Nuncius v Kyjevě: 1000 dní války a rostoucí po?et mrtv?ch
Svitlana Dukhovych - Vatikán
P?i p?íle?itosti tisíce dní od za?átku konfliktu na Ukrajině se apo?tolský nuncius v Kyjevě pro vatikánská média zamý?lí nad roz?arováním ze schopnosti mezinárodních orgán? konflikt vy?e?it a nad d?věrou pěstovanou prost?ednictvím ?innosti církve, která nep?estává vzbuzovat naději a být nablízku obyvatelstvu, je? p?íli? dlouho trpí ruskou vojenskou agresí. Rozhovor se uskute?nil v p?edve?er masivního ruského raketového útoku na ukrajinské území, během něho? bylo pou?ito více ne? 200 raket a bezpilotních letoun? zamě?ených p?edev?ím na infrastrukturu. Kromě ?kod na infrastruktu?e si útok vy?ádal i mrtvé a zraněné civilisty.
Mons. Kulbokasi, abychom lidem pomohli pěstovat naději, je t?eba zmírnit jejich bolest tím, ?e je budeme doprovázet p?i pochopení této zku?enosti. Jak se tohoto úkolu zhostila církev na Ukrajině během těchto 1000 dn? války?
Myslím nejen na lidi ?ijící na územích pod kontrolou ukrajinské vlády, ale také na ty mimo tato území a zejména na zajatce. Pomoc těmto lidem je velmi obtí?ná, proto?e zbývá jen modlitba, ta je jedinou silou. Mám v?ak velkou víru, proto?e jsem si vědom toho, ?e modlitba doká?e zázraky. Pastý?i stojí p?i svých lidech a to je dar katolické církve a také ostatních církví a nábo?enských spole?enství. Viděl jsem to nap?íklad v Chersonu, kde jsem sly?el p?íběhy kně?í, kte?í byli pro lidi prakticky jedinými záchytnými body, a za to jsou lidé kně?ím velmi vdě?ní. Tak?e tato soudr?nost je velmi d?le?itá. Práce vojenských kaplan? je také velmi d?le?itá, proto?e vojáci ?asto nevědí, zda budou druhý den na?ivu, nebo ne, a tam je otázka smyslu ?ivota je?tě pal?ivěj?í. Sly?el jsem několik p?íběh? o dobrovolnících, kte?í voják?m nosí léky a od kterých vojáci ?asto sly?í: ?Jste pro mě jako Je?í?, proto?e jste jeli takovou dálku, abyste mi p?ivezli léky“. Je zde tedy velmi silný smysl pro lidskost. A pak samotní vojen?tí kaplani, kte?í s vojáky co nejvíce hovo?í, jim v?dy p?ipomínají: ?Podívejte se, i kdy? p?ijdete o zdraví, o ?ivot nebo o ?leny rodiny, v?echno tím nekon?í, proto?e je tu někdo, kdo vás navzdory v?emu miluje: a to je B?h“. ?ekl bych, ?e tato naděje pro vojáky má zásadní význam, proto?e obtí?í je opravdu mnoho. Pokud se odvoláme na 1000 dní od za?átku rozsáhlé války, vidíme, ?e válka neustupuje, naopak: v roce 2023 bylo více mrtvých ne? v roce 2022. Pokud budeme hovo?it o leto?ním roce 2024, je mrtvých více ne? v roce 2023. Tak?e roste, utrpení se zvět?uje, a proto je velmi d?le?ité, aby tvá?í v tvá? nejistotě a strachu existoval smysl, k?es?anský smysl. Neodvá?il bych se ?íci, ?e se to církvi da?í dokonale, ale ka?dý pastý? nebo ka?dý vě?ící se o to sna?í podle svých sil.
Jaký smysl dávají lidem na Ukrajině dny od za?átku ruské invaze?
Válka trvá u? tak dlouho a je cítit ned?věra. Ned?věra proto, ?e ve světě existují orgány jako OSN, Rada bezpe?nosti OSN, které se ukazují jako neadekvátní struktury, neschopné cokoli vy?e?it. A také proto, ?e v Radě bezpe?nosti je někdo, kdo je p?ímo zapojen. Pokud jde o vězně, jejich p?íbuzní mi v?dycky ?íkají: ?Ale jaký ú?inek mají ?enevské konvence? M??e někdo nav?tívit na?e vězně, nebo ne?“. Fakta nám ?íkají, ?e ne, úmluvy nelze uplatňovat ani prosazovat. Tak?e je tu velmi cítit zklamání z toho, jak se k této otázce staví lidstvo jako takové, samoz?ejmě nejen tady na Ukrajině, ale i v jiných ?ástech světa. Tak?e je zde velký pocit ned?věry, únavy. Ale nepotkávám tady moc lidí, kte?í by po?ítali dny. Spí?e to dělají v jiných zemích nebo to vidím na zpravodajských webech, které to dělají ze statistických d?vod?. Místo toho jsme nap?íklad v Kyjevě zahlceni tolika problémy a ?asto ani nestíháme sledovat, kolik dní nebo měsíc? uběhlo. A tato otázka, jaký smysl m??e mít prodlu?ování války, je velmi hluboká a kladu si ji také. Osobně mi prodlu?ování války umo?ňuje lépe pochopit iluze, na které ?asto spoléháme, tedy pomíjivost iluzí. Z lidského hlediska v?ak (válka) nemá ?ádný smysl.
Jaká je humanitární situace v zemi? Jaké jsou v tuto chvíli nejnaléhavěj?í pot?eby?
Existují r?zné okruhy pot?eb. Nap?íklad bývalí vězni nebo děti, které se vracejí do země a pot?ebují rodiny nebo za?ízení, která by je p?ijala. Tak?e jednou z otázek je zjistit, která diecéze nebo eparchie, která ?eholní kongregace má mo?nosti tyto lidi p?ijmout. Dal?í humanitární výzvou je koordinace humanitární pomoci, proto?e v roce 2024 se pomoc oproti roku 2022 dramaticky sní?ila. Bylo by zapot?ebí skupin, které by mohly dárc?m dodat d?věru k realizaci projekt? nebo iniciativ tam, kde se pomoc sní?ila. Dal?í aspekt je tento: Někte?í dobrovolníci z Itálie, z diecéze Como, kte?í spolupracují s ?eckokatolickým exarchátem v Charkově, mi ?ekli, ?e v uplynulých dnech viděli, ?e v oblastech kolem Charkova je mnoho lidí, kte?í pot?ebují témě? v?e, po?ínaje d?evem na topení a? po hygienické pot?eby, oble?ení na zimu, vodu, potraviny. Podobné problémy vidím i v Záporo?ské oblasti. Vím nap?íklad, ?e v Chersonské oblasti nosí kně?í lidem pitnou vodu. V mnoha regionech je pitná voda jen tě?ko dostupným zbo?ím. Tak?e je vlastně pot?eba od v?eho trochu.
Existují nějaké aspekty slu?by církve, které se podle vás v souvislosti s válkou obzvlá?? objevily?
Jistě, existují r?zné aspekty, kterými je t?eba se zabývat. Jedním z nich jsme se dnes zabývali i s protestantským pastorem. Mluvili jsme o tom, ?e v kontextu války je velmi d?le?ité hledat zp?soby, jak dr?et pohromadě. Nelze vy?e?it v?echny potí?e, které existují mezi r?znými denominacemi a spole?enstvími, ale je velmi d?le?ité zd?raznit to, co nás spojuje. Dal?ím velmi d?le?itým aspektem je, ?e církev a církve vykonávají slu?bu svědomí, jsou hlasem svědomí. To dělají, nebo se o to alespoň sna?í, vojen?tí kaplani u velitel?, proto?e existuje zp?sob a cesta, jak se vypo?ádat s válkou: existuje více lidský zp?sob a méně lidský zp?sob, a vojen?tí kaplani se sna?í plnit toto poslání být hlasem svědomí. Zdá se mi, ?e i na celosvětové úrovni se objevila tato pot?eba, aby církev byla hlasem svědomí. Proto?e vezměme si ty, kte?í jsou zodpovědní za válku: církev samoz?ejmě nem??e nikoho nutit, ale v?dy se sna?í udr?ovat minimální kontakt se v?emi, sna?í se také najít zp?soby, jak mluvit, mo?ná ne p?ímo, ale srozumitelně, apelovat právě na svědomí, na naléhavost zastavení války. Je to samoz?ejmě obtí?ná role, ale je to jedna z hlavních slu?eb církve, být hlasem svědomí, sna?it se p?ijít na to, jakými slovy apelovat na svědomí. A v tom [církev] pokra?uje i nadále.
Setkal jste se s mnoha p?íbuznými - matkami a otci, man?elkami, dětmi, sestrami a bratry - vále?ných zajatc? a poh?e?ovaných osob. Co jim pomáhá nepropadat zoufalství?
P?íbuzní samoz?ejmě pot?ebují velkou duchovní podporu. Kdy? se s nimi setkávám, ?íkám jim: ?Kdy? se modlíte za své blízké, nebo pokud nejste vě?ící, kdy? myslíte na své blízké - znám to z p?íběh? vězň?, kte?í byli propu?těni - modlitba nebo i pouhá my?lenka se p?enese, dojde. Sly?el jsem p?íběhy bývalých vále?ných zajatc?, kte?í ?íkali, ?e ze zoufalství nebo kv?li mu?ení, kterému byli vystaveni, uva?ovali o sebevra?dě, ale zachránila je bu? my?lenka na Boha, proto?e víra ?asto zachraňuje, nebo vzpomínka na blízké, na ?leny rodiny. Víme, ?e modlitba nebo my?lenka zasáhne, tak?íkajíc fyzicky, p?íbuzné a povzbudí je. Je v?ak zjevně pot?eba tyto p?íbuzné doprovázet strukturovaněj?ím zp?sobem. ?ekl bych, ?e zatím není dostate?ně dob?e odvedená práce v doprovázení těchto lidí, proto?e je pot?eba odborník?, psycholog? a ?asto jen být s nimi. Někdy za mnou p?ijdou rodinní p?íslu?níci vězň?, t?eba si jen popovídat, jen se vypovídat, to je samoz?ejmě d?le?ité. Jen je tě?ké obsáhnout v?echny, rodinných p?íslu?ník? jsou tisíce, proto?e vězň? jsou tisíce. Existují také iniciativy ze strany církve, které p?ipravují kněze a dobrovolníky Caritas na pomoc těmto lidem. Proto?e by bylo p?íli? banální ?íci těmto lidem: ?V?echno bude v po?ádku“. Je t?eba p?ípravy, dokonce specifické p?ípravy, aby se s nimi dalo mluvit. ?asto není t?eba nic ?íkat a jen ml?ky být vedle nich.
Va?e excelence, chtěl byste něco dodat?
Rád bych dodal, ?e je v?dy velkou radostí vidět skupiny lidí, které sem stále p?ijí?dějí z r?zných zemí: z Itálie, Polska, Francie, Německa. Někdy p?iná?ejí malou pomoc, proto?e jsou to prostí lidé. To skute?ně p?iná?í radost. Osobní blízkost také vytvá?í ur?itý kontrast, proto?e v hromadných sdělovacích prost?edcích se o válce ?asto hovo?í jen statisticky, tedy v méně lidských aspektech, nebo se objevují jen chladné komentá?e. Na druhou stranu náv?těvy modlitebních skupin nebo dobrovolník? v?dy p?iná?ejí radost, proto?e dávají ?lověku uvě?it, ?e existuje srdce, ?e existuje lidskost, a to u? vzbuzuje naději. Válka je ?ábelská také proto, ?e chce zabít d?věru v lidskost, hrozí, ?e zni?í d?věru ve v?echny mezinárodní struktury, ve v?echny svazky zemí, proto?e výsledky jako by nebyly. Svědectví dobrovolník? a těch, kte?í sem p?icházejí, vytvá?í kontrast tím, ?e ukazuje, ?e existuje srdce, existuje pé?e, existuje starost, existuje lidskost. A já bych chtěl vyu?ít této p?íle?itosti a poděkovat ka?dému z nich za iniciativy, které uskute?ňují.
