蜜桃交友

PAPE? FRANTI?EK

* Milí básníci, vím, ?e tou?íte po smyslu, a proto se také zamý?líte nad tím, jak víra zpochybňuje ?ivot. Tento ?smysl“ nelze redukovat na pojem, ne. Je to celkový smysl, který si nárokuje poezii, symbol a cítění. Skute?ný význam není ten, který je ve slovníku: tím je význam slova, a slovo je nástrojem v?eho, co je v nás. Ve svém ?ivotě jsem miloval mnoho básník? a spisovatel?, z nich? p?ipomínám p?edev?ím Danteho, Dostojevského a dal?í. Musím také poděkovat svým student?m z Colegio de la Inmaculada Concepción v Santa Fe, s nimi? jsem v mládí sdílel ?etbu a u?il literaturu. Slova spisovatel? mi pomáhala porozumět mně samému, světu, mému lidu; ale také prohloubit mé lidské srdce, m?j osobní ?ivot víry, a dokonce i m?j pastora?ní úkol, a to i nyní v této slu?bě. Literární slovo je tedy jako bodec v srdci, který vás pohne k rozjímání a nasměruje na cestu. Poezie je otev?ená, nutí vás jinam.

Ve světle této osobní zku?enosti bych se s vámi dnes rád podělil o několik my?lenek týkajících se d?le?itosti va?í slu?by.

Nejprve bych to rád vyjád?il takto: Jste o?i, které se dívají a které sní. Nejen?e se dívají, ale také sní. ?lověk, který ztratil schopnost snít, postrádá poezii a ?ivot bez poezie nefunguje. My lidé tou?íme po novém světě, který pravděpodobně na vlastní o?i plně neuvidíme, p?esto po něm tou?íme, hledáme ho, sníme o něm. Jeden latinskoamerický spisovatel ?ekl, ?e máme dvoje o?i: jedny z masa a druhé ze skla. Tělesnýma o?ima se díváme na to, co vidíme, skleněnýma se díváme na to, o ?em sníme. Jsme chudáci, kdy? p?estaneme snít, jsme chudáci!

Umělec je ?lověk, který se svýma o?ima dívá a zároveň sní, vidí hlouběji, prorokuje, ohla?uje jiný zp?sob vidění a chápání věcí, které máme p?ed o?ima. Poezie vskutku nemluví o skute?nosti z hlediska abstraktních princip?, ale naslouchá samotné skute?nosti: práci, lásce, smrti a v?em těm malým velkým věcem, které naplňují ?ivot. Va?e oko je - ?e?eno s Paulem Claudelem - ?naslouchající oko“. Umění je protilátkou proti mentalitě vypo?ítavosti a uniformity, je výzvou pro na?i p?edstavivost, pro ná? zp?sob vidění a chápání věcí. A v tomto smyslu je uměleckou výzvou i samotné evangelium. Má onen ?revolu?ní“ náboj, který dob?e znáte a vyjad?ujete svým géniem slovem, které protestuje, volá, k?i?í. Církev také pot?ebuje va?i genialitu, proto?e pot?ebuje protestovat, volat a k?i?et.

Chtěl bych v?ak ?íci je?tě druhou věc: jste také hlasem lidského neklidu. ?asto jsou úzkosti poh?beny hluboko v srdci. Dob?e víte, ?e umělecká inspirace je nejen útě?ná, ale také znepokojující, proto?e p?edstavuje jak krásné skute?nosti ?ivota, tak i ty tragické. Umění je úrodnou p?dou, v ní? se vyjad?ují ?polární protiklady“ skute?nosti - jak je nazval Romano Guardini -, které v?dy vy?adují tv?r?í a neupjatý jazyk schopný p?edávat silná poselství a vize. Vzpomeňme si nap?íklad na to, jak Dostojevskij v Bratrech Karamazových vypráví o malém dítěti, synovi slu?ky, které hodí kamenem a trefí se do tlapy jednoho z pánových ps?. Pán pak proti dítěti po?tve v?echny psy. To ute?e a sna?í se zachránit p?ed zu?ivostí sme?ky, ale nakonec je pod spokojenýma o?ima generála a zoufalýma o?ima své matky rozsápáno.

Tato scéna má obrovskou uměleckou a politickou sílu: vypovídá o realitě v?erej?ka i dne?ka, o válkách, o sociálních konfliktech, o na?em vlastním egoismu. Sta?í citovat jeden básnický ver?, který se stane výzvou. A nemám na mysli jen sociální kritiku v tomto díle. Mluvím o napětí du?e, o slo?itosti rozhodnutí, o rozporuplnosti existence. V ?ivotě jsou věci, které někdy ani nedoká?eme pochopit nebo pro které nem??eme najít vhodná slova: to je va?e úrodná p?da, va?e pole p?sobnosti.

A to je také místo, kde ?asto zakou?íte Boha. Zá?itek, který v?dy ?p?etéká“: nem??ete ho unést, cítíte ho a p?esahuje vás; je to v?dy p?etékající, zá?itek Boha, jako nádoba, do které neustále p?itéká voda a po chvíli se naplní a voda p?ete?e, p?elije se.

O to bych vás chtěl dnes také po?ádat: p?ekro?it uzav?ené a vymezené hranice, být kreativní, ani? byste krotili své úzkosti a úzkosti lidstva. Tohoto krocení, této domestikace se bojím, proto?e zbavuje tvo?ivosti, p?ipravuje o poezii. Slovem poezie sbíráte neklidné touhy, které p?ebývají v lidském srdci, aby nevychladly a nevyhasly. Tato práce umo?ňuje Duchu p?sobit, vytvá?et harmonii uvnit? napětí a rozpor? lidského ?ivota, udr?ovat oheň dobrých vá?ní a p?ispívat k r?stu krásy ve v?ech jejích podobách, té krásy, která se projevuje právě bohatstvím umění.

To je va?e práce jako básník?: dávat ?ivot, dávat tělo, dávat slova v?emu, co lidské bytosti ?ijí, cítí, sní, trpí, vytvá?et harmonii a krásu. Je to práce, která nám také m??e pomoci lépe pochopit Boha jako velkého ?básníka“ lidstva. Budete kritizováni? Dob?e, sná?ejte b?emeno kritiky a také se sna?te z kritiky pou?it. Ale p?esto nep?estávejte být originální, tv?r?í. Neztrácejte ú?as z toho, ?e ?ijete.

Tak?e: o?i, které sní, hlasy lidského neklidu; a proto máte také velkou odpovědnost. A jaká je to odpovědnost? To je t?etí věc, kterou bych vám chtěl ?íci: pat?íte mezi ty, kte?í utvá?ejí na?i p?edstavivost. Va?e práce má d?sledky pro duchovní p?edstavivost lidí na?í doby. A my dnes pot?ebujeme génia nového jazyka, silných p?íběh? a obraz?.

Cítím také, p?iznávám se, pot?ebu básník? schopných vyk?i?et světu poselství evangelia, aby nám umo?nili vidět Je?í?e, dotknout se ho, dát nám ho bezprost?edně pocítit zblízka, zprost?edkovat nám ho jako ?ivou skute?nost a umo?nit nám pochopit krásu jeho zaslíbení. Va?e dílo nám m??e pomoci uzdravit na?i p?edstavivost od v?eho, co jí zakrývá tvá?, nebo, co? je je?tě hor?í, od v?eho, co ji chce zkrotit. Zkrotit, domestikovat Kristovu tvá? tím, ?e ji dáme do rámu a pověsíme na ze?, znamená zni?it jeho obraz. Jeho zaslíbení naopak pomáhá na?í p?edstavivosti: pomáhá nám p?edstavit si ná? ?ivot, na?e dějiny a na?i budoucnost novým zp?sobem. A tady se vracím k dal?ímu Dostojevského mistrovskému dílu, malému, ale se v?ím tím uvnit?: k Zápisk?m z podzemí. Je v nich pohromadě v?echna velikost lidstva i v?echny strasti lidstva, v?echna utrpení. Tohle je cesta.

Milí básníci, děkuji vám za va?i slu?bu. Sněte dál, bu?te neklidní, vytvá?ejte slova a vize, které nám pomáhají ?íst tajemství lidského ?ivota a orientovat na?i spole?nost na krásu a univerzální bratrství.

Pomozte nám otev?ít na?i p?edstavivost, aby p?ekro?ila úzké hranice ega a otev?ela se celé skute?nosti v pluralitě jejích aspekt?: tak bude otev?ená i svatému tajemství Boha. Jděte vp?ed, bez únavy, s tvo?ivostí a odvahou!

?ehnám vám.

* Pape? Franti?ek si p?ál pro tuto publikaci poskytnout zamy?lení nad poezií, revidující jeho text p?vodně koncipovaný jako promluvu, která byla pronesena v Klementinském sále Apo?tolského paláce 27. května 2023. Cítil, ?e dnes chce potvrdit tehdy pou?ité výrazy a upravit je do podoby ?Dopisu básník?m“. Srov. .