PODCAST: Papežův dopis do USA
Drazí bratři v biskupské službě,
píši vám dnes, abych vám adresoval několik slov v těchto citlivých chvílích, které prožíváte jako pastýři společně kráčejícího Božího lidu ve Spojených státech amerických.
1. Cesta z otroctví ke svobodě, kterou prošel lid Izraele, jak o ní vypráví kniha Exodus, nás vybízí, abychom se na realitu naší doby, tak jasně poznamenanou fenoménem migrace, dívali jako na rozhodující dějinný okamžik, který nám umožní znovu potvrdit nejen naši víru v Boha, který je vždy blízký, vtělený, migrant a uprchlík, ale také nekonečnou a transcendentní důstojnost každé lidské osoby[1].
2. Tato slova, kterými začínám, nejsou umělým konstruktem. I zběžný pohled na sociální nauku církve důrazně ukazuje, že Ježíš Kristus je skutečný Emanuel (srov. Mt1,23); jeho život se neobešel bez těžké zkušenosti vyhnání z vlastní země kvůli bezprostřednímu ohrožení života a bez zkušenosti, že se musel uchýlit do společnosti a kultury, které mu byly cizí. Boží Syn, když se stal člověkem, se také rozhodl prožít drama přistěhovalectví. Rád připomínám mimo jiné slova, kterými papež Pius XII. zahájil svou apoštolskou konstituci o péči o migranty, která je považována za „Magnu chartu“ církevního myšlení o migraci:
„Nazaretská rodina ve vyhnanství, Ježíš, Maria a Josef, emigranti v Egyptě a tamní uprchlíci, aby unikli hněvu bezbožného krále, jsou vzorem, příkladem a útěchou emigrantů a poutníků všech věků a zemí, všech uprchlíků všech stavů, kteří jsou pronásledováním nebo nutností nuceni opustit svou vlast, milovanou rodinu a drahé přátele a vydat se do cizích zemí."[2].
3. Stejně tak nás Ježíš Kristus, milující všechny univerzální láskou, vychovává k trvalému uznání důstojnosti každého člověka bez výjimky. Když mluvíme o „nekonečné a transcendentní důstojnosti“, chceme vlastně zdůraznit, že tato nejvíce rozhodující hodnota, kterou má lidská osoba, převyšuje a podepírá každé jiné právní hledisko, jímž lze regulovat život ve společnosti. Všichni věřící křesťané a lidé dobré vůle jsou tedy vyzýváni, aby zvažovali legitimitu norem a veřejných zásad ve světle důstojnosti osoby a jejích základních práv, nikoli naopak.
4. Pozorně sleduji velkou krizi, která probíhá ve Spojených státech v souvislosti se zahájením programu masových deportací. Správně formované svědomí nemůže nečinit kritický úsudek a nevyjádřit svůj nesouhlas s jakýmkoli opatřením, které mlčky či výslovně ztotožňuje nelegální status některých migrantů s kriminalitou. Současně je třeba uznat právo národa bránit se a chránit společenství před těmi, kdo se během pobytu v zemi nebo před příchodem dopustili násilných nebo závažných trestných činů. Přesto akt deportace lidí, kteří v mnoha případech opustili svou vlastní zemi z důvodů extrémní chudoby, nejistoty, vykořisťování, pronásledování nebo vážného zhoršení životního prostředí, poškozuje důstojnost mnoha mužů a žen i celých rodin a staví je do stavu zvláštní zranitelnosti a bezbrannosti.
5. Nejde o zanedbatelnou záležitost: autentický právní stát se ověřuje právě v důstojném zacházení, které si zaslouží všichni lidé, zejména ti nejchudší a nejvíce marginalizovaní. Skutečné společné dobro je podporováno tehdy, když společnost a vláda s tvořivostí a přísným respektem k právům všech - jak jsem při řadě příležitostí zdůraznil - přijímá, chrání, podporuje a integruje ty nejkřehčí, nejbezbrannější a nejzranitelnější. To nebrání rozvoji opatření, která upravují řádnou a legální migraci. Tento rozvoj však však nemůže probíhat na základě privilegování jedněch a obětování druhých. To, co je postaveno na základě síly, a ne na pravdě o rovné důstojnosti každé lidské bytosti, začíná špatně a špatně také skončí.
6. Křesťané dobře vědí, že teprve stvrzením nekonečné důstojnosti všech dosahuje naše vlastní identita jako osob a společenství své zralosti. Křesťanská láska není soustředným rozšiřováním zájmů, které se postupně rozšiřují na další osoby a skupiny. Jinými slovy: lidská osoba není pouhým jedincem, relativně expanzivním, s nějakým filantropickým cítěním! Lidská osoba je subjekt s důstojností, který díky konstitutivnímu vztahu ke všem, zejména k těm nejchudším, může postupně dozrávat ve své identitě a povolání. Pravé ordo amoris, které je třeba podporovat, je to, co objevujeme neustálým rozjímáním nad podobenstvím o „milosrdném Samaritánovi“ (srov. Lk 10,25-37), tedy rozjímáním o lásce, která buduje bratrství otevřené všem bez výjimky[3].
7. Avšak starost o osobní, komunitní či národní identitu vedle těchto úvah snadno zavádí ideologické kritérium, které deformuje společenský život a vnucuje vůli nejsilnějšího jako kritérium pravdy.
8. Uznávám vaše cenné úsilí, drazí bratři biskupové Spojených států, když úzce spolupracujete s migranty a uprchlíky, hlásáte Ježíše Krista a prosazujete základní lidská práva. Bůh bohatě odmění vše, co děláte pro ochranu a obranu těch, kteří jsou považováni za méněcenné, méně důležité nebo méně lidské!
9. Vyzývám všechny věřící katolické církve a všechny muže a ženy dobré vůle, aby nepodléhali narativům, které diskriminují naše bratry a sestry migranty a uprchlíky a způsobují jim zbytečné utrpení. S láskou a zřetelností jsme všichni povoláni žít v solidaritě a bratrství, budovat mosty, které nás stále více sbližují, vyhýbat se hanebným zdem a učit se dávat své životy tak, jako Ježíš Kristus dal svůj život za spásu všech.
10. Prosme Pannu Marii Guadalupskou, aby chránila jednotlivce a rodiny, které žijí ve strachu nebo bolesti kvůli migraci a/nebo deportaci. Kéž „Virgen morena“, která uměla usmířit národy, když byly znepřátelené, nám všem dopřeje, abychom se v jejím objetí znovu setkali jako bratři a sestry, a učinili tak krok vpřed při budování společnosti, která bude bratrštější, inkluzivnější a bude respektovat důstojnost všech.
Bratrsky,
Գپš
Z Vatikánu, 10. února 2025
[1] Srov. dikasterium pro nauku víry, prohlášení Dignitas infinita o lidské důstojnosti, 2. dubna 2024.
[2] PIUS XII, apoštolská konstituce Exsul Familia, 1. srpna 1952: „Exsul Familia Nazarethana Iesus, Maria, Ioseph, cum ad Aegyptum emigrans tum in Aegypto profuga impii regis iram aufugiens, typus, exemplar et praesidium exstat omnium quorumlibet temporum et locorum emigrantium, peregrinorum ac profugorum omne genus, qui, vel metu persecutionum vel egestate compulsi, patrium locum suavesque parentes et propinquos ac dulces amicos derelinquere coguntur et aliena petere. “
[3] Srov. FRANTIŠEK, encyklika Fratelli tutti, 3. října 2020.