PODCAST: Pape?ova homilie p?i kanonizaci
PAPE? FRANTI?EK
Jakuba a Jana se Je?í? ptá: ?Co chcete, abych pro vás udělal?“ (Mk 10,36). A hned poté: ?M??ete pít kalich, který já piji, nebo p?ijmout k?est, kterým jsem pok?těn já?“ (Mk 10,38). Je?í? klade otázky, a tak nám pomáhá rozli?ovat, proto?e otázky nás nutí objevovat to, co je v nás, osvětlují to, co nosíme v srdci a co tak ?asto nepoznáváme.
Dovolme, aby se nás Kristovo slovo ptalo. P?edstavme si, ?e se nás ptá, ka?dého z nás: ?Co chce?, abych pro tebe udělal?“; a druhá otázka: ?M??e? pít m?j kalich?“.
Prost?ednictvím těchto otázek Je?í? odhaluje pouto a o?ekávání, které k němu u?edníci mají, se světly a stíny typickými pro ka?dý vztah. Jakub a Jan jsou vlastně s Je?í?em sp?ízněni, ale mají své po?adavky. Vyjad?ují touhu být mu nablízku, ale jen proto, aby zaujali ?estné místo, aby hráli d?le?itou roli, aby ?seděli v jeho slávě po jeho pravici a po jeho levici“ (Mk 10,37). Zjevně pova?ují Je?í?e za Mesiá?e, Mesiá?e vítězného, oslavovaného, a o?ekávají, ?e se s nimi bude dělit o svou slávu. Vidí v Je?í?i Mesiá?e, ale p?edstavují si ho podle logiky moci.
Je?í? se nezastavuje u slov u?edník?, ale jde hlouběji, naslouchá a ?te v srdci ka?dého z nich a také ka?dého z nás. A v dialogu se prost?ednictvím dvou otázek sna?í odhalit touhu, která se za těmito ?ádostmi skrývá.
Nejprve se ptá: ?Co chcete, abych pro vás udělal?“; a tato otázka odhaluje my?lenky jejich srdcí, vyná?í na světlo skrytá o?ekávání a sny o slávě, které u?edníci tajně pěstují. Je?í? jako by se ptal: ??ím chcete, abych pro vás byl?“, a tím demaskuje, po ?em skute?ně tou?í: po mocném Mesiá?i, po vítězném Mesiá?i, který jim zajistí ?estné místo. A jak ?asto se v církvi objevuje tato my?lenka: ?est, moc.....
Druhou otázkou pak Je?í? tuto p?edstavu Mesiá?e vyvrací a pomáhá jim tak změnit pohled na věc, tj. obrátit se: ?M??ete pít kalich, který já piji, nebo se dát pok?tít k?tem, kterým jsem já pok?těn?“ Je?í? se ptá: ?Co?pak m??ete pít kalich, který já piji, nebo se dát pok?tít k?tem, kterým jsem já pok?těn?“ Tímto zp?sobem jim odhaluje, ?e není Mesiá?em, za kterého ho pova?ují; je Bohem lásky, který se sklání, aby dosáhl na poní?ené; který se ?iní slabým, aby pozvedl slabé; který pracuje pro mír, a ne pro válku; který p?i?el, aby slou?il, a ne aby mu slou?ili. Kalich, který bude Pán pít, je obětí jeho ?ivota, a jeho ?ivot nám byl darován z lásky, a to a? k smrti na k?í?i.
A tedy po jeho pravici a levici budou dva lot?i, kte?í budou viset jako on na k?í?i, nebudou sedět na sedadlech moci; dva lot?i p?ibití s Kristem v bolestech a nebudou sedět ve slávě. Uk?i?ovaný král, odsouzený spravedlivý se stává otrokem v?ech: to je opravdu Bo?í Syn! (srov. Mk 15,39). Vítězem není ten, kdo vládne, ale ten, kdo slou?í z lásky. To nám p?ipomíná i List ?id?m: ?Nemáme velekněze, který by neuměl mít podíl na na?ich slabostech: on sám byl ve v?em zkou?en jako my“ (?d 4,15).
V tomto okam?iku m??e Je?í? pomoci u?edník?m k obrácení, ke změně jejich smý?lení: ?Víte, ?e ti, kdo jsou pova?ováni za vládce národ?, nad nimi vládnou a jejich v?dcové je utla?ují“ (Mk 10,42). Ale nemusí to tak být pro ty, kdo následují Boha, který se stal slu?ebníkem, aby svou láskou oslovil v?echny. Ti, kdo následují Krista, pokud chtějí být velcí, musí slou?it a u?it se od něj.
Brat?i a sestry, Je?í? odhaluje my?lenky, odhaluje touhy a projekce v na?ich srdcích, někdy demaskuje na?e o?ekávání slávy, nadvlády, moci, marnosti. Pomáhá nám, abychom u? nemysleli podle kritérií světa, ale podle stylu Boha, který se ?iní posledním, aby poslední byli pozvednuti a stali se prvními. Tyto Je?í?ovy otázky s jeho u?ením o 蝉濒耻?产ě jsou pro nás ?asto nepochopitelné, stejně nepochopitelné, jako byly pro u?edníky. Ale tím, ?e ho následujeme, jdeme v jeho stopách a p?ijímáme dar jeho lásky, která proměňuje na?e my?lení, tím se i my m??eme nau?it Bo?ímu stylu: Bo?ímu stylu, 蝉濒耻?产ě. Nezapomínejme na t?i slova, která ukazují Bo?í styl slu?by: blízkost, soucit a laskavost. B?h se ?iní blízkým, aby slou?il; ?iní se soucitným, aby slou?il; ?iní se laskavým, aby slou?il. Blízkost, soucit a laskavost...
O to musíme usilovat: ne o moc, ale o slu?bu. Slu?ba je k?es?anský zp?sob ?ivota. Nejde o seznam věcí, které je t?eba udělat, jako bychom po jejich splnění mohli pova?ovat svou cestu za ukon?enou; ten, kdo slou?í s láskou, ne?íká: ?te? p?ijde na ?adu někdo jiný“. To je my?lení zaměstnanc?, nikoliv svědk?. Slu?ba se rodí z lásky a láska nezná hranice, nekalkuluje, vydává se a dává. Láska nep?iná?í jen výsledky, není to p?íle?itostný výkon, je to něco, co se rodí ze srdce, srdce obnoveného láskou a v lásce.
Kdy? se nau?íme slou?it, ka?dé na?e gesto pozornosti a pé?e, ka?dý projev něhy, ka?dé dílo milosrdenství se stane odrazem Bo?í lásky. A tak my - a ka?dý z nás - pokra?ujeme v Je?í?ově díle ve světě.
V tomto světle si m??eme p?ipomenout u?edníky evangelia, kte?í jsou dnes kanonizováni. V pr?běhu pohnutých dějin lidstva byli věrnými slu?ebníky, mu?i a ?enami, kte?í slou?ili v mu?ednictví i radosti, jako bratr Manuel Ruiz Lopez a jeho spole?níci. Jsou to horliví kně?í a zasvěcené ?eny a mu?i plní vá?ně, misioná?ského nad?ení, jako otec Giuseppe Allamano, sestra Paradis Marie Leonie a sestra Elena Guerra. Tito noví světci ?ili Je?í?ovým stylem: slu?bou. Víra a apo?tolát, který vykonávali, v nich nepodněcovaly světské touhy a touhu po moci, ale naopak, ?inily se slu?ebníky svých brat?í a sester, tvo?ivými v konání dobra, vytrvalými v tě?kostech, velkorysými a? do konce.
S d?věrou je prosme o p?ímluvu, abychom i my mohli následovat Krista, následovat ho ve 蝉濒耻?产ě a stát se svědky naděje pro svět.
