蜜桃交友

Francesca Merlo – Pope

Michiko byly 6. srpna 1945 pouhé ?ty?i měsíce. Toho dne p?ed 79 lety shodilo americké stíhací letadlo B-29 nad jejím rodným městem Hiro?ima atomovou bombu, známou jako "Little Boy".

Bylo 8:15 ráno a Michiko byla se svými rodi?i na hiro?imském nádra?í, kde ji matka právě polo?ila na d?evěnou lavi?ku, aby ji p?ebalila.

Krátce nato, pouhé dva kilometry od ní a ve vý?ce dvou tisíc metr?, byla odpálena atomová bomba "Little Boy". Na místě zem?elo 80 000 lidí. ?ár z výbuchu zasáhl nádra?í, a p?esto?e její rodi?e utrpěli tě?ké popáleniny, Michiko měla na d?evěné lavi?ce ?těstí - opěradlo ji chránilo p?ed ?árem a neutrpěla zranění. O 1,6 km ji?něji, v jejich domě, ovdověla její babi?ka.

Proto?e Michiko byly v té době pouhé ?ty?i měsíce, na událost si nepamatuje, ale ví, jaké to je, kdy? celý ?ivot stráví jako p?e?iv?í, která se věnuje ?í?ení poselství míru a naděje mlad?ím generacím.

Její hlas dokonale souzní s hlasem pape?e Franti?ka, který nav?tívil místa bombardování v Hiro?imě a Nagasaki - vybombardovaných pouhé t?i dny po Hiro?imě.

Po vzoru svého p?edch?dce Jana Pavla II., který tato místa nav?tívil v roce 1989, stál pape? Franti?ek u památníku míru v Hiro?imě o t?icet let později a pronesl historický projev, v něm? odsoudil pou?ití a dr?ení atomových zbraní jako "nemorální".

P?i té p?íle?itosti pape? zd?raznil, ?e "pou?ití atomové energie pro vále?né ú?ely je dnes více ne? kdy jindy zlo?inem nejen proti d?stojnosti lidských bytostí, ale i proti jakékoli mo?né budoucnosti na?eho spole?ného domova. Pou?ívání atomové energie pro vále?né ú?ely je nemorální, stejně jako je nemorální dr?ení atomových zbraní", a poté varoval: "Za to budeme souzeni."

Dětství ve stínu bomby

Hiro?imské muzeum míru, které nav?tívil pape? Franti?ek a v něm? nyní Michiko Kono pracuje jako dobrovolnice, bylo otev?eno v roce 1955, deset let po výbuchu bomby.

Trvalo jí 40 let, ne? na?la odvahu muzeum nav?tívit. "Moje matka mě tam vzala, kdy? mi bylo deset let, ale bála jsem se tam vstoupit," ?íká. V roce 2001 "jsem si uvědomila, ?e je mou povinností jako p?e?iv?í vyprávět sv?j p?íběh".

Teprve v muzeu si uvědomila, jaké měla ?těstí.

"Jako malá jsem ?ila na p?edměstí Hiro?imy a chodila tam do ?koly. Tam jsem následky radiace tolik neviděla. Z muzea jsem se dozvěděla o jejích následcích a o dětech, které zem?ely u? na základní ?kole na leukémii a dal?í nemoci zp?sobené bombou."

Ve městě ?ilo 350 000 lidí a do konce roku jich 140 000 zem?elo. Více ne? polovina zem?elých se okam?itě proměnila v neidentifikovatelný popel, který nyní le?í v kryptě památníku.

Mnoho lidí trpělo následky ozá?ení. Mnoho z nich zem?elo a mnoho dal?ích dodnes trpí následky ozá?ení.

V roce 2005 se Michiko p?ipojila k systému nástupc? dědictví p?edávaného v hiro?imském muzeu. Tam se seznámila s Mitsuo Kodamem, s ním? dva roky hovo?ila a od něho? se u?ila. V době výbuchu atomové bomby mu bylo 16 let a s tě?kými následky ozá?ení ?il a? do své smrti ve věku 66 let. Nyní paní Kono cestuje po světě a vypráví jeho p?íběh a odkaz.

Vedlej?í ú?inky?

A?koli Michiko Kono a její rodina pat?ila k těm ??astněj?ím, měla Michiko v době dospívání zvlá?tní zá?itky.

"V ?ervnu, rok po výbuchu, jsem onemocněla vysokou hore?kou a pr?jmem. M?j léka? si myslel, ?e zem?u. M?j otec po výbuchu nějakou dobu trpěl krvácením z dásní, zatímco matka měla neustále nízkou hore?ku. Vzpomínám si, ?e kdy? mi bylo asi devět let, objevilo se mi na spodní ?ásti těla mnoho v?ídk?. Hodně mě bolely. Dodnes nevím, co je zp?sobilo, ?íká. "Kdy? jsem pak byla v pubertě na st?ední ?kole, trpěla jsem v létě vy?erpáním. I to mohl být následek oza?ování. A kdy? jsem byla na vysoké ?kole, p?i únavě mi někdy otékaly prsty. V?dycky jsem si ?íkala, jestli to není tím zá?ením."

Ale Michiko neví, jestli to bylo zá?ením, ani neví, jestli i ostatní za?ívali podivné věci, které si nedokázali vysvětlit. "V té době nebyly ?ádné informace o následcích ozá?ení. V médiích se o tom bě?ně nemluvilo, tak?e jsme si toho nev?imli a nemohli to porovnat."

V letech po válce bylo Japonsko okupováno spojenci v ?ele se Spojenými státy. Po dobu sedmi let, a? do konce okupace v roce 1951, platilo omezení pro mediální pokrytí a informa?ní a výzkumné materiály týkající se atomové bomby.

Ka?dý ob?an světa by měl vědět

Nyní, ?íká paní Kono, "myslím, ?e se o atomové bombě za?íná dozvídat více lidí". Mluví o tom, ?e světoví p?edstavitelé nav?tívili hiro?imské Muzeum míru a dozvěděli se, "jak mocná a stra?ná atomová bomba byla".

Ale to nesta?í, pokra?uje: "Ka?dý ob?an světa by měl vědět, jak krutá byla atomová bomba".

Mladým lidem vzkazuje: " P?ije?te do Hiro?imy a Nagasaki a poznejte, jak stra?ná a krutá byla atomová bomba. Za?něte p?emý?let o mo?nosti skoncovat s jadernými zbraněmi."

To, uzavírá, "je nezbytné pro mírový svět".