Ukrajina: Nutnost dialogu
Francesca Sabatinelli, Vatikán
Tisíc dní je doba, která nutí k zamy?lení a která vypráví o neuvě?itelném utrpení.
Andrea Riccardi, italský historik a zakladatel komunity Sant'Egidio, hovo?í s Pope o smutném výro?í konfliktu, který ani po dvou letech a devíti měsících nevedl k míru.
Pope: Pane profesore, kdy? p?ipomínáme pape?ova slova v Lucemburku, zdá se, ?e nikdo zatím nepodnikl ?ádné kroky k ??estným kompromis?m“, které by vedly k vybudování bezpe?nosti a míru...
Andrea Riccardi: Zvykli jsme si na ka?dodenní zprávy a smí?ili se s pokra?ováním této války. Tisíc dní je rozpětí, nad kterým se ?lověk pozastaví. Dovolte mi p?ipomenout, ?e pro Itálii trvala první světová válka 1261 dní a ?íká se jí Velká válka; pro svět trvala 1568 dní. Tisíc dní není p?íběhem malého konfliktu, ale konfliktu, který na jedné straně zdevastoval celou zemi, Ukrajinu, a na druhé straně změnil svět. A to proto, ?e, jak správně ?íká pape?, jsme ve stavu kvazi-globální války, zastíněné jadernou hrozbou.
Vzk?ísili jsme kulturu války a ze slovníku mezinárodních vztah? jsme vytěsnili mír a dialog. Dnes se diskurz to?í kolem zbraní, geostrategií a vojenských operací, ani? by se uva?ovalo o pohledu dál. Dialog jako metoda je zavr?en a snaha o mír je opu?těna. Dokonce i slovo ?mír“ je opomíjeno.
Pape?ova slova vycházejí z chmurného poznání, ?e těchto tisíc dní poslou?ilo pouze k tomu, aby si na Ukrajině vybralo stra?livou daň. Tato válka s násilnou agresí Ruska proti svobodnému národu, jakým je Ukrajina, zp?sobila obrovské utrpení samotným Ukrajinc?m. Od samého po?átku jsem mluvil o míru a vyjednávání. Poka?dé, kdy? sly?ím pape?ova slova, cítím útěchu. O míru nemluvím z proruského postoje, ale z lásky k ukrajinskému lidu, který byl zpusto?en válkou. Je zde 14 milion? zranitelných osob, které pot?ebují pomoc, 6-7 milion? uprchlík? v zahrani?í a témě? 4 miliony vnit?ně vysídlených osob.
Byl jsem na Ukrajině a byl jsem svědkem pohled?, které jsem neviděl od dětství po druhé světové válce: na ulicích bylo tolik lidí s amputovanými kon?etinami z války. Vezměte si také du?evní utrpení civilist? a voják?, tě?ký úděl starých lidí. Je to spole?nost p?etí?ená a zbída?ená, zmen?ená o 10 milion? lidí. Pro? musí nést tuto cenu? Byli napadeni, postavili se na odpor a odpověděli na agresi. Ale nedá se najít jiná cesta?
Mnozí tvrdí, ?e je to nemo?né nebo ?e na to není vhodná doba. ?íkají, ?e mluvit o tom se rovná zaprodání Ukrajiny. A to si nikdo nep?eje. Chceme, aby Ukrajina vzkvétala, a proto jsou jednání a mír nezbytné. Není to nemo?né; znovuzískání odvahy k vyjednávání je nutností.
Je t?eba praktikovat diplomacii, navazovat kontakty a usilovat o p?etr?ení vále?ných ?etěz?. Mezi světovými v?dci pova?uji pape??v postoj za nejprozíravěj?í. Odsoudil válku jako zlo, zasazuje se o vyjednávání a prost?ednictvím mise kardinála Zuppiho udr?uje otev?ené kanály se v?emi stranami i mimo ně. Prost?ednictvím humanitárních a diplomatických kontakt? byl nastíněn plán: pokra?ovat v jednání. Diplomatické kanály jsou v?ak zcela p?eru?eny - co? je tragédie, proto?e obnovit jednou zni?ené mosty je obtí?né.
VN: Zdá se, ?e mezinárodní spole?enství během těchto tisíce dní udělalo více pro podporu války ne? proti ní, jakkoli to m??e znít krutě...
AR: Ne?íkejme ?mezinárodní spole?enství“, proto?e spole?enství, o kterém jsme kdysi mluvili, u? neexistuje. Mluvme o Západu - NATO, Evropa - co? se stále více jeví jako jeden a tentý? subjekt. Nechali se unést vále?nou euforií a vítězstvím po odvá?ném odporu Ukrajiny, ?ím? riskovali nep?ímou válku vedenou Ukrajinci, ale podporovanou Západem.
Mezinárodní spole?enství, jak jsme ho znali, je pry?. Vezměte si, ?e se objevila ?iroká kritika konfliktu, zejména v zemích globálního Jihu. Dal?ím vá?ným problémem je sbli?ování Ruska s ?ínou. Historické vazby mezi Ruskem a Evropou se nep?ekvapivě zhroutily.
Po ruské invazi se v Evropě rozho?el militaristický zápal. A?koli nejsem odborníkem na vojenské zále?itosti, nikdy jsem nevě?il, ?e by Rusko mohlo být pora?eno prost?ednictvím sankcí nebo vojensky. Ne ?e by Rusko v této válce netrpělo, ale jeho obrovské lidské a ekonomické zdroje mu umo?ňují vydr?et. Ukrajina je v?ak mnohem méně odolná a byla bolestně oslabena neustálým ruským bombardováním.
VN: Jestli?e dosud vedoucí p?edstavitelé hovo?ili pouze o zbraních a válce, je ?as, jak navrhujete, navrhnout kreativní diplomatické a vyjednávací strategie? Na jakých základech, vzhledem k dne?ní situaci?
AR: Mír je naléhavěj?í ne? kdy jindy, zejména s blí?ící se zimou. Pěta?edesát procent ukrajinských výrobních kapacit elekt?iny se stalo ter?em raketových úder?. Leto?ní zima m??e p?inést smrt mnoha Ukrajinc?m. Mír je nutný, a to rychle.
Neexistuje ?ádný kouzelný recept. Musíme za?ít tím, ?e budeme mluvit, ?e si sedneme k jednomu stolu. To je v?ak slo?ité, vy?aduje to navázání diplomatických kontakt?. Vě?ím, ?e vyjednávání je mo?né. Jen dva měsíce po za?átku války byla dohoda blízko - dokud některé západní země Ukrajině nedoporu?ily opak.
Nyní bychom měli za?ít s humanitárními otázkami: sjednocením rodin, výměnou zajatc? a těl padlých voják?. Kontakty je t?eba hledat na v?ech úrovních, proto?e zdi nenávisti a vále?né propagandy se ty?í. Ukrajina nesmí být zaprodána u mírového stolu. O v?em se musí jednat.
Pak je tu obrovský úkol obnovy Ukrajiny - monumentální úsilí vy?adující významné kroky a setkání. Je t?eba otev?ít v?echny mo?né mosty, a to rychle.
Pro nás vě?ící z?stává ?slabá síla“ modlitby, prosby o mír od Toho, který jej m??e udělit navzdory ?pán?m války“. Udivuje mě, ?e p?i nedělních m?ích se modlíme na mnoho úmysl?, ale málokdy za mír. Modlitba je na?ím protestem proti válce a pramenem naděje, která o?ivuje dialog.
