky, nebo narození dít臎te, které nakonec dávají sílu a nad臎ji uniknout z dynamiky pohán臎né nenávistí, pomstou a touhou po moci. Dávají sílu a nad臎ji, 啪e z pekla se dá vystoupit.

Tam, kam p艡i拧el B暖h, u啪 skute膷n臎 peklo nemá slovo. Ostatn臎, Neapol znamená 鈥濶ové m臎sto鈥�, a to je i jeden z obraz暖 církve v zakon膷ení Zjevení podle sv. Jana. Zkusme na to vzpomenout v啪dy, kdy啪 se cítíme slabí a setkáváme se s problémy. Kdy啪 se setkáváme s n臎jakou na拧í vlastní Neapolí, tou sm臎skou krásy a hnusu na拧eho 啪ivotního p艡íb臎hu. Dodá nám to odvahu vyjít z katakomb do m臎sta, abychom se podíleli na tvorb臎 nového nebe a nové zem臎.  Pak budeme moci onu známou pr暖povídku tak n臎jak oto膷it: 鈥濾id臎t Neapol a 啪ít.鈥�