蜜桃交友

笔础笔贰沤 FRANTI艩EK

Evangelium nám p艡edstavuje Bartimaia, slepého mu啪e, který je nucen 啪ebrat u cesty, beznad臎jného zavr啪ence, který v拧ak, kdy啪 usly拧í procházejícího Je啪í拧e, za膷ne na n臎j volat. Zbývá mu jediné: vyk艡i膷et svou bolest a p艡inést Je啪í拧i svou touhu získat zp臎t zrak. A zatímco mu v拧ichni vy膷ítají, 啪e je jeho hlas ru拧í, Je啪í拧 se zastaví. Proto啪e B暖h v啪dy sly拧í volání chudých a 啪ádný výk艡ik bolesti p艡ed ním nez暖stane nevysly拧en. 

Dnes, na záv臎r generálního shromá啪d臎ní biskupské synody, nesouce v srdci tolik vd臎膷nosti za to, co jsme mohli sdílet, se zastavme u toho, co se s tímto mu啪em d臎je: na za膷átku 鈥瀞ed臎l u cesty a 啪ebral鈥� (Mk 10,46), zatímco na konci, poté, co ho Je啪í拧 zavolal a on znovu získal zrak, 鈥炁�el za ním po cest臎鈥� (v. 52).

První v臎c, kterou nám evangelium o Bartimaiovi 艡íká, je tato: sedí a 啪ebrá. Jeho pozice je typická pro 膷lov臎ka, který je uzav艡en ve svých bolestech, sedí u cesty, jako by mu nezbývalo nic jiného ne啪 dostat n臎co od mnoha poutník暖 procházejících o velikonocích m臎stem Jerichem. Ale jak víme, aby 膷lov臎k skute膷n臎 啪il, nem暖啪e z暖stat sed臎t: 啪ít znamená být stále v pohybu, vydávat se na cestu, snít, plánovat, být otev艡ený budoucnosti. Slepý Bartimaios tedy také p艡edstavuje onu vnit艡ní slepotu, která nás blokuje, nutí nás z暖stat sed臎t, 膷iní nás nehybnými na okraji 啪ivota, bez nad臎je. 

A to nás m暖啪e p艡im臎t p艡emý拧let nejen o na拧em osobním 啪ivot臎, ale také o tom, 啪e jsme církví Kristovou. Tolik v臎cí na cest臎 nás m暖啪e u膷init slepými, neschopnými rozpoznat Bo啪í p艡ítomnost, nep艡ipravenými 膷elit výzvám reality, n臎kdy neadekvátními v tom, jak odpov臎d臎t na mnohé otázky, které na nás volají jako Bartimaios na Je啪í拧e. Tvá艡í v tvá艡 otázkám dne拧ních 啪en a mu啪暖, výzvám na拧í doby, naléhavosti evangelizace a mnoha ranám, které trápí lidstvo, v拧ak, sestry a brat艡i nem暖啪eme sed臎t se zalo啪enýma rukama. Nem暖啪eme z暖stat sed臎t. Sedící církev, která se tém臎艡 bez uv臎dom臎ní stahuje ze 啪ivota a uzavírá se na okraj reality, je církví, která riskuje, 啪e z暖stane ve slepot臎 a usadí se ve své vlastní malátnosti. A pokud z暖staneme sed臎t ve své slepot臎, budeme i nadále slepí v暖膷i pastora膷ním pot艡ebám a mnoha problém暖m sv臎ta, ve kterém 啪ijeme. Prosím, prosme Pána, aby nám dal Ducha svatého, abychom nesed臎li ve své slepot臎, slepot臎, kterou lze nazvat sv臎táctvím, kterou lze nazvat pohodlností, kterou lze nazvat uzav艡eným srdcem... Nez暖stávejme sed臎t ve své zaslepenosti, v na拧ich slepotách.

Místo toho si pamatujme toto: Hospodin prochází kolem, Hospodin prochází ka啪dý den, Hospodin v啪dy prochází kolem a zastavuje se, aby o拧et艡il na拧i slepotu. Sly拧ím ho procházet? Mám schopnost sly拧et kroky Pán臎? Mám schopnost rozeznat, kdy prochází kolem? A je dob艡e, kdy啪 nás synoda vybízí, abychom byli církví jako Bartimaios: spole膷enstvím u膷edník暖, kte艡í, kdy啪 sly拧í Pána procházet kolem, pocítí chv臎ní spásy, nechají se probudit mocí evangelia a za膷nou k n臎mu volat. 膶iní tak tím, 啪e p艡ijímá volání v拧ech 啪en a mu啪暖 na zemi: volání t臎ch, kte艡í cht臎jí objevit radost evangelia, i t臎ch, kte艡í se od n臎j odvrátili; tiché volání t臎ch, kte艡í jsou nete膷ní; volání t臎ch, kte艡í trpí, chudých a odsunutých na okraj, d臎tí zotro膷ených prací, zotro膷ených prací v tolika 膷ástech sv臎ta; zlomený hlas, naslouchání tomuto zlomenému hlasu t臎ch, kte艡í u啪 ani nemají sílu volat k Bohu, proto啪e nemají hlas nebo proto啪e rezignovali. Nepot艡ebujeme církev, která sedí a rezignuje, ale církev, která se chopí volání sv臎ta a - chci to tak 艡íci, ikdy啪 to mo啪ná n臎koho pohor拧í - církev, která si u拧piní ruce, aby slou啪ila Hospodinu.

A tak se dostáváme k druhému aspektu: jestli啪e na za膷átku Bartimaios sed臎l, na konci vidíme, 啪e místo toho ho následuje po cest臎. To je typický evangelijní výraz, který znamená: stal se jeho u膷edníkem, následoval ho. Poté, co na n臎j volal, se Je啪í拧 toti啪 zastavil a poslal pro n臎j. Bartimaios ze sedu, v n臎m啪 se nacházel, vysko膷il na nohy a hned nato se mu vrátil zrak. Nyní mohl vid臎t Krista, mohl rozpoznat Bo啪í p暖sobení ve svém 啪ivot臎 a kone膷n臎 mohl krá膷et za ním. Tak i my, brat艡i a sestry: kdy啪 sedíme a jsme usazení, kdy啪 ani jako církev nenacházíme sílu, odvahu a sm臎lost, parousii pot艡ebnou k tomu, abychom vstali a vrátili se na cestu, prosím, pamatujme v啪dy na návrat k Pánu, na návrat k evangeliu. Vra钮me se k Bohu, vra钮me se k evangeliu. V啪dy a znovu, kdy啪 prochází kolem, musíme naslouchat jeho volání, které nás staví na nohy a vyvádí ze slepoty. A pak ho znovu následovat, krá膷et s ním po cest臎. 

A dovolte mi zopakovat: o Bartimaiovi evangelium 艡íká, 啪e "拧el za ním po cest臎". To je obraz synodální církve: Kristus nás povolává, pozvedá nás, kdy啪 jsme sed臎li nebo padli, dává nám nový zrak, abychom ve sv臎tle evangelia vid臎li úzkosti a utrpení sv臎ta; a tak, Bohem znovu postaveni na nohy, pro啪íváme radost z následování po cest臎. Následujeme Krista po cest臎, nenásledujeme ho uzav艡eni ve svém pohodlí, nenásledujeme ho v labyrintech svých p艡edstav: následujeme ho po cest臎. A tom臎jme stále na pam臎ti: nechodit podle svého nebo podle kritérií sv臎ta, ale jít po cest臎, spole膷n臎 za ním a s ním.

Brat艡i, sestry: ne církev sedící, ale církev na nohou. Ne církev n臎má, ale církev, která p艡ijímá ná艡ek lidstva. Ne církev slepá, ale církev osvícená Kristem, která p艡iná拧í sv臎tlo evangelia druhým. Ne církev statická, ale církev misioná艡ská, která krá膷í s Kristem po cestách sv臎ta.

A dnes, kdy d臎kujeme Pánu za cestu, kterou jsme spole膷n臎 u拧li, si m暖啪eme prohlédnout a vzdát úctu relikvii starobylého stolce svatého Petra, pe膷liv臎 restaurovanou. Dívejme se na ni s bázní víry a pamatujme, 啪e je to k艡eslo lásky, je to k艡eslo jednoty, je to k艡eslo milosrdenství, podle onoho p艡íkazu, který dal Je啪í拧 apo拧tolu Petrovi, aby nevládl nad druhými, ale aby jim slou啪il v lásce. A kdy啪 obdivujeme majestátní Berniniho baldachýn, který je zá艡iv臎j拧í ne啪 kdy jindy, znovu objevujeme, 啪e rámuje skute膷ný úst艡ední bod celé baziliky, toti啪 slávu Ducha svatého. Toto je synodální církev: spole膷enství, jeho啪 prvenství spo膷ívá v daru Ducha, který nás v拧echny 膷iní bratry v Kristu a pozvedá nás k n臎mu.

Sestry a brat艡i, pokra膷ujme tedy s d暖v臎rou ve spole膷né cest臎. I nám dnes Bo啪í slovo opakuje jako Bartimaiovi: 鈥濷dvahu, vsta艌, volá t臎鈥�. Cítím se být povolán? To je otázka, kterou si musíme polo啪it. Cítím se povolán? Cítím se slabý a nemohu vstát? Volám o pomoc? Prosím, odho膹me plá拧钮 rezignace a sv臎艡me svou slepotu Hospodinu, vsta艌me a p艡iná拧ejme radost evangelia, nesme ji do ulic sv臎ta.