Papež zřídil Papežský výbor pro Světový den dětí
Alessandro De Carolis - Vatikán
V dávných dobách byly doby, kdy děti, které „ještě nebyly lidmi“, dospělé obtěžovaly. Tak tomu bylo i v době Kristově, kdy rabíni špatně snášeli jejich rušivou přítomnost ve své službě znalců Božích věcí. Když však Ježíš přichází, projevuje vůči nim „nesmírné sympatie“ a „nejenže mu nevadí, ale navrhuje je za vzor učednictví, neboť ‚těm, kdo jsou jim podobní, patří Boží království‘“.
Otec Fortunato předsedou papežské instituce
Tato slova jsou v preambuli chirografu, jímž papež dnes, 20. listopadu, ustavil Papežský výbor pro Světový den dětí, nový vatikánský orgán podřízený přímo papeži, pověřený „církevní animací a pastorační organizací Světového dne dětí“, jak je uvedeno v prvním článku statutu. Předsedou výboru papež jmenoval františkána otce Enza Fortunata, dosavadního koordinátora Světového dne dětí.
Církev, hlas a strážce práv dětí
Jestliže „sociálnístatus dítěte byl v průběhu dějin lidstva předmětem četných teoretických i praktických úprav“, dnes - uvádí chirograf - „je lidská bytost již jako dítě předmětem nezadatelných, nedotknutelných a univerzálních práv“. Ochrana práv dítěte, potvrzuje se, je „vážnou odpovědností rodičů, občanského společenství a církve“, která o ní ze své strany uvažuje jako o „povinnosti a první formě lásky“ a svou „autoritou“ se zasazuje o „nezaručená práva“, jako je tomu dnes u mnoha dětí, zejména „tváří v tvář šířícímu se násilí a nebezpečím, která pošlapávají život a důstojnost dětství“.
„Právo být obklopen láskou“
S odvoláním na Jana Pavla II. který v Redemptor hominis napsal, že „člověk nemůže žít bez lásky“ kvůli nebezpečí, že zůstane „pro sebe nepochopitelnou bytostí“, František znovu potvrdil, že „děti potřebují a mají právo“ být „uznány, přijaty a pochopeny svou matkou, otcem a rodinou, aby měly důvěru“, být „obklopeny náklonností a těšit se citovému bezpečí, ať už žijí se svými rodiči, nebo ne, objevit svou vlastní identitu, mít 'jméno, rodinu a národnost, úctu a dobrou pověst, těšit se jistotě a citové stabilitě v životních a vzdělávacích podmínkách“.
Světový den dětí, 5 bodů
V ústřední části chirografu papež v pěti bodech shrnuje cíle, které ho vedly k vyhlášení Světového dne dětí, k jehož slavení vyzývá jak na úrovni „univerzální církve“, tak na úrovni „partikulárních církví“. První bod, tedy dát hlas právům nejmenších tím, že se „do centra pastorační činnosti církve dostane stejná pozornost, jakou jim věnoval Ježíš“. Dále pak nutnost „podporovat zkušenost církve“ na všech úrovních, aby se křesťanská církev „stále více stávala vychovávajícím společenstvím, které je schopno být evangelizováno především hlasem nejmenších“. Třetí bod, aby se univerzální církev „oblékla do pocitů maličkých“, aby se „svlékla ze ‚znamení moci‘ a oblékla si moc znamení“ a stala se přívětivým a živým domovem pro všechny, počínaje dětmi“. Za čtvrté, aby děti „vždy lépe poznávaly a milovaly Ježíše“ v souladu s dědictvím víry a tradicemi církve, a konečně, abychom „v katechetické přípravě i při slavení zdůrazňovali církev jako matku“.
Poslání na všech úrovních církve
V závěru chirografu se připomíná, že zřízení Papežského výboru pro Světový den dětí bude mít za úkol koordinovat a podporovat iniciativy národních a regionálních organizačních výborů a také spolupracovat s pastoračními úřady místních církví a biskupských konferencí, „aby Světový den dětí nezůstal izolovanou událostí, a aby se tak pastorační péče o děti stále více stávala kvalifikovanou evangelizační a pedagogickou prioritou“.
