Kvetoucí t?e?ňov? sad v Nagasaki
Silvia Guidi – L´Osservatore Romano
?Kone?ně jsem dosáhl tohoto nového horizontu. V hrudi mi poskakuje dětské srdce. ?eká mě ?ivot nového dne, opravdová radost na tomto dvoumetrovém l??ku, ze kterého ani nemohu vstát. Je to v?ak ?ivot bez bi?e povinností a svazujících zákaz?, které bránily odvaze tohoto srdce, je? se ka?dé ráno znovu dává do díla“.
?eklo by se, ?e z těchto vět sálá vnit?ní mládí a dokonce veselost, kdyby to nebylo v p?íkrém rozporu s kontextem, v něm? jejich autor ?il (a zem?el). Jsou to slova narychlo zapsaná mu?em, který p?i?el o v?echno: o ?enu, p?átele, domov i práci. ztratil toto v?echno, a to tím nejhor?ím mo?ným zp?sobem. Jeho svět zmizel 9. srpna 1945 v 11 hodin dopoledne, kdy na nagasackou ?tvr? Urakami, několik set metr? od jeho domu, dopadla bomba, která se nepodobala ?ádné jiné. Byla mnohem smrtonosněj?í; po Hiro?imě to byla druhá atomová bomba v historii. Taka?iho děti jsou na?těstí u prarodi??, daleko od Nagasaki, Taka?i je zachráněn, proto?e má slu?bu v radiologické laborato?i, ale jeho ?ena Midori je v epicentru výbuchu. Zbyl z ní jen oho?elý prach a několik zrnek r??ence, který dr?ela v ruce.
Sám Nagai ji? dlouho trpí tě?kou formou leukémie zp?sobenou ionizujícím zá?ením, které vst?ebal p?i své radiologické práci, a jako léka? si dob?e uvědomuje, ?e mu nezbývá mnoho ?asu. Ale nakazila jej k?es?anská víra jeho ?eny (která ho krátce p?ed svatbou p?iměla k ?ádosti o k?est) a zanechala mu nevysvětlitelnou radost. P?ijímá naprostou chudobu, kterou mu osud p?ichystal, a je?tě radikálněji se rozhodne ?ít v poustevně zvané Nyokodó, chý?i o velikosti dvou roho?í tatami. (Pokra?uje tak v tradici, kterou ve dvanáctém století zahájil japonský básník, spisovatel a hudebník Kamo-no- Chōmei, který se po blahobytném ?ivotě plném zvrat? stáhl do ústraní ?ty?metrové chý?e, aby dosáhl ?ivotní moudrosti. K?es?anský ráz tomuto zp?sobu poustevnictví prop?j?il blahoslavený samuraj, , pozn. p?ekl.)
Taka?i Nagai si ponechává jen to nejnutněj?í (psací ná?iní, Bibli, Madonku a k?í?) a v?echno ostatní rozdává. Kv?li nemoci je upoután na l??ko a m??e pouze psát ?i kreslit. Modlí se, pí?e, p?ijímá p?átele, odpovídá na desítky, později stovky dopis?, sleduje r?st a výchovu svých dětí – chlapce Makota a dívky Kayano.
V krátké době se stává opěrným bodem pro svou nagasackou k?es?anskou ?tvr?, kterou také pomáhá materiálně obnovovat, p?i?em? výtě?ek ze svých prací pou?ívá na opětovné zavedení základního ?ivotního chodu. Za peníze z první literární ceny nechal vysadit tisíc t?e?ňových stromk?, ?aby se atomová pustina změnila v kvetoucí vrch“, jak si poznamenává ve svém duchovním deníku (Pensieri dal Nyokodō, Cinisello Balsamo, San Paolo, 2022, str. 300, euro 19), nebo?, dodává tamté?, ??ivot m??e za?ít znovu jen tehdy, kdy? se bude odvíjet od krásy“.
P?vodní název Taka?iho osobních reflexí, ?My?lenky z Nyokodō“ (Nyokodō Zuihitsu) je ?adí do rámce velmi staré japonské tradice vnit?ního monologu v próze, k?í?eného s ?ánrem modlitebního deníku. Nyokodō znamená ?místo lásky k sobě sama“, co? je ozvěna evangelijního p?ikázání Nyoko Aijin, miluj svého bli?ního jako sebe sama. (Nagai si je toti? vědom toho, ?e pouze skrze trvalou, pozornou a horlivou práci na vlastním lidství m??e ?lověk vykonat pou?, vedoucí k osobnímu naplnění a naprostému pono?ení do Krista, odkud vychází rovně? láska k bli?nímu, pozn. p?ekl.)
Malá d?evěná chý?e o rozloze ?ty? metr? ?tvere?ních, v ní? Nagai pro?il poslední t?i roky svého pozemského ?ivota, se stala majákem, který dodnes vydává světlo. Je?tě dnes je mo?né projít se pod stromy vysazenými díky jeho dar?m; v jeho poustevně Nyokodō je nyní , které vede jeho vnuk Tokusaburo.
V jedné z nejsilněj?ích pasá?í svých duchovních záznam? Nagai vyznává:
?To, ?e si B?h do poslední chvíle schovává sv?j největ?í dar, smrt, je právě Otcovo láskyplné gesto. Vlastně si myslím, ?e jako rodi? bych i já udělal toté?, kdybych měl něco krásného, co bych mohl darovat svým dětem. Do poslední chvíle bych dárek schovával, abych ho vytáhl jako p?ekvapení, a? to budou nejméně ?ekat. Pak bych mohl vychutnat náhlý údiv a radost, které by se jim vykreslily na tvá?ích. Stejně tak se B?h bude radovat, kdy? uvidí mé p?ekvapení, a? p?ijmu pozvání k smrti“.
Na okraji ?lánku z deníku Svatého stolce dodejme, ?e v Itálii se ustavilo , které ?í?í jejich odkaz a prosazuje jejich beatifikaci. Na svatý ?ivot tohoto japonského man?elského páru upozornilo rovně? Dikasterium pro laiky, rodinu a ?ivot u p?íle?itosti ?ervnového 厂惫ě迟ového setkání rodin, kdy? vydalo kní?ku o svatosti v rodině: La santità delle famiglie (Vatikánské nakladatelství).
(jag)
