Papež přijal seminaristy španělských diecézí, které byly postiženy záplavami
Tiziana Campisi - Vatikán
Papež František se v Klementinském sále Apoštolského paláce obrátil k duchovním formátorům a seminaristům španělských diecézí Valencie, Orihuela-Alicante, Segorbe-Castellón, Mallorca, Menorca a Ibiza, postižených od konce října loňského roku prudkými záplavami způsobenými Danou, extrémním meteorologickým jevem s přívalovými dešti a bouřkami, který si vyžádal přes dvě stě obětí a rozsáhlé a vážné škody. „Není pro mě snadné vyjádřit vám své pocity,“ řekl papež španělsky a zamyslel se nad problémy, kterým museli všichni čelit. A jeho myšlenky směřují zejména k „netypickým“ Vánocům, které prožívaly tyto oblasti zničené touto strašlivou přírodní katastrofou.
Smutek a žal nás navzdory své krutosti otevírají naději, protože nám umožňují jít dál tím, že nás nutí sáhnout si na dno a opustit vše, co se zdálo, že nás živí. Není to něco, co bychom zvládli sami; je to nesmírná temnota, kterou jste prožívali a prožíváte… Myslím na nezištnou pomoc tolika lidí, na oči plné obětavosti lidí, které nás dokázaly osvítit Boží něhou. Právě v této oblasti jste povoláni pracovat.
Naděje tváří v tvář ztrátě
Při úvahách o tom, co se stalo na Pyrenejském poloostrově, se František domnívá, že Dana je více než „atypickým jevem, o němž jednoduše doufáme, že se nebude opakovat“. Je projekcí toho, co „prožívá každý člověk, když čelí ztrátě a cítí se osamělý, když potřebuje podporu, aby mohl pokračovat“.
Ježíš to říká jasně: „Proto jsem byl pomazán - proto jste pomazáni vy - abych obvazoval zlomené v srdci, abych hlásal Hospodinův milostivý rok“. Nyní se nacházíme v tomto Roce milosti, který jsem chtěl věnovat naději a který prožijete v celé jeho síle, když budete rozjímat o těchto slovech.
Být knězem znamená být druhým Kristem
Naděje není optimismus, což je příliš „lehký výraz“, vysvětlil papež, „naděje je něco jiného“ a nelze „brát utrpení lidí na lehkou váhu a snažit se je utěšit příležitostnými frázemi a dobrými úmysly“.
Naše naděje má jméno Ježíš, ten Bůh, který se nezhnusil naším bahnem a který místo toho, aby nás z bahna zachránil, sám se pro nás bahnem stal. Být knězem znamená být druhým Kristem, znamená to stát se blátem v pláči lidí.
Darovat se svobodně druhým
Být po boku „zlomených lidí“, kteří ve Valencii „ztratili po kouskách svůj život“ – právě toto papež doporučil tamním seminaristům: „Dávejte jim kousky, střípky sebe sama, jako to dělá Kristus v eucharistii,“ povzbudil je František, který kněze vybídl, aby se svobodně darovali, „protože všechno, co máte, jste dostali zadarmo, nezapomínejte na tento bezplatný dar“.