ҽ

Kardinál Pietro Parolin na G20 v Brazílii 18. listopadu 2024 Kardinál Pietro Parolin na G20 v Brazílii 18. listopadu 2024 

Papežovo poselství na G20

Františkovo poselství na summitu světových lídrů v Brazílii, které přednesl kardinál Parolin: Hlad je zločin. Zatímco vedeme ideologické spory, miliony lidí umírají. Papež znovu oživuje návrh na rozvojový fond s penězi určenými původně na zbrojení. Poté odsuzuje války, které „vyvíjejí značný tlak na národní ekonomiky“, a žádá skupinu 20, aby určila „nové cesty“ k „trvalému míru“ v konfliktních oblastech. Papežův text předkládáme v plném znění.

ʴʷŽ FRANTIŠEK

Jeho Excelenci Luizovi Inácio Lula da Silvovi, prezidentu Brazilské federativní republiky

 

Rád bych Vám poblahopřál k Vaší úloze předsedat skupině 20, která zastupuje největší světové ekonomiky. Rovněž srdečně zdravím všechny přítomné na tomto summitu G20 v Riu de Janeiru. Upřímně doufám, že debaty a výsledky této akce přispějí k podpoře lepšího světa a prosperující budoucnosti pro další generace.

Jak jsem napsal ve svém encyklickém listě Frateli tutti, „světová politika nemůže opomenout, aby účinná eliminace hladu byla jedním z jejích hlavních a nepostradatelných cílů. Když totiž finanční spekulace podmiňují cenu potravin tím, že s nimi zacházejí jako s jakýmkoli jiným zbožím, miliony lidí trpí a umírají hlady. Na druhou stranu se vyhazují tuny potravin. To je skutečný skandál. Hlad je zločin, jídlo je nezadatelné právo. Tolikrát, zatímco se noříme do sémantických nebo ideologických diskusí, stále necháváme bratry a sestry umírat hladem a žízní“ (č. 189).

V kontextu globalizovaného světa, který čelí mnoha vzájemně propojeným výzvám, je však nezbytné si uvědomit, že na mezinárodní systém je v současnosti vyvíjen značný tlak. Tento tlak se projevuje v různých formách, včetně eskalace válek a konfliktů, teroristických aktivit, asertivní zahraniční politiky a agresivních činů, jakož i přetrvávající nespravedlnosti. Je proto nanejvýš důležité, aby skupina G20 nalezla nové způsoby, jak dosáhnout stabilního a trvalého míru ve všech oblastech konfliktů s cílem obnovit důstojnost těch, kterých se to týká.

Ozbrojené konflikty, jichž jsme v současnosti svědky, mají na svědomí nejen značný počet obětí, masové vysídlování a zhoršování životního prostředí; přispívají také k nárůstu hladu a chudoby, a to jak přímo v postižených oblastech, tak nepřímo v zemích vzdálených stovky či tisíce kilometrů od konfliktních oblastí, zejména v důsledku narušení dodavatelských řetězců. Války nadále vytvářejí značný tlak na národní ekonomiky, zejména kvůli neúměrně vysokým výdajům na zbraně a zbrojení.

Kromě toho dochází k významnému paradoxu, pokud jde o přístup k potravinám. Na jedné straně více než 3 miliardy lidí nemají přístup k výživné stravě. Na druhé straně téměř 2 miliardy lidí trpí nadváhou nebo obezitou v důsledku špatné výživy a sedavého způsobu života. To vyžaduje společné úsilí o aktivní zapojení do změn na všech úrovních a reorganizaci potravinových systémů jako celku (viz Poselství ke Světovému dni potravin 2021).

Kromě toho je velmi znepokojující, že společnost dosud nenašla způsob, jak řešit tragickou situaci lidí trpících hladem. Tiché přijímání hladomoru lidskou společností je skandální nespravedlností a těžkým proviněním. Ti, kdo lichvou a chamtivostí způsobují hlad a smrt svých bratří a sester v lidské rodině, se nepřímo dopouštějí vraždy, za kterou nesou odpovědnost (srov. Katechismus katolické církve, 2269). Nemělo by se šetřit žádným úsilím, aby se lidé vymanili z chudoby a hladu.

Je důležité mít na paměti, že problém hladu není jen otázkou nedostatku potravin, ale je spíše důsledkem širších sociálních a ekonomických nespravedlností. Zejména chudoba je hlavním faktorem přispívajícím k hladu a udržuje koloběh ekonomických a sociálních nerovností, které jsou v naší globální společnosti rozšířené. Mezi hladem a chudobou existuje neoddělitelná souvislost.

Je proto zřejmé, že k vymýcení pohromy hladu a chudoby je zapotřebí okamžitých a rozhodných opatření.

Tato opatření musí být přijata společně a ve spolupráci se zapojením celého mezinárodního společenství. Zavedení účinných opatření vyžaduje konkrétní závazek vlád, mezinárodních organizací a celé společnosti. Ústřední postavení Bohem dané lidské důstojnosti každého jednotlivce, přístup k základním statkům a spravedlivé rozdělení zdrojů musí být prioritou všech politických a sociálních programů.

Vymýcení podvýživy navíc nelze dosáhnout pouhým zvýšením celosvětové produkce potravin. Ve skutečnosti je již nyní dostatek potravin, aby nasytily všechny lidi na naší planetě; jsou pouze nerovnoměrně rozděleny. Proto je nezbytné si uvědomit, že se každý den plýtvá značným množstvím potravin. Řešení problému plýtvání potravinami je výzvou, která vyžaduje společnou akci. Tímto způsobem lze přesměrovat zdroje na investice, které pomohou chudým a hladovějícím uspokojit jejich základní potřeby. Kromě toho je nutné zavádět potravinové systémy, které jsou udržitelné z hlediska životního prostředí a prospěšné pro místní komunity.

Je zřejmé, že klíčem k řešení těchto problémů je integrovaný, komplexní a mnohostranný přístup. Vzhledem k rozsahu a geografickému záběru problému jsou krátkodobá řešení nedostatečná. Je zapotřebí dlouhodobá vize a strategie pro účinný boj s podvýživou. K dosažení tohoto cíle je nezbytné trvalé a důsledné odhodlání, které nesmí být závislé na momentálních okolnostech.

V tomto smyslu doufám, že Globální aliance proti hladu a chudobě může mít významný vliv na celosvětové úsilí v boji proti hladu a chudobě. Aliance by měla začít realizací dlouhodobého návrhu Svatého stolce na přesměrování finančních prostředků, které jsou v současnosti určeny na zbrojení a další vojenské výdaje, do celosvětového fondu zřízeného na řešení problému hladu a podporu rozvoje v nejchudších zemích. Takový přístup by pomohl občanům těchto zemí vyhnout se tomu, aby se uchylovali k násilným či podvodným řešením nebo opouštěli své země při hledání důstojnějšího života (srov. encyklický list Fratelli tutti, č. 262).

Je nezbytné si uvědomit, že selhání společnosti při plnění kolektivní odpovědnosti vůči chudým nesmí vést k revizi nebo přeměně cílů na programy, které místo toho, aby se zabývaly skutečnými potřebami lidí, je ignorují. V rámci těchto snah nelze ignorovat nebo ničit místní komunity, kulturní a tradiční bohatství národů, ve jménu úzkého a krátkozrakého pojetí pokroku. Pokud by se tak stalo, hrozilo by riziko, že se to stane synonymem pro „ideologickou kolonizaci“. V tomto smyslu musí být zásahy a projekty plánovány a realizovány v reakci na potřeby lidí a jejich komunit, a nikoli vnucovány shora nebo subjekty, které sledují pouze vlastní zájem nebo zisk. 

Svatý stolec bude ze své strany i nadále podporovat lidskou důstojnost a přispívat svým specifickým způsobem ke společnému dobru, přičemž nabídne zkušenosti a angažovanost katolických institucí na celém světě, aby v našem světě žádný člověk jako osoba milovaná Bohem nebyl zbaven svého každodenního jídla.

Kéž všemohoucí Bůh hojně žehná vaší práci a úsilí o skutečný pokrok celé lidské rodiny.

Z Vatikánu, 18. listopadu 2024

Գپš

19. listopadu 2024, 10:28