蜜桃交友

笔础笔贰沤 FRANTI艩EK

* Milí básníci, vím, 啪e tou啪íte po smyslu, a proto se také zamý拧líte nad tím, jak víra zpochyb艌uje 啪ivot. Tento 鈥瀞mysl鈥� nelze redukovat na pojem, ne. Je to celkový smysl, který si nárokuje poezii, symbol a cít臎ní. Skute膷ný význam není ten, který je ve slovníku: tím je význam slova, a slovo je nástrojem v拧eho, co je v nás. Ve svém 啪ivot臎 jsem miloval mnoho básník暖 a spisovatel暖, z nich啪 p艡ipomínám p艡edev拧ím Danteho, Dostojevského a dal拧í. Musím také pod臎kovat svým student暖m z Colegio de la Inmaculada Concepción v Santa Fe, s nimi啪 jsem v mládí sdílel 膷etbu a u膷il literaturu. Slova spisovatel暖 mi pomáhala porozum臎t mn臎 samému, sv臎tu, mému lidu; ale také prohloubit mé lidské srdce, m暖j osobní 啪ivot víry, a dokonce i m暖j pastora膷ní úkol, a to i nyní v této slu啪b臎. Literární slovo je tedy jako bodec v srdci, který vás pohne k rozjímání a nasm臎ruje na cestu. Poezie je otev艡ená, nutí vás jinam.

Ve sv臎tle této osobní zku拧enosti bych se s vámi dnes rád pod臎lil o n臎kolik my拧lenek týkajících se d暖le啪itosti va拧í slu啪by.

Nejprve bych to rád vyjád艡il takto: Jste o膷i, které se dívají a které sní. Nejen啪e se dívají, ale také sní. 膶lov臎k, který ztratil schopnost snít, postrádá poezii a 啪ivot bez poezie nefunguje. My lidé tou啪íme po novém sv臎t臎, který pravd臎podobn臎 na vlastní o膷i pln臎 neuvidíme, p艡esto po n臎m tou啪íme, hledáme ho, sníme o n臎m. Jeden latinskoamerický spisovatel 艡ekl, 啪e máme dvoje o膷i: jedny z masa a druhé ze skla. T臎lesnýma o膷ima se díváme na to, co vidíme, sklen臎nýma se díváme na to, o 膷em sníme. Jsme chudáci, kdy啪 p艡estaneme snít, jsme chudáci!

Um臎lec je 膷lov臎k, který se svýma o膷ima dívá a zárove艌 sní, vidí hloub臎ji, prorokuje, ohla拧uje jiný zp暖sob vid臎ní a chápání v臎cí, které máme p艡ed o膷ima. Poezie vskutku nemluví o skute膷nosti z hlediska abstraktních princip暖, ale naslouchá samotné skute膷nosti: práci, lásce, smrti a v拧em t臎m malým velkým v臎cem, které napl艌ují 啪ivot. Va拧e oko je - 艡e膷eno s Paulem Claudelem - 鈥瀗aslouchající oko鈥�. Um臎ní je protilátkou proti mentalit臎 vypo膷ítavosti a uniformity, je výzvou pro na拧i p艡edstavivost, pro ná拧 zp暖sob vid臎ní a chápání v臎cí. A v tomto smyslu je um臎leckou výzvou i samotné evangelium. Má onen 鈥瀝evolu膷ní鈥� náboj, který dob艡e znáte a vyjad艡ujete svým géniem slovem, které protestuje, volá, k艡i膷í. Církev také pot艡ebuje va拧i genialitu, proto啪e pot艡ebuje protestovat, volat a k艡i膷et.

Cht臎l bych v拧ak 艡íci je拧t臎 druhou v臎c: jste také hlasem lidského neklidu. 膶asto jsou úzkosti poh艡beny hluboko v srdci. Dob艡e víte, 啪e um臎lecká inspirace je nejen út臎拧ná, ale také znepokojující, proto啪e p艡edstavuje jak krásné skute膷nosti 啪ivota, tak i ty tragické. Um臎ní je úrodnou p暖dou, v ní啪 se vyjad艡ují 鈥瀙olární protiklady鈥� skute膷nosti - jak je nazval Romano Guardini -, které v啪dy vy啪adují tv暖r膷í a neupjatý jazyk schopný p艡edávat silná poselství a vize. Vzpome艌me si nap艡íklad na to, jak Dostojevskij v Bratrech Karamazových vypráví o malém dít臎ti, synovi slu啪ky, které hodí kamenem a trefí se do tlapy jednoho z pánových ps暖. Pán pak proti dít臎ti po拧tve v拧echny psy. To ute膷e a sna啪í se zachránit p艡ed zu艡ivostí sme膷ky, ale nakonec je pod spokojenýma o膷ima generála a zoufalýma o膷ima své matky rozsápáno.

Tato scéna má obrovskou um臎leckou a politickou sílu: vypovídá o realit臎 v膷erej拧ka i dne拧ka, o válkách, o sociálních konfliktech, o na拧em vlastním egoismu. Sta膷í citovat jeden básnický ver拧, který se stane výzvou. A nemám na mysli jen sociální kritiku v tomto díle. Mluvím o nap臎tí du拧e, o slo啪itosti rozhodnutí, o rozporuplnosti existence. V 啪ivot臎 jsou v臎ci, které n臎kdy ani nedoká啪eme pochopit nebo pro které nem暖啪eme najít vhodná slova: to je va拧e úrodná p暖da, va拧e pole p暖sobnosti.

A to je také místo, kde 膷asto zakou拧íte Boha. Zá啪itek, který v啪dy 鈥瀙艡etéká鈥�: nem暖啪ete ho unést, cítíte ho a p艡esahuje vás; je to v啪dy p艡etékající, zá啪itek Boha, jako nádoba, do které neustále p艡itéká voda a po chvíli se naplní a voda p艡ete膷e, p艡elije se.

O to bych vás cht臎l dnes také po啪ádat: p艡ekro膷it uzav艡ené a vymezené hranice, být kreativní, ani啪 byste krotili své úzkosti a úzkosti lidstva. Tohoto krocení, této domestikace se bojím, proto啪e zbavuje tvo艡ivosti, p艡ipravuje o poezii. Slovem poezie sbíráte neklidné touhy, které p艡ebývají v lidském srdci, aby nevychladly a nevyhasly. Tato práce umo啪艌uje Duchu p暖sobit, vytvá艡et harmonii uvnit艡 nap臎tí a rozpor暖 lidského 啪ivota, udr啪ovat ohe艌 dobrých vá拧ní a p艡ispívat k r暖stu krásy ve v拧ech jejích podobách, té krásy, která se projevuje práv臎 bohatstvím um臎ní.

To je va拧e práce jako básník暖: dávat 啪ivot, dávat t臎lo, dávat slova v拧emu, co lidské bytosti 啪ijí, cítí, sní, trpí, vytvá艡et harmonii a krásu. Je to práce, která nám také m暖啪e pomoci lépe pochopit Boha jako velkého 鈥瀊ásníka鈥� lidstva. Budete kritizováni? Dob艡e, sná拧ejte b艡emeno kritiky a také se sna啪te z kritiky pou膷it. Ale p艡esto nep艡estávejte být originální, tv暖r膷í. Neztrácejte ú啪as z toho, 啪e 啪ijete.

Tak啪e: o膷i, které sní, hlasy lidského neklidu; a proto máte také velkou odpov臎dnost. A jaká je to odpov臎dnost? To je t艡etí v臎c, kterou bych vám cht臎l 艡íci: pat艡íte mezi ty, kte艡í utvá艡ejí na拧i p艡edstavivost. Va拧e práce má d暖sledky pro duchovní p艡edstavivost lidí na拧í doby. A my dnes pot艡ebujeme génia nového jazyka, silných p艡íb臎h暖 a obraz暖.

Cítím také, p艡iznávám se, pot艡ebu básník暖 schopných vyk艡i膷et sv臎tu poselství evangelia, aby nám umo啪nili vid臎t Je啪í拧e, dotknout se ho, dát nám ho bezprost艡edn臎 pocítit zblízka, zprost艡edkovat nám ho jako 啪ivou skute膷nost a umo啪nit nám pochopit krásu jeho zaslíbení. Va拧e dílo nám m暖啪e pomoci uzdravit na拧i p艡edstavivost od v拧eho, co jí zakrývá tvá艡, nebo, co啪 je je拧t臎 hor拧í, od v拧eho, co ji chce zkrotit. Zkrotit, domestikovat Kristovu tvá艡 tím, 啪e ji dáme do rámu a pov臎síme na ze膹, znamená zni膷it jeho obraz. Jeho zaslíbení naopak pomáhá na拧í p艡edstavivosti: pomáhá nám p艡edstavit si ná拧 啪ivot, na拧e d臎jiny a na拧i budoucnost novým zp暖sobem. A tady se vracím k dal拧ímu Dostojevského mistrovskému dílu, malému, ale se v拧ím tím uvnit艡: k Zápisk暖m z podzemí. Je v nich pohromad臎 v拧echna velikost lidstva i v拧echny strasti lidstva, v拧echna utrpení. Tohle je cesta.

Milí básníci, d臎kuji vám za va拧i slu啪bu. Sn臎te dál, bu膹te neklidní, vytvá艡ejte slova a vize, které nám pomáhají 膷íst tajemství lidského 啪ivota a orientovat na拧i spole膷nost na krásu a univerzální bratrství.

Pomozte nám otev艡ít na拧i p艡edstavivost, aby p艡ekro膷ila úzké hranice ega a otev艡ela se celé skute膷nosti v pluralit臎 jejích aspekt暖: tak bude otev艡ená i svatému tajemství Boha. Jd臎te vp艡ed, bez únavy, s tvo艡ivostí a odvahou!

沤ehnám vám.

* Pape啪 Franti拧ek si p艡ál pro tuto publikaci poskytnout zamy拧lení nad poezií, revidující jeho text p暖vodn臎 koncipovaný jako promluvu, která byla pronesena v Klementinském sále Apo拧tolského paláce 27. kv臎tna 2023. Cítil, 啪e dnes chce potvrdit tehdy pou啪ité výrazy a upravit je do podoby 鈥濪opisu básník暖m鈥�. Srov. .