蜜桃交友

笔础笔贰沤 FRANTI艩EK

Jubileum roku 2025, Svatý rok, který jsem cht臎l v臎novat tématu 鈥濸outníci nad臎je鈥�, je vhodnou p艡íle啪itostí k zamy拧lení nad touto základní a rozhodující k艡es钮anskou ctností. Zvlá拧t臎 v dob臎, jakou pro啪íváme, kdy nás t艡etí sv臎tová válka vedená po 膷ástech, která se odehrává p艡ed na拧ima o膷ima, m暖啪e vést k zaujímání postoj暖 chmurné sklí膷enosti a 拧patn臎 skrývaného cynismu.

Nad臎je je naopak darem a úkolem pro ka啪dého k艡es钮ana. Je darem, proto啪e je to B暖h, kdo nám ji nabízí. Doufat toti啪 není pouhý projev optimismu, jako kdy啪 n臎kdy doufáme, 啪e slo啪íme zkou拧ku na univerzit臎 (鈥濪oufejme, 啪e ji zvládnu鈥�), nebo kdy啪 o jarní ned臎li doufáme v dobré po膷así na výlet za m臎sto (鈥濪oufejme, 啪e bude p臎kné po膷así鈥�). Ne, doufat znamená 膷ekat na n臎co, co nám ji啪 bylo dáno: na spásu ve v臎膷né a nekone膷né Bo啪í lásce. Této lásce, této spáse, která dává chu钮 na拧emu 啪ivotu a která tvo艡í svorník, na n臎m啪 sv臎t z暖stává stát navzdory v拧em 拧patnostem a ne艡estem zp暖sobeným na拧imi lidskými h艡íchy. Doufat tedy znamená p艡ijímat tento dar, který nám B暖h ka啪dý den nabízí. Doufat znamená vychutnávat zázrak toho, 啪e jsme milováni, hledáni, 啪ádáni Bohem, který se neuzav艡el ve svých neproniknutelných nebesích, ale u膷inil se t臎lem a krví, d臎jinami a dny, aby sdílel ná拧 úd臎l.

Nad臎je je také úkolem, který mají k艡es钮ané povinnost p臎stovat a zhodnocovat pro dobro v拧ech svých bratr暖 a sester. Úkolem je z暖stat v臎rný p艡ijatému daru, jak správn臎 podotkla Madeleine Delbrêlová, která v Pa艡í啪i poloviny minulého století, poznamenané dechristianizací, dokázala p艡inést evangelium na geografickou i existenciální periferii. Madeleine Delbrêlová napsala: 鈥濳艡es钮anská nad臎je nám p艡isuzuje jako místo onu úzkou h艡ebenovou linii, onu hranici, kde na拧e povolání vy啪aduje, abychom se ka啪dý den a ka啪dou hodinu rozhodli být v臎rní Bo啪í v臎rnosti v暖膷i nám. B暖h je nám v臎rný, na拧ím úkolem je na tuto v臎rnost odpov臎d臎t. Ale pozor: nejsme to my, kdo tuto v臎rnost vytvá艡í, je to dar od Boha, který v nás p暖sobí, pokud se necháme formovat jeho mocí lásky, Duchem svatým, který p暖sobí jako dech inspirace v na拧ich srdcích. Je tedy na nás, abychom tento dar vzývali: 鈥濸ane, dej mi, abych ti byl v臎rný v nad臎ji!鈥�.

艠ekl jsem, 啪e doufat je Bo啪í dar a úkol pro k艡es钮any. A 啪ít nad臎ji vy啪aduje 鈥瀖ystiku s otev艡enýma o膷ima鈥�, jak ji nazval velký teolog Joseph-Baptist Metz: um臎t v拧ude vid臎t d暖kazy nad臎je, pr暖lom mo啪ného do nemo啪ného, milost tam, kde by se zdálo, 啪e h艡ích podkopal ve拧kerou d暖v臎ru. P艡ed 膷asem jsem m臎l mo啪nost vést dialog se dv臎ma výjime膷nými sv臎dky nad臎je, dv臎ma otci: jedním Izraelcem Ramim a druhým Palestincem Bassamem. Oba ztratili své dcery v konfliktu, který ji啪 p艡íli拧 mnoho desetiletí zalévá Svatou zemi krví. P艡esto se v拧ak ve jménu svého zármutku, utrpení, které pocítili p艡i smrti svých dvou malých dcer - Smadar a Abir - stali p艡áteli, ba bratry: 啪ijí odpu拧t臎ní a smí艡ení jako konkrétní, prorocké a autentické gesto. Setkání s nimi mi dalo tolik, tolik nad臎je. Jejich p艡átelství a bratrství m臎 nau膷ilo, 啪e konkrétn臎 nenávist nemusí mít poslední slovo. Smí艡ení, které pro啪ívají jako jednotlivci, proroctví v臎t拧ího a 拧ir拧ího smí艡ení, je nep艡emo啪itelným znamením nad臎je. A nad臎je nám otevírá nemyslitelné obzory.

Vyzývám ka啪dého 膷tená艡e tohoto textu k jednoduchému, ale konkrétnímu gestu: ve膷er p艡ed spaním, kdy啪 si projdete události, které jste pro啪ili, a setkání, která jste za啪ili, hledejte v práv臎 uplynulém dni znamení nad臎je. Úsm臎v n臎koho, od koho jste to ne膷ekali, projev nezi拧tnosti zaznamenaný ve 拧kole, laskavost projevená na pracovi拧ti, gesto pomoci, by钮 i malé: nad臎je je skute膷n臎 鈥瀌臎tská ctnost鈥�, jak napsal Charles Péguy. A my se pot艡ebujeme vrátit do d臎tství, abychom se udivenýma o膷ima pozorovali sv臎t, potkali nad臎ji, poznali ji a ocenili. U膷me se rozpoznávat nad臎ji. Pak budeme moci 啪asnout nad tím, kolik dobra na sv臎t臎 existuje. A na拧e srdce se rozzá艡í nad臎jí. Pak budeme schopni být majáky budoucnosti pro lidi kolem nás.

Vatikán, 2. 艡íjna 2024