PODCAST: Papežova homilie na slavnost Krista Krále
Homilii papeže Františka vám přinášíme v plné délce:
ʴʷŽ FRANTIŠEK
Na konci liturgického roku slaví církev slavnost našeho Pána Ježíše Krista Krále, Krále vesmíru. Tento svátek nás vyzývá, abychom na něj hleděli jako na původce a naplnění všech věcí (srov. Kol 1,16-17), jehož „království nebude nikdy zničeno“ (Dan 7,14).
Je to kontemplace, která povznáší a povzbuzuje. Když se však poté rozhlédneme kolem sebe, to, co vidíme, se jeví jinak a mohou v nás vyvstat znepokojivé otázky. Co války, násilí, ekologické katastrofy? A co si myslet o problémech, kterým musíte čelit i vy, milí mladí lidé, když hledíte do budoucnosti: nejistota zaměstnání, ekonomická a jiná nestabilita, rozdělení a nerovnosti, které polarizují společnost? Proč se to všechno děje? A co můžeme udělat, abychom se tím nenechali zdrtit? Je pravda, že jsou to obtížné otázky, ale jsou to otázky důležité.
Proto bych dnes, kdy v místních církvích slavíme Světový den mládeže, chtěl především vám, mladým lidem, navrhnout, abychom se ve světle Božího slova zamysleli nad třemi aspekty, které nám mohou pomoci odvážně pokračovat na naší cestě, překonávat výzvy, s nimiž se setkáváme. Těmito aspekty jsou: obvinění, shoda a pravda. Obvinění, konsensus a pravda.
Za prvé: obvinění. Dnešní evangelium nám představuje Ježíše v pozici obviněného (srov. J 18,33-37). Je - jak se říká - „na lavici obžalovaných“, u soudu. Vyslýchá ho Pilát, představitel Římské říše, v němž můžeme vidět zastoupeny všechny mocnosti, které v dějinách utlačují národy silou zbraní. Pilát se o Ježíše nezajímá. Ví však, že lidé za ním chodí a věří, že je vůdcem, učitelem, Mesiášem, a prokurátor nemůže dopustit, aby někdo vyvolával zmatek a narušoval „militarizovaný mír“ v jeho obvodu. Proto udělá radost mocným nepřátelům tohoto bezbranného proroka: postaví ho před soud a vyhrožuje mu, že ho odsoudí k smrti. A on, který vždy hlásal jen spravedlnost, milosrdenství a odpuštění, se nebojí, nenechá se zastrašit a nebouří se: Ježíš zůstává věrný pravdě, kterou hlásal, věrný až k oběti svého života.
Milí mladí lidé, možná se i vám někdy může stát, že budete „obviněni“ za to, že následujete Ježíše. Ve škole, mezi přáteli, v kruzích, které navštěvujete, se možná najdou tací, kteří vám budou chtít dát pocítit újmu, protože jste věrní evangeliu a jeho hodnotám, protože se nepřizpůsobujete, neohýbáte se, abyste si počínali jako všichni ostatní. Vy se však tohoto „odsuzování“ nebojte, nedělejte si starosti: tato kritika a falešná obvinění dříve či později padnou a povrchní hodnoty, které je podporují, se ukáží jako to, čím jsou, totiž iluzemi. Drahé mladé ženy a muži, dávejte si pozor, abyste se nenechali opít iluzemi. Buďte prosím konkrétní. Skutečnost je konkrétní. Dávejte si pozor na iluze.
To, co zůstává, jak nás učí Kristus, je něco jiného: jsou to skutky lásky. To je to, co zůstává a co činí život krásným! Ostatní se nepočítá. Láska konkrétní, ve skutcích. Proto opakuji: nebojte se „odsouzení“ světa. I nadále milujte! Ale milujte ve světle Hospodinově, dávejte svůj život, abyste pomáhali druhým.
A dostáváme se k druhému bodu: souhlas. Ježíš říká: „Mé království není z tohoto světa“ (J 18,36). Co tím Ježíš myslí? „Mé království není z tohoto světa“? Proč nedělá nic pro to, aby si zajistil úspěch, aby se vetřel mezi mocné, aby získal podporu pro svůj program? Proč to nedělá? Jak si může myslet, že může věci změnit, když je „poražen“? Ve skutečnosti se Ježíš takto chová, protože odmítá veškerou logiku moci (srov. Mk 10,42-45). Ježíš je od toho všeho svobodný!
A i vy, milí mladí lidé, uděláte dobře, když budete následovat jeho příkladu a nenecháte se nakazit touhou - dnes tak rozšířenou - touhou být viděn, schvalován a chválen. Ti, kdo se nechávají strhnout těmito zálibami, nakonec žijí v úzkosti. Snižují se k tomu, aby se předháněli, soutěžili, předstírali, dělali kompromisy, zaprodávali své ideály, aby získali nějaké uznání a zviditelnili se. Dávejte si na to pozor. Vaše důstojnost není na prodej. Není na prodej! Buďte opatrní.
Bůh vás však miluje takové, jací jste, ne takové, jací se zdáte: před ním mají vaše ryzí sny větší cenu než úspěch a sláva a upřímnost vašich záměrů má větší cenu než uznání. Nenechte se oklamat těmi, kdo vás lákají marnými sliby, ve skutečnosti vás chtějí jen instrumentalizovat, podmiňovat a využít pro své zájmy. Dejte si pozor na instrumentalizaci. Buďte opatrní. Dávejte si pozor, abyste se nenechali ovládat. Buďte svobodní, ale svobodní v souladu se svou důstojností. Nespokojte se s tím, že jste „hvězdami na jeden den“, hvězdami na sociálních sítích nebo v jakémkoli jiném kontextu! Vzpomínám si, jak kdysi jedna mladá žena chtěla být viděna - byla krásná - v mé zemi. A když šla na večírek, kompletně se nalíčila. Pomyslel jsem si: „Co po tom make-upu zbývá? Nenaličte si duši, nenamalujte si srdce, buďte takoví, jací jste: upřímní, průzrační. Nebuďte „hvězdami na jeden den“ na sociálních sítích ani v žádném jiném kontextu. Nebe, na kterém jste povoláni zářit, je větší: je to nebe lásky, je to Boží nebe, nekonečná Otcova láska, která se odráží v tolika malých světlech: ve věrné náklonnosti manželů, v nevinné radosti dětí, v nadšení mladých lidí, v péči o seniory, ve velkorysosti zasvěcených osob, v dobročinnosti vůči chudým, v poctivosti v práci. Myslete na tyto věci, které vás posílí, vy všichni mladí. Tato malá světla: věrná náklonnost manželů - krásná věc -, nevinná radost dětí - to je krásná radost! -; nadšení mladých - buďte nadšení, vy všichni! -; péče o starší lidi... Otázka pro vás: staráte se o starší lidi? Navštěvujete své prarodiče? Buďte velkorysí ve svém životě a dobročinní k chudým, v poctivosti ve své práci. To je ta pravá pevná obloha, v níž máte zářit jako hvězdy ve světě (srov. Flp 2,15): a prosím, neposlouchejte ty, kdo vám lžou a tvrdí opak! Není to uznání, co zachraňuje svět, a ani nečiní člověka šťastným. To, co zachraňuje svět, je svoboda lásky. A láska se nedá koupit, nedá se prodat: je bezplatná, je sebedarování.
A tak se dostáváme ke třetímu bodu: k pravdě. Kristus přišel na svět, „aby vydal svědectví pravdě“ (J 18,37), a učinil tak tím, že nás naučil milovat Boha a své bratry a sestry (srov. Mt 22,34-40; 1 J 4,6-7). Jedině tam, v lásce, nachází naše existence světlo a smysl (srov. 1 J 2,9-11). Jinak zůstáváme zajatci velké lži. A co je tato velká lež? Ta o „já“, které je soběstačné (srov. Gn 3,4-5), kořen veškeré nespravedlnosti a neštěstí. „Já“, které se obrací samo k sobě - já, já, se mnou, vždy „já“ - a nemá schopnost pohlížet na druhé, na vzájemné vztahy s druhými. Pozor na tuto nemoc „já“ obráceného do sebe.
Kristus, který je cesta, pravda a život (srov. J 14,6), tím, že se svlékl ze všeho a zemřel nahý na kříži za naši spásu, nás učí, že jen v lásce můžeme i my žít, růst a vzkvétat v plné důstojnosti (srov. Ef 4,15-16). Jinak, jak napsal blahoslavený Pier Giorgio Frassati - mladý muž jako vy - jednomu příteli, už nežijeme, ale „přežíváme“ (srov. Dopis Isidorovi Boninimu, 27. února 1925). Chceme žít, ne přežívat, a proto se snažíme vydávat svědectví pravdě v lásce a milovat se navzájem, jak nás to učil Ježíš (srov. J 15,12).
Sestry a bratři, není pravda, jak si někteří myslí, že světové události „se vymkly“ z Božích rukou. Není pravda, že dějiny tvoří násilníci, arogantní a pyšní lidé. Mnohé zlo, které nás postihuje, je dílem člověka, oklamaného Zlým, ale vše nakonec podléhá Božímu soudu. Jak se budou tvářit ti, kdo ničí lidi, kdo vedou války, až stanou před Hospodinem? "Proč jsi tu válku vyvolal? Proč jsi zabíjel?" A oni, co odpoví? Přemýšlejme o tom, jde i o nás. My neválčíme, my nezabíjíme, ale já jsem udělal tohle, tohle, tohle... Až se nás Hospodin zeptá: „Ale proč jsi to udělal? Proč jsi v tom byl nespravedlivý? Proč jsi utrácel tyto peníze ve své marnivosti?“ I na tyto věci se nás bude Hospodin ptát. Bůh nám ponechává svobodu, ale nenechává nás v tom samotné: i když nás napravuje, když padáme, nikdy nás nepřestává milovat, a pokud o to stojíme, pozvedá nás, abychom mohli pokračovat v cestě.
Na závěr této eucharistie mladí Portugalci svěří mladým Korejcům symboly Světových dnů mládeže: kříž a ikonu Panny Marie Salus Populi Romani. I to je znamení: výzva pro nás všechny, abychom žili a nesli evangelium do všech koutů země, aniž bychom se zastavovali a nechali se odradit, vstávali po každém pádu a nepřestávali doufat, jak říká poselství k tomuto dni: „Ti, kdo doufají v Hospodina, kráčejí bez únavy“ (srov. Iz 40,31). Vy, mladí Korejci, obdržíte Pánův kříž, kříž života, znamení vítězství, ale ne jen kříž: obdržíte ho s Matkou. Je to Maria, která nás vždy doprovází k Ježíši; je to Maria, která je v těžkých chvílích vedle našeho Kříže, aby nám pomohla, protože je matkou, je maminkou. Ona je naše matka. Myslete na Marii.
Mějme oči upřené na Ježíše, na jeho Kříž, a na Marii, naši matku: tak i v těžkostech najdeme sílu jít dál, beze strachu z obvinění, bez potřeby konsensu, s vlastní důstojností, s vlastní jistotou, že jsme spaseni a že nás doprovází naše matka, Maria, bez kompromisů, bez duchovního líčení. Vaše důstojnost nepotřebuje žádné líčení. Jděme vpřed, spokojeni s tím, že jsme pro všechny, že jsme v lásce a že jsme svědky pravdy. A prosím, neztrácejte radost. Děkuji.