蜜桃交友

?Vidět Neapol a zem?ít.“ Tuto pr?povídku známe, myslím, v?ichni. Vyjad?uje to, ?e Neapol, město v jihoitalské Kampánii, je tak krásná, ?e skoro jakoby ?lověk nemohl u? vidět a za?ít nic krásněj?ího a m??e tak poté, co ji nav?tívil, bez vý?itek zem?ít. Proto?e u? jakoby m??e ?íct ?Viděl jsem v?echno. Co tu mám je?tě dělat dál?“

Nevím, jestli jste měli tu mo?nost Neapol někdy nav?tívit. Mně se to poda?ilo a mám pocit, ?e v této pr?povídce je mo?ná je?tě něco hlub?ího ne? onen esteticko-zá?itkový aspekt. Neapol toti? pro mě p?edstavuje jedno z míst, které v ?lověku vyvolá mnohé otázky a pocity. Krásy je v ní skute?ně mnoho, a to v nespo?etných podobách. V lidech, budovách, uměleckých dílech, v silné kávě. A kdoví, kde je?tě. Zároveň je v tomto městě ale tolik utrpení a chudoby, ?e to ?lověku vhání slzy do o?í.

Na tuto zvlá?tní kombinaci krásy a hnusu, ?ivota a smrti jsem si vzpomněl, kdy? jsem se nedávno díval na italský seriál, který se jmenuje Mare fuori, ?esky p?elo?eno ?Mo?e venku“. Pojednává o jednom deten?ním za?ízení pro nezletilé dívky a chlapce právě v Neapoli. V podstatě je?tě děti jsou tam zapojeni do hry místní mafie, p?átelství znamená být ochoten zabít kluka z cely vedle, apod. Tento ústav se ale nachází na b?ehu mo?e a tak i v tomto místě je mo?né p?i pohledu z okna spat?it něco opravdu krásného.

Děj tohoto seriálu je pochopitelně vymy?lený. Smutné ale je, ?e v Neapoli se opravdu děje něco takového, i kdy? asi ne tak barvitě. Neapol toti? není jen centrum, by? i tam se děje v?elicos. Na jednom z p?edměstí, které se jmenuje Scampia, skute?ně děti zabíjejí děti. Velká ?ást z nich, a nejsou to ?ádní p?istěhovalci, jak by si mo?ná někdo mohl myslet, nedokon?í ani základní ?kolu. A to v?e kv?li peněz?m a drogám. Jak je mo?né, ?e něco takového se děje pár kilometr? vzdu?nou ?arou od toho nejhez?ího, co toto město nabízí, a? u? je to socha Zahaleného Krista, nebo nejstar?í dochované baptisterium na západě?

Mám dojem, ?e to je něco, co tkví jako otázka hluboko v nás: jak jdou dohromady fakt, ?e existuje dobro, ale je i zlo? ?e se laskavost st?ídá s krutostí? A to i v nás samotných. Pokud je ?ivot takový, není cena za něj a? p?íli? vysoká, kdy? musíme trpět? ?ít v takové Neapoli skute?ně někdy p?iná?í my?lenky na to zem?ít. Někdy jakoby p?i pohledu na tyto věci u? nem??eme dál.

P?i zmínce o neapolských památkách jsem nicméně nezmínil tu pro mě nejd?le?itěj?í. Místní katakomby z dob antického k?es?anství. V?ichni asi známe katakomby v ?ímě, p?inejmen?ím víme, ?e jsou. Stejně tak je ale najdeme právě i v Neapoli. Byly nicméně obnoveny a? p?ed několika lety. Do projektu jejich znovuotev?ení byli zapojeni mladí lidé, kte?í nejd?íve dostali teoretickou p?ípravu skrze studium umění a potom pomáhali s otev?ením této nejen církevní památky pro náv?těvníky. Jinak by pravděpodobně stejně jako vět?ina jejich vrstevník? kradli hodinky, nebo by pro někoho vozili drogy na skútru, dokud by jejich ?ivot nevyhasnul po bodnutí no?em. Takto ale doslova pomáhají poznat pravé ko?eny svého města: kde jinde jsou ko?eny ne? pod zemí, kde nalezneme katakomby? A právě ko?eny jsou d?le?ité, proto?e nám dávají kontakt s těmi, kte?í byli p?ed námi, a s tím, co je je?tě hlouběji ne? cokoli, co lze pomyslet.

Tyto katakomby jsou pro mě ale d?le?ité nejen jako krásná a smysluplná iniciativa. ?asto vzpomínám na to, co nám tam ?íkala jedna sle?na pr?vodkyně. V těchto katakombách se toti? dochovalo mnoho symbol?, ale chybí zde zobrazení jedné věci: není tu peklo. Pro k?es?ana, ?lověka spojeného s Bohem, u? ?ádné peklo není. To byla hluboká víra prvních k?es?an?. Zapustíme-li své ko?eny do hlubiny Bo?í, nebudeme je ji? mít v pekle, které m??eme vnímat r?zně, ale rozhodně je ně?ím, co nás oddaluje od toho, ?ím máme být. Láska, dobro a pravda jsou silněj?í ne? smrt: Kristus sestoupil do smrti – jak ?íkáme poněkud zvlá?tně ve vyznání víry, do pekel – a znova z ní vystoupil. 厂惫ě迟lo bylo a je silněj?í ne? tma.

Pokud vyjdeme z této naděje, zdá se, ?e celá věc za?ne vypadat jinak. Ne, ?e bychom ?asto nechápali, pro? se setkáváme s utrpením, nebo se děje, co se děje. Ale jistě víme, ?e zlo v tom nemá poslední slovo. Podobá se to situaci Joba, který nenachází na své utrpení odpově?, abychom tak ?ekli, v katechismu, ale ve skute?ném setkání s Bohem. Pak se i z podzemí m??e stát chrám plný světla.

Je to ale i závazek pro nás: máme nést světlo i tam, kde není vidět. Tam, kde se zdá, ?e peklo vítězí. Nemusíme kv?li tomu jezdit do Itálie. Nejen zít?ek, ale i dne?ek má svých trápení dost i v ?echách, na Moravě a ve Slezsku. Kdy? se dob?e rozhlédnete kolem, něco ur?itě najdete. Setkání s utrpením nás nemá zlomit, ale dát nám pochopit, ?e Bo?í odpovědí na toto trápení jsme mo?ná právě my. Alespoň někdy ur?itě. Ka?dé st?etnutí s nepochopitelným utrpením, se kterým jsme se setkali, je pak mo?ná spí?e p?íle?itostí, jak r?st v lásce a sebedarování. Ano: mnohem snadněji se to pí?e, ne? dělá. Ale  nesmíme to vzdát. Jsme vyzváni být solí a světlem světa.

Ostatně i v onom seriálu, který jsem zmiňoval, se nakonec ukazuje, ?e to není jen mo?e, co je krásné: je to láska mezi dvěma lidmi, radost z muziky, nebo narození dítěte, které nakonec dávají sílu a naději uniknout z dynamiky poháněné nenávistí, pomstou a touhou po moci. Dávají sílu a naději, ?e z pekla se dá vystoupit.

Tam, kam p?i?el B?h, u? skute?ně peklo nemá slovo. Ostatně, Neapol znamená ?Nové město“, a to je i jeden z obraz? církve v zakon?ení Zjevení podle sv. Jana. Zkusme na to vzpomenout v?dy, kdy? se cítíme slabí a setkáváme se s problémy. Kdy? se setkáváme s nějakou na?í vlastní Neapolí, tou směskou krásy a hnusu na?eho ?ivotního p?íběhu. Dodá nám to odvahu vyjít z katakomb do města, abychom se podíleli na tvorbě nového nebe a nové země.  Pak budeme moci onu známou pr?povídku tak nějak oto?it: ?Vidět Neapol a ?ít.“