蜜桃交友

笔础笔贰沤 FRANTI艩EK 

Jakuba a Jana se Je啪í拧 ptá: 鈥濩o chcete, abych pro vás ud臎lal?鈥� (Mk 10,36). A hned poté: 鈥濵暖啪ete pít kalich, který já piji, nebo p艡ijmout k艡est, kterým jsem pok艡t臎n já?鈥� (Mk 10,38). Je啪í拧 klade otázky, a tak nám pomáhá rozli拧ovat, proto啪e otázky nás nutí objevovat to, co je v nás, osv臎tlují to, co nosíme v srdci a co tak 膷asto nepoznáváme.

Dovolme, aby se nás Kristovo slovo ptalo. P艡edstavme si, 啪e se nás ptá, ka啪dého z nás: 鈥濩o chce拧, abych pro tebe ud臎lal?鈥�; a druhá otázka: 鈥濵暖啪e拧 pít m暖j kalich?鈥�.

Prost艡ednictvím t臎chto otázek Je啪í拧 odhaluje pouto a o膷ekávání, které k n臎mu u膷edníci mají, se sv臎tly a stíny typickými pro ka啪dý vztah. Jakub a Jan jsou vlastn臎 s Je啪í拧em sp艡ízn臎ni, ale mají své po啪adavky. Vyjad艡ují touhu být mu nablízku, ale jen proto, aby zaujali 膷estné místo, aby hráli d暖le啪itou roli, aby 鈥瀞ed臎li v jeho sláv臎 po jeho pravici a po jeho levici鈥� (Mk 10,37). Zjevn臎 pova啪ují Je啪í拧e za Mesiá拧e, Mesiá拧e vít臎zného, oslavovaného, a o膷ekávají, 啪e se s nimi bude d臎lit o svou slávu. Vidí v Je啪í拧i Mesiá拧e, ale p艡edstavují si ho podle logiky moci.

Je啪í拧 se nezastavuje u slov u膷edník暖, ale jde hloub臎ji, naslouchá a 膷te v srdci ka啪dého z nich a také ka啪dého z nás. A v dialogu se prost艡ednictvím dvou otázek sna啪í odhalit touhu, která se za t臎mito 啪ádostmi skrývá.

Nejprve se ptá: 鈥濩o chcete, abych pro vás ud臎lal?鈥�; a tato otázka odhaluje my拧lenky jejich srdcí, vyná拧í na sv臎tlo skrytá o膷ekávání a sny o sláv臎, které u膷edníci tajn臎 p臎stují. Je啪í拧 jako by se ptal: 鈥災�ím chcete, abych pro vás byl?鈥�, a tím demaskuje, po 膷em skute膷n臎 tou啪í: po mocném Mesiá拧i, po vít臎zném Mesiá拧i, který jim zajistí 膷estné místo. A jak 膷asto se v církvi objevuje tato my拧lenka: 膷est, moc.....

Druhou otázkou pak Je啪í拧 tuto p艡edstavu Mesiá拧e vyvrací a pomáhá jim tak zm臎nit pohled na v臎c, tj. obrátit se: 鈥濵暖啪ete pít kalich, který já piji, nebo se dát pok艡tít k艡tem, kterým jsem já pok艡t臎n?鈥� Je啪í拧 se ptá: 鈥濩o啪pak m暖啪ete pít kalich, který já piji, nebo se dát pok艡tít k艡tem, kterým jsem já pok艡t臎n?鈥� Tímto zp暖sobem jim odhaluje, 啪e není Mesiá拧em, za kterého ho pova啪ují; je Bohem lásky, který se sklání, aby dosáhl na poní啪ené; který se 膷iní slabým, aby pozvedl slabé; který pracuje pro mír, a ne pro válku; který p艡i拧el, aby slou啪il, a ne aby mu slou啪ili. Kalich, který bude Pán pít, je ob臎tí jeho 啪ivota, a jeho 啪ivot nám byl darován z lásky, a to a啪 k smrti na k艡í啪i.

A tedy po jeho pravici a levici budou dva lot艡i, kte艡í budou viset jako on na k艡í啪i, nebudou sed臎t na sedadlech moci; dva lot艡i p艡ibití s Kristem v bolestech a nebudou sed臎t ve sláv臎. Uk艡i啪ovaný král, odsouzený spravedlivý se stává otrokem v拧ech: to je opravdu Bo啪í Syn! (srov. Mk 15,39). Vít臎zem není ten, kdo vládne, ale ten, kdo slou啪í z lásky. To nám p艡ipomíná i List 沤id暖m: 鈥濶emáme velekn臎ze, který by neum臎l mít podíl na na拧ich slabostech: on sám byl ve v拧em zkou拧en jako my鈥� (沤诲 4,15).

V tomto okam啪iku m暖啪e Je啪í拧 pomoci u膷edník暖m k obrácení, ke zm臎n臎 jejich smý拧lení: 鈥濾íte, 啪e ti, kdo jsou pova啪ováni za vládce národ暖, nad nimi vládnou a jejich v暖dcové je utla膷ují鈥� (Mk 10,42). Ale nemusí to tak být pro ty, kdo následují Boha, který se stal slu啪ebníkem, aby svou láskou oslovil v拧echny. Ti, kdo následují Krista, pokud cht臎jí být velcí, musí slou啪it a u膷it se od n臎j.

Brat艡i a sestry, Je啪í拧 odhaluje my拧lenky, odhaluje touhy a projekce v na拧ich srdcích, n臎kdy demaskuje na拧e o膷ekávání slávy, nadvlády, moci, marnosti. Pomáhá nám, abychom u啪 nemysleli podle kritérií sv臎ta, ale podle stylu Boha, který se 膷iní posledním, aby poslední byli pozvednuti a stali se prvními. Tyto Je啪í拧ovy otázky s jeho u膷ením o 蝉濒耻啪产臎 jsou pro nás 膷asto nepochopitelné, stejn臎 nepochopitelné, jako byly pro u膷edníky. Ale tím, 啪e ho následujeme, jdeme v jeho stopách a p艡ijímáme dar jeho lásky, která prom臎艌uje na拧e my拧lení, tím se i my m暖啪eme nau膷it Bo啪ímu stylu: Bo啪ímu stylu, 蝉濒耻啪产臎. Nezapomínejme na t艡i slova, která ukazují Bo啪í styl slu啪by: blízkost, soucit a laskavost. B暖h se 膷iní blízkým, aby slou啪il; 膷iní se soucitným, aby slou啪il; 膷iní se laskavým, aby slou啪il. Blízkost, soucit a laskavost...

O to musíme usilovat: ne o moc, ale o slu啪bu. Slu啪ba je k艡es钮anský zp暖sob 啪ivota. Nejde o seznam v臎cí, které je t艡eba ud臎lat, jako bychom po jejich spln臎ní mohli pova啪ovat svou cestu za ukon膷enou; ten, kdo slou啪í s láskou, ne艡íká: 鈥瀟e膹 p艡ijde na 艡adu n臎kdo jiný鈥�. To je my拧lení zam臎stnanc暖, nikoliv sv臎dk暖. Slu啪ba se rodí z lásky a láska nezná hranice, nekalkuluje, vydává se a dává. Láska nep艡iná拧í jen výsledky, není to p艡íle啪itostný výkon, je to n臎co, co se rodí ze srdce, srdce obnoveného láskou a v lásce.

Kdy啪 se nau膷íme slou啪it, ka啪dé na拧e gesto pozornosti a pé膷e, ka啪dý projev n臎hy, ka啪dé dílo milosrdenství se stane odrazem Bo啪í lásky. A tak my - a ka啪dý z nás - pokra膷ujeme v Je啪í拧ov臎 díle ve sv臎t臎.

V tomto sv臎tle si m暖啪eme p艡ipomenout u膷edníky evangelia, kte艡í jsou dnes kanonizováni. V pr暖b臎hu pohnutých d臎jin lidstva byli v臎rnými slu啪ebníky, mu啪i a 啪enami, kte艡í slou啪ili v mu膷ednictví i radosti, jako bratr Manuel Ruiz Lopez a jeho spole膷níci. Jsou to horliví kn臎啪í a zasv臎cené 啪eny a mu啪i plní vá拧n臎, misioná艡ského nad拧ení, jako otec Giuseppe Allamano, sestra Paradis Marie Leonie a sestra Elena Guerra. Tito noví sv臎tci 啪ili Je啪í拧ovým stylem: slu啪bou. Víra a apo拧tolát, který vykonávali, v nich nepodn臎covaly sv臎tské touhy a touhu po moci, ale naopak, 膷inily se slu啪ebníky svých brat艡í a sester, tvo艡ivými v konání dobra, vytrvalými v t臎啪kostech, velkorysými a啪 do konce.

S d暖v臎rou je prosme o p艡ímluvu, abychom i my mohli následovat Krista, následovat ho ve 蝉濒耻啪产臎 a stát se sv臎dky nad臎je pro sv臎t.