Papež František na Gregoriáně: „svět hoří kvůli válečnému šílenství, odzbrojme svá slova“
Jana Gruberová – Vatikán
Dnes na Gregoriáně studuje zhruba tři tisíce studentů ze 121 zemí. Setkání jejich zástupců a členů profesorského sboru s papežem v atriu univerzity uvedl pozdravem otec Arturo Sosa, generální představený Tovaryšstva Ježíšova a vicekancléř Gregoriány, a rektor otec Mark A. Lewis. Na závěr programu, po papežově pětačtyřicetiminutové lectio magistralis, byly uděleny akademické ceny této univerzity.
Papežská gregoriánská univerzita je nejstarší z římských papežských univerzit. Její počátky sahají k přímé iniciativě svatého Ignáce z Loyoly, zakladatele Tovaryšstva Ježíšova, který v roce 1551 položil základy římské koleje, známé také jako „Universitas omnium Nationum“ a stojící ve službách všeobecné církve. V roce 1873 papež Pius IX. nařídil, aby univerzita oficiálně přijala nový název Papežská gregoriánská univerzita. V roce 1930 byly slavnostně otevřeny nové a současné prostory na náměstí Piazza della Pilotta.
Od 19. května 2024 byly na žádost papeže Františka do Gregoriany natrvalo začleněny další dvě instituce svěřené Tovaryšstvu Ježíšovu - Papežský biblický institut a Papežský orientální institut. Papežský biblický institut, založený v roce 1909 papežem Piem X., je centrem vysoce specializovaných studií Písma a souvisejících věd. Papežský orientální institut, založený v roce 1917 papežem Benediktem XV., je vyšším ústavem pro výzkum a studium křesťanského Východu se specifickým posláním služby východním církvím.
Papež: Nestávejme se učedníky duchovního „kokakolismu“
Papež ve své lectio magistralis na Papežské gregoriánské univerzitě použil neologismus odkazující na známý nápoj: odsoudil „duchovní kokakolismus“ a varoval před „efektivitou bez vize“, která se omezuje na „unifikace, suspenze a uzavírání“ a zanedbává poslání ve světě a v církvi, jež vyžaduje „přídatek spirituality a přehodnocení všeho s ohledem na poslání, které nám svěřil Ježíš, aniž bychom zanedbali charisma Tovaryšstva Ježíšova“.
František proto na začátku své promluvy vyzval přítomné, aby si položili otázku, kam se ubírají a proč dělají to, co dělají, aniž by ztratili ze zřetele konečný cíl. „Jakou roli má Gregoriánská univerzita v naší době?“, tak zní základní otázka, na kterou je třeba odpovědět, v rámci univerzity jako místa, kde by se „poslání mělo projevovat formativní činností, do níž vložíme své srdce, přičemž odložíme své nároky, které z Božího plánu dělají něco strnulého a postrádajícího vřelost“.
„Formace je především péče o člověka, jinak se formační působení mění ve vyprahlý materialismus nebo zvrácený narcismus, případně v místo, kde jsou ostatní tleskajícími diváky, schránkami, které mají být naplněny egem těch, kdo učí“. V této souvislosti papež vyprávěl příběh jednoho profesora, který jednoho rána našel zcela vyprázděnou učebnu, kde běžně přednášel. Zeptal se tedy školníka, co se stalo, a ten ho upozornil na vyvěšenou ceduli s nápisem: „Učebna obsazena přebujelým egem. Žádná volná místa“. „Byl to vtip během osmašedesátého,“ komentoval to František s poznámkou: „Když chybí srdce, je to vidět!“.
„Žádný algoritmus nemůže nahradit poezii, ironii a lásku“
Papež dále definoval jako „stále aktuální“ slova italského kněze, dona Milaniho „o škole jako nemocnici, která léčí zdravé a odmítá nemocné: ale ztratí-li se chudí, ztratí se i škola“, dodal. Proto vyzval k „humanizaci poznání víry, k zažehnutí a oživení jiskry milosti v člověku, k péči o transdisciplinaritu ve výzkumu a výuce“.
„Uplatňujete Evangelii gaudium?“ zeptal se František přítomných: “Uvažujete o dopadu umělé inteligence na výuku, na výzkum? Studenti potřebují objevit sílu představivosti, dostat se do kontaktu se svými emocemi a umět vyjádřit své pocity. Žádný algoritmus nemůže nahradit poezii, ironii a lásku. Člověk se učí být sám sebou tím, že se poměřuje s velkými myšlenkami, bez zkratek, které berou svobodu rozhodování, tím, že prosazuje radost z objevování. Člověk se učí z chyb“.
Papež poté vyjádřil přání, aby se aktualizovala „bezplatnost“ obsažená v ignaciánském charismatu, „v pokynech, metodách a cílech“. „Je to bezplatnost, která z nás všech dělá služebníky bez pánů,“ vysvětlil: „jeden je služebník druhého, všichni jsme vděční za důstojnost každého z nás, nikdo není vyřazen. A je to bezplatnost, která nás otevírá Božím překvapením, je to bezplatnost, která z nás dělá ctnostné učitele, je to bezplatnost, která vychovává bez manipulace a svazování. Je to Boží bezplatnost, která ve světě, který jako by ztratil srdce, dělá vždy první krok, ke každému, nikoho nevyjímaje“. Papež poté vyslovil naději, že Gregoriánská univerzita bude „univerzitou načichlou tělem a lidmi, která nešlape po rozdílech v iluzi jednoty, která je jen homogenitou“.
Opustit přístup založený na: „my a ti druzí“
„Svět je v plamenech, šílenství války zakrývá každou naději ve stínu smrti“, pokračoval papež ve své „lectio magistralis“ na Papežské univerzitě Gregoriana a vyslovil výzvu: „Odzbrojme svá slova: používejme mírná slova, prosím!“.
Podle Františka „potřebujeme obnovit cestu vtělené teologie, která by vzkřísila naději, filosofie, která by uměla oživit touhu dotknout se cípu Ježíšova pláště, nahlédnout přes okraj tajemství. Potřebujeme exegezi, která by otevírala pohled srdce, potřebujeme studovat orientální tradice, schopné vzbudit výměnu darů mezi různými tradicemi a ukázat možnost skladby z rozdílů“.
Jinými slovy, univerzitní vědění se nemůže zrodit „z abstraktních myšlenek, pojatých pouze za psacím stolem“, ale ze schopnosti cítit „porodní bolesti konkrétních dějin, jejich původ pramenící ze styku se životem národů, z naslouchání skrytým otázkám a volání, které se zvedá z utrpení chudých“.
„Musíme se dotknout tohoto těla, mít odvahu vkročit do bláta a ušpinit si ruce“, povzbuzoval papež, podle něhož univerzita „musí rozpracovat poznání, které vytváří Bůh, a opustit přístup založený na nás a těch druhých“. „Udělali jsme mnoho chyb, je čas uznat, že je třeba pokory, že potřebujeme „ty druhé“, přiznal František: „Svět je složitý a výzkum vyžaduje příspěvek všech. Nikdo nemůže tvrdit, že stojí sám, žádná myšlenka se nerodí sama“.
Univerzita se má stát domovem srdce
„Jak smutné je, když důvěřujeme především lidským prostředkům a vše dnes svěřujeme do rukou managementu!“, zvolal papež v závěrečné části své „lectio magistralis“, která trvala asi 45 minut a byla dlouze odměněna potleskem. „Jaký je váš vztah k Bohu? Jak probíhá vaše modlitba? Je pouze formální, nebo neexistuje? Kde je vaše srdce,“ ptal se František přítomných. „Univerzita se má stát domovem srdce,“ vysvětloval František a citoval svatého Františka Xaverského a jeho touhu „jít na všechny univerzity a otřást těmi, kteří mají největší smysl pro lásku, aby pocítili pohnutku být misionáři“. „Podle ignaciánského charismatu je kultura posláním lásky,“ připomněl papež.
„Nezapomínejte na smysl pro humor“, znělo Františkovo závěrečné doporučení, podle něhož „žena či muž, který nemá smysl pro humor, ztrácí lidskost“. Papež vyznal, že se denně modlí za dar humoru slovy svatého Tomáše Mora a citoval svatého Ignáce, podle kterého duši neuspokojuje mnoho vědomostí, ale cítění a ochutnávání věcí. Na závěr papež vybídl profesory Gregoriány, aby studentům pomohli „postupovat samostatně, vyhýbat se intelektualistickým labyrintům a pojmovému hromadění a jít vpřed se smyslem pro ironii“.
