蜜桃交友

Silvia Guidi 鈥� L´Osservatore Romano

鈥濳one膷n臎 jsem dosáhl tohoto nového horizontu. V hrudi mi poskakuje d臎tské srdce. 膶eká m臎 啪ivot nového dne, opravdová radost na tomto dvoumetrovém l暖啪ku, ze kterého ani nemohu vstát. Je to v拧ak 啪ivot bez bi膷e povinností a svazujících zákaz暖, které bránily odvaze tohoto srdce, je啪 se ka啪dé ráno znovu dává do díla鈥�.

艠eklo by se, 啪e z t臎chto v臎t sálá vnit艡ní mládí a dokonce veselost, kdyby to nebylo v p艡íkrém rozporu s kontextem, v n臎m啪 jejich autor 啪il (a zem艡el). Jsou to slova narychlo zapsaná mu啪em, který p艡i拧el o v拧echno: o 啪enu, p艡átele, domov i práci. ztratil toto v拧echno, a to tím nejhor拧ím mo啪ným zp暖sobem. Jeho sv臎t zmizel 9. srpna 1945 v 11 hodin dopoledne, kdy na nagasackou 膷tvr钮 Urakami, n臎kolik set metr暖 od jeho domu, dopadla bomba, která se nepodobala 啪ádné jiné. Byla mnohem smrtonosn臎j拧í; po Hiro拧im臎 to byla druhá atomová bomba v historii. Taka拧iho d臎ti jsou na拧t臎stí u prarodi膷暖, daleko od Nagasaki, Taka拧i je zachrán臎n, proto啪e má slu啪bu v radiologické laborato艡i, ale jeho 啪ena Midori je v epicentru výbuchu. Zbyl z ní jen oho艡elý prach a n臎kolik zrnek r暖啪ence, který dr啪ela v ruce.

Sám Nagai ji啪 dlouho trpí t臎啪kou formou leukémie zp暖sobenou ionizujícím zá艡ením, které vst艡ebal p艡i své radiologické práci, a jako léka艡 si dob艡e uv臎domuje, 啪e mu nezbývá mnoho 膷asu. Ale nakazila jej k艡es钮anská víra jeho 啪eny (která ho krátce p艡ed svatbou p艡im臎la k 啪ádosti o k艡est) a zanechala mu nevysv臎tlitelnou radost. P艡ijímá naprostou chudobu, kterou mu osud p艡ichystal, a je拧t臎 radikáln臎ji se rozhodne 啪ít v poustevn臎 zvané Nyokodó, chý拧i o velikosti dvou roho啪í tatami. (Pokra膷uje tak v tradici, kterou ve dvanáctém století zahájil japonský básník, spisovatel a hudebník Kamo-no- Ch艒mei, který se po blahobytném 啪ivot臎 plném zvrat暖 stáhl do ústraní 膷ty艡metrové chý拧e, aby dosáhl 啪ivotní moudrosti. K艡es钮anský ráz tomuto zp暖sobu poustevnictví prop暖j膷il blahoslavený samuraj, , pozn. p艡ekl.)

Taka拧i Nagai si ponechává jen to nejnutn臎j拧í (psací ná膷iní, Bibli, Madonku a k艡í啪) a v拧echno ostatní rozdává. Kv暖li nemoci je upoután na l暖啪ko a m暖啪e pouze psát 膷i kreslit. Modlí se, pí拧e, p艡ijímá p艡átele, odpovídá na desítky, pozd臎ji stovky dopis暖, sleduje r暖st a výchovu svých d臎tí 鈥� chlapce Makota a dívky Kayano.

V krátké dob臎 se stává op臎rným bodem pro svou nagasackou k艡es钮anskou 膷tvr钮, kterou také pomáhá materiáln臎 obnovovat, p艡i膷em啪 výt臎啪ek ze svých prací pou啪ívá na op臎tovné zavedení základního 啪ivotního chodu. Za peníze z první literární ceny nechal vysadit tisíc t艡e拧艌ových stromk暖, 鈥瀉by se atomová pustina zm臎nila v kvetoucí vrch鈥�, jak si poznamenává ve svém duchovním deníku (Pensieri dal Nyokod艒, Cinisello Balsamo, San Paolo, 2022, str. 300, euro 19), nebo钮, dodává tamté啪, 鈥炁緄vot m暖啪e za膷ít znovu jen tehdy, kdy啪 se bude odvíjet od krásy鈥�.

P暖vodní název Taka拧iho osobních reflexí, 鈥濵y拧lenky z Nyokod艒鈥� (Nyokod艒 Zuihitsu) je 艡adí do rámce velmi staré japonské tradice vnit艡ního monologu v próze, k艡í啪eného s 啪ánrem modlitebního deníku. Nyokod艒 znamená 鈥瀖ísto lásky k sob臎 sama鈥�, co啪 je ozv臎na evangelijního p艡ikázání Nyoko Aijin, miluj svého bli啪ního jako sebe sama. (Nagai si je toti啪 v臎dom toho, 啪e pouze skrze trvalou, pozornou a horlivou práci na vlastním lidství m暖啪e 膷lov臎k vykonat pou钮, vedoucí k osobnímu napln臎ní a naprostému pono艡ení do Krista, odkud vychází rovn臎啪 láska k bli啪nímu, pozn. p艡ekl.)

Malá d艡ev臎ná chý拧e o rozloze 膷ty艡 metr暖 膷tvere膷ních, v ní啪 Nagai pro啪il poslední t艡i roky svého pozemského 啪ivota, se stala majákem, který dodnes vydává sv臎tlo. Je拧t臎 dnes je mo啪né projít se pod stromy vysazenými díky jeho dar暖m; v jeho poustevn臎 Nyokod艒 je nyní , které vede jeho vnuk Tokusaburo.

V jedné z nejsiln臎j拧ích pasá啪í svých duchovních záznam暖 Nagai vyznává:

鈥濼o, 啪e si B暖h do poslední chvíle schovává sv暖j nejv臎t拧í dar, smrt, je práv臎 Otcovo láskyplné gesto. Vlastn臎 si myslím, 啪e jako rodi膷 bych i já ud臎lal toté啪, kdybych m臎l n臎co krásného, co bych mohl darovat svým d臎tem. Do poslední chvíle bych dárek schovával, abych ho vytáhl jako p艡ekvapení, a啪 to budou nejmén臎 膷ekat. Pak bych mohl vychutnat náhlý údiv a radost, které by se jim vykreslily na tvá艡ích. Stejn臎 tak se B暖h bude radovat, kdy啪 uvidí mé p艡ekvapení, a啪 p艡ijmu pozvání k smrti鈥�.

Na okraji 膷lánku z deníku Svatého stolce dodejme, 啪e v Itálii se ustavilo , které 拧í艡í jejich odkaz a prosazuje jejich beatifikaci. Na svatý 啪ivot tohoto japonského man啪elského páru upozornilo rovn臎啪 Dikasterium pro laiky, rodinu a 啪ivot u p艡íle啪itosti 膷ervnového Sv臎tového setkání rodin, kdy啪 vydalo kní啪ku o svatosti v rodin臎: La santità delle famiglie (Vatikánské nakladatelství).

(jag)