Pape啪: Ponechat d臎ti bez vzd臎l谩n铆 je kulturn铆 genocidou
Jana Gruberová 鈥� Vatikán
Jak pape啪 poznamenal v úvodu své promluvy, kdy啪 se apo拧tolskou konstitucí Praedicate Evangelium rozhodl sjednotit dva orgány Svatého stolce, které se zabývají vzd臎láváním a kulturou, nebyl motivován ani tak hledáním ekonomické racionalizace, jako spí拧e vizí dialogu, synergie a inovace. Sv臎t toti啪 podle Franti拧kových slov pot艡ebuje nové interprety zdroj暖, které v sob臎 膷lov臎k nosí, nové sociální básníky.
鈥濾skutku není t艡eba vzd臎lávacích model暖, které by byly pouhými 鈥瀟ovárnami na výsledky鈥�, bez kulturního projektu, který by umo啪nil formovat lidi schopné pomoci sv臎tu obrátit list, odstranit nerovnost, endemickou chudobu a vy艡azení. Patologie sou膷asného sv臎ta nejsou fatalitou, kterou bychom m臎li pasivn臎 a nato啪 pohodln臎 p艡ijímat. 艩koly, univerzity, kulturní centra by nás m臎ly u膷it touze, 啪ízni, sn暖m, proto啪e, jak nám p艡ipomíná druhý Petr暖v list, 鈥瀘膷ekáváme nová nebesa a novou zemi, v nich啪 p艡ebývá spravedlnost鈥�. Toto by se m臎lo stát základním kritériem rozli拧ování a obrácení pro na拧i kulturní a vzd臎lávací praxi: kvalita o膷ekávání. Klí膷ová otázka pro na拧e instituce zní: 鈥濶a co vlastn臎 膷ekáme?鈥�. Pravdivá odpov臎膹 bude mo啪ná zklamáním: úsp臎ch v o膷ích sv臎ta, 膷estné umíst臎ní na 鈥炁緀b艡í膷ku鈥� nebo sebezáchova. Pokud by tomu tak ov拧em bylo, bylo by to p艡íli拧 málo!鈥�
Nihilismus nebezpe膷nou morovou ranou dne拧ní kultury
Jak pape啪 dále poznamenal, církev strá啪í kulturní a vzd臎lávací d臎dictví, které je v臎t拧í ne啪 její sou膷asnost.
鈥濲sme d臎dici Augustinových hlubin. Jsme d臎dici poezie Efréma Syrského. Jsme d臎dici katedrálních 拧kol a t臎ch, kdo vynalezli univerzity. Tomá拧e Akvinského a Edith Steinové. Jsme d臎dici lidu, který si objednal díla Fra Angelica a Mozarta nebo v poslední dob臎 Marka Rothka a Oliviera Messiaena. Jsme d臎dici um臎lc暖, kte艡í se inspirovali Kristovými tajemstvími. Jsme d臎dici u膷ených v臎dc暖, jako byl Blaise Pascal. Jedním slovem, jsme d臎dici vá拧n臎 pro vzd臎lanost a kulturu mnoha sv臎tc暖 a sv臎tic鈥�.
Tato skute膷nost by m臎la sou膷asné k艡es钮any zbavit jakéhokoli b艡emene pesimismu, a naopak je sjednotit v snaze o vymýcení nihilismu, který je dle Franti拧kova názoru snad nejnebezpe膷n臎j拧ím morem dne拧ní kultury, proto啪e si 膷iní nárok na vymazání nad臎je.
鈥濸okud se mohu pod臎lit o tajemství, n臎kdy cítím touhu vyk艡iknout do ucha této historické dob臎: 鈥濶ezapome艌 na nad臎ji!鈥�. N臎kdy je tu p艡ítomen mýtus z opery Turandot: myslet si, 啪e nad臎je v啪dycky zklame. Spoléhám na vás, aby jubilejní rok, který je nyní na dosah, mohl toto volání po nad臎ji roz拧í艡it. Je toho tolik na práci: nyní je 膷as vyhrnout si rukávy鈥�.
Zamezit d臎tem ve vzd臎lání je kulturní genocidou
Pape啪 poté s pot臎拧ením konstatoval, 啪e dnes studuje na sv臎t臎 nejvíce student暖 v historii. Povzbudivé údaje hovo艡í o tom, 啪e 110 milion暖 d臎tí absolvuje základní 拧kolní docházku.
鈥濸艡etrvávají v拧ak smutné rozdíly. P艡ibli啪n臎 250 milion暖 d臎tí a dospívajících nechodí do 拧koly. Je morálním imperativem tuto situaci zm臎nit. Ke kulturní genocid臎 toti啪 nedochází pouze ni膷ením kulturního d臎dictví. Brat艡i a sestry, kulturní genocidou je, kdy啪 okrádáme d臎ti o jejich budoucnost, kdy啪 jim nenabízíme podmínky, aby se staly tím, 膷ím by mohly být. Kdy啪 na mnoha místech vidíme, jak d臎ti hledají v臎ci v odpadcích, aby je prodaly a m臎ly co jíst. Mysleme na budoucnost lidstva s ohledem na tyto d臎ti鈥�.
V souvislosti s digitálním p艡erodem nesmí zvít臎zit strach
V záv臎ru pape啪 upozornil na epochální zm臎ny, k nim啪 dochází ve v臎deckém vývoji a technologických inovacích, a vyzval katolické univerzity, aby se zapojily do studia sou膷asné digitální revoluce a osv臎tlily její p艡ínosy i nebezpe膷í.
鈥濷pakuji v拧ak: nesmíme dopustit, aby zvít臎zil strach. Pamatujte, 啪e slo啪ité kulturní p艡echody se 膷asto ukazují jako nejplodn臎j拧í a nejtvo艡iv臎j拧í pro rozvoj lidského my拧lení. Kontemplace 啪ivého Krista nám umo啪艌uje získat odvahu pustit se do budoucnosti s d暖v臎rou v Pánovo slovo, které nás vyzývá: 鈥濸艡eplavme se na druhý b艡eh鈥� (Mk 4,35). Prosím, nebu膹te vychovateli na penzi! Vychovatel jde v啪dy vp艡ed鈥�.
