蜜桃交友

Antonio Spadaro SJ

V sobotu 28. zá?í odpoledne opustil pape? Franti?ek areál ?Université Catholique de Louvain“, aby kolem 18.15 hod. dorazil do ?Collège Saint-Michel“, katolické ?koly provozované Tovary?stvem Je?í?ovým, která se nachází v Etterbeeku v Bruselu. Tam se setkal s asi 150 jezuity z Belgie, Lucemburska a Nizozemska. Spolu s nimi byli p?ítomni provinciál francouzsky mluvící západoevropské provincie P. Thierry Dobbelstein a p?edstavený nezávislého nizozemského regionu P. Marc Desmet. P?ítomen byl také jezuitský kardinál Michael Czerny, prefekt Dikasteria pro integrální lidský rozvoj. Pape? zahájil setkání:

Dobrý ve?er v?em! Na tomto místě jsem byl ji? dvakrát a je mi potě?ením se sem vrátit. Musím vám ?íci pravdu: jednou jsem se zde dopustil kráde?e. Chystal jsem se slou?it m?i svatou a uviděl jsem balí?ek papír?, který mě zaujal. Byly to výtisky z výuky věnované knize Jób. Ten rok jsem měl v Argentině vést p?edná?ky o knize Job. Listoval jsem těmi stránkami a zaujaly mě. Nakonec jsem si ty poznámky vzal!

Pape?i Franti?ku, jsme velmi rádi, ?e jste zde v Belgii. Jste velmi, velmi vítán. Polo?íme vám několik otázek, které, jak doufáme, budou zajímavé a inteligentní. Máme zde provinciála francouzsky mluvící západoevropské provincie a p?edstaveného nezávislého regionu Nizozemí. Tato země je skute?nou k?i?ovatkou a jezuité jsou zde také velmi r?znorodí: někte?í pocházejí z Konference evropských jezuitských provinciál?, pak jsou zde frankofonní a vlámskojazy?ní. Víte, ?e kdy? nav?tívíte jezuitskou komunitu, nikdy se nesetkáte s fotokopiemi! Tady tomu tak v?bec není. A také mluvíme r?znými jazyky. Dne 13. b?ezna 2013 za?alo krásné dobrodru?ství spojené s nadějí a obnovou církve. P?ejeme si, aby to byl neformální a p?átelský ?as. V Holandsku pro to máme typické slovo: ?gezellig“. Tě?ko se p?ekládá: podle kontextu ho lze p?elo?it jako ?dru?nost“, ?útulná atmosféra“ nebo také ?dobrá nálada“. Toto slovo je pro nás právě te? to pravé. A právě proto chceme spole?ně zazpívat píseň ?En todo amar y servir“. P. Desmet bere do ruky kytaru a za?íná píseň. Pape? také polohlasem vyslovuje slova, která dob?e zná. Pak za?ínají otázky.

Svatý ot?e, jaké je konkrétní poslání jezuit? v Belgii?

Podívej, neznám dob?e va?i situaci, tak?e nemohu ?íci, jaké by mělo být va?e poslání v tomto konkrétním kontextu. Ale mohu vám ?íci jedno: jezuita by se neměl ni?eho bát. Je to ?lověk v napětí mezi dvěma formami odvahy: odvahou hledat Boha v modlitbě a odvahou jít na hranice. To je skute?ně ?kontemplativnost“ v akci. Myslím, ?e to je skute?ně hlavní poslání jezuit?: pono?it se do problém? světa a zápasit s Bohem v modlitbě. Existuje krásná promluva svatého Pavla VI. k jezuit?m na za?átku XXXII. generální kongregace: Na k?i?ovatce slo?itých situací je v?dy jezuita, ?ekl. Tato promluva je mistrovským dílem a jasně ?íká, co církev od Tovary?stva chce. Prosím vás, abyste si tento text p?e?etli. Najdete v něm své poslání[1].

?iji v Amsterdamu, v jednom z nejsekularizovaněj?ích měst na světě. Otec generál Adolfo Nicolás jednou ?ekl, ?e sní o tom, ?e bude dávat duchovní cvi?ení ateist?m. V na?í zemi je ateismus spí?e normou ne? výjimkou. Ale my chceme p?edat bohatství na?eho duchovního ?ivota v?em na?im bli?ním, opravdu v?em, jak vy ?íkáte: ?Todos, todos“. Jak se m??eme dostat na tuto hlubokou úroveň inkulturace?

Hranici inkulturace najdeme studiem po?átk? Tovary?stva. Va?imi u?iteli a? jsou P. Matteo Ricci, P. Roberto De Nobili a dal?í velcí misioná?i, kte?í svým odvá?ným jednáním vyděsili i některé v církvi. Tito na?i u?itelé stanovili hranici inkulturace. Inkulturace víry a evangelizace kultury jdou v?dy ruku v ruce. Jaká je tedy hranice? ?ádná pevná hranice neexistuje! Je t?eba ji hledat v rozli?ování. A ta se rozeznává modlitbou. Zaujalo mě, a v?dy to opakuji: otec Arrupe ve své poslední promluvě ?ekl, abychom pracovali na hranicích a zároveň nikdy nezapomínali na modlitbu. A jezuitská modlitba se rozvíjí v hrani?ních, obtí?ných situacích. To je na na?í spiritualitě to krásné: podstupovat rizika.

V západní Evropě dob?e známe sekularizaci. Na?e spole?nosti se zdají být daleko od Boha. Co dělat?

Sekularizace je slo?itý jev. Vnímám, ?e někdy musíme ?elit formám pohanství. Nepot?ebujeme sochu pohanského boha, abychom mohli mluvit o pohanství: samotné okolní prost?edí, vzduch, který dýcháme, je plynným pohanským bohem! A my musíme této kultu?e kázat svědectvím, slu?bou a vírou. A zevnit? tak musíme ?init modlitbou. Není t?eba p?emý?let o velmi sofistikovaných věcech. Vzpomeňte si na svatého Pavla v Aténách: ?patně to pro něj dopadlo, proto?e se vydal cestou, která mu v té době nebyla vlastní. Takto to vidím já. Musíme být otev?ení, vést dialog a v dialogu si pomáhat jednoduchostí. A to, co ?iní dialog plodným, je slu?ba. Bohu?el se v církvi ?asto setkávám se silným klerikalismem, který tomuto plodnému dialogu brání. A p?edev?ím, kde je klerikalismus, tam není slu?ba. A prosím vás, nikdy nezaměňujte evangelizaci s proselytismem!

Sou?ástí jezuitské spirituality a teologie je dát prostor srdci: Slovo se stalo tělem! ?asto v?ak bohu?el nedáváme srdci správný prostor. Tento nedostatek je podle mého názoru jednou z věcí, která pak vytvá?í formy zneu?ívání. A pak bych vám chtěl polo?it otázku týkající se potí?í s tím, jak dát ?enám v církvi spravedlivěj?í a p?imě?eněj?í místo.

?asto opakuji, ?e církev je ?ena. ?enu vidím na cestě charismat a nechci omezovat diskurz o roli ?en v církvi na téma slu?by. Obecně pak platí, ?e machismus a feminismus jsou ?tr?ní“ logiky. V této době se stále více sna?ím, aby ?eny ve Vatikánu zastávaly stále odpovědněj?í role. A věci se mění: je to vidět a cítit. Zástupkyní guvernéra vatikánského státu je ?ena. Na Dikasteriu pro integrální lidský rozvoj je pak také zástupkyní ?ena. V ?týmu“ pro jmenování biskup? jsou t?i ?eny, a proto?e jsou tam od toho, aby vybíraly kandidáty, jde to mnohem lépe: jsou bystré ve svých úsudcích. V Dikasteriu pro ?eholníky je zástupkyní ?ena. V Dikasteriu pro ekonomiku je zástupkyní ?ena. ?eny zkrátka vstupují do Vatikánu do vysoce odpovědných funkcí: v této cestě budeme pokra?ovat. Věci fungují lépe ne? d?íve. Jednou jsem se setkal s p?edsedkyní Ursulou von der Leyenovou. Hovo?ili jsme o konkrétním problému a já se jí zeptal: ?Ale jak zvládáte tento druh problém??“ Odpověděla: ?Stejně tak jako my v?echny matky“. Její odpově? mě p?iměla k hlubokému zamy?lení.

V na?í sekularizované spole?nosti je tě?ké najít duchovní. Jak vidíte budoucnost farních spole?enství bez kně?í?

Spole?enství je d?le?itěj?í ne? kněz. Kněz je slu?ebníkem komunity. V některých situacích, které znám v r?zných ?ástech světa, lidé hledají uvnit? komunity někoho, kdo by mohl hrát vedoucí roli. Ale jsou nap?íklad i ?eholnice, které na sebe tento závazek berou. Mám na mysli jednu peruánskou kongregaci ?eholnic, které mají své specifické poslání: jít do těch situací, kde není kněz. Dělají v?echno: ká?ou, k?tí... Pokud je tam nakonec poslán kněz, jdou jinam.

P?ipomínáme si 600. výro?í zalo?ení Lovaňské univerzity. Pracují tam někte?í jezuité a studují tam jezuit?tí studenti z celého světa. Jaké je va?e poselství pro mladé jezuity, kte?í jsou ur?eni pro intelektuální apo?tolát ve slu?bě církvi a světu?

Intelektuální apo?tolát je d?le?itý a je sou?ástí na?eho jezuitského povolání být p?ítomni v akademickém světě, ve výzkumu a také v komunikaci. ?ekněme si to jasně: kdy? generální kongregace Tovary?stva Je?í?ova ?íkají, abychom se za?lenili mezi lidi a do dějin, neznamená to ?pou?ovou hru“, ale za?lenění se i do těch nejvíce institucionálních souvislostí, ?ekl bych, s jistou ?rigorózností“, v dobrém slova smyslu. ?lověk nesmí v?dy usilovat o neformálnost. Děkuji za tuto otázku, proto?e vím, ?e někdy je poku?ení touto cestou nejít. Velmi d?le?itou oblastí reflexe je oblast morální teologie. V této oblasti dnes studuje mnoho jezuit?, kte?í otevírají cesty ve výkladu a kladou nové výzvy. Vím, ?e to není snadné. Vyzývám v?ak jezuity, aby ?li kup?edu. Sleduji skupinu jezuit? zabývajících se morálkou a vidím, ?e si vedou velmi dob?e. A pak doporu?uji publikace! ?asopisy jsou velmi d?le?ité: ty jako Stimmen der Zeit, La Civiltà Cattolica, Nouvelle Revue Théologique...

Zajímalo by mě, v jaké fázi je proces kanonizace Henriho De Lubaca a Pedra Arrupeho.

Arrupeho kauza je otev?ená. Problémem je revize jeho spis?: napsal toho hodně a analýza jeho text? vy?aduje ?as. De Lubac je velký jezuita! ?asto ho ?tu. Nevím v?ak, zda byla jeho kauza zahájena. Vyu?iji p?íle?itosti a ?eknu vám, ?e kauza krále Baudouina bude zahájena, a u?iním to p?ímo já, proto?e se mi zdá, ?e se zde pohybujeme tímto směrem.

Svou otázku vám pokládám v Mafaldině ?e?i. Máte velmi nabitý program: jakmile skon?í va?e náv?těva Belgie, za?ne synoda. Na jejím za?átku budete p?edsedat ob?adu smí?ení. Tím o?ivíte církev a její poslání smí?ení v na?em zmu?eném světě, jak ?ádá svatý Pavel Korin?any. Ale i samotné církevní spole?enství ?ádá, aby se smí?ilo samo v sobě, aby mohlo být vyslancem smí?ení ve světě. My sami pot?ebujeme synodální vztahy, smí?livé rozli?ování. Jaké kroky musíme podniknout?

Synodalita je velmi d?le?itá. Je t?eba ji budovat nikoli shora dol?, ale zdola nahoru. Synodalita není snadná, to ne, a někdy proto, ?e existují autority, které nevyvolávají dialog. Fará? m??e rozhodovat sám, ale m??e rozhodovat se svou radou. Stejně tak m??e rozhodovat biskup a stejně tak pape?. Je opravdu d?le?ité pochopit, co je to synodalita. Pavel VI. po koncilu vytvo?il pro biskupy sekretariát synody. Východní neztratili synodalitu, ztratili jsme ji my. Na popud Pavla VI. jsme tedy pokro?ili k 50. výro?í, které jsme oslavili. A nyní jsme dospěli k synodě o synodalitě, kde se věci vyjasní právě synodální metodou. Synodalita v církvi je milost! Autorita se uskute?ňuje v synodalitě. Smí?ení prochází synodalitou a její metodou. A na druhé straně nem??eme být skute?ně synodální církví bez smí?ení.

Anga?uji se v jezuitské slu?bě pro uprchlíky. Sledujeme dvě silná napětí. Prvním je válka na Ukrajině. Na?i mladí lidé mi pro vás p?edali dopis a obrázek svatého Ji?í. Druhé napětí je ve St?edomo?í, kde vidíme hodně politiky, která mluví o hranicích, o bezpe?nosti. Jakou radu byste chtěl dát Jezuitské slu?bě pro uprchlíky a Tovary?stvu?

Problémem migrace je t?eba se zabývat a dob?e ho studovat, a to je vá? úkol. Migranty je t?eba p?ijímat, doprovázet, podporovat a integrovat. ?ádná z těchto ?ty? ?inností nesmí chybět, jinak se jedná o vá?ný problém. Migrant, který není integrován, kon?í ?patně, ale ?patně kon?í i spole?nost, ve které se ocitne. Vzpomeňte si nap?íklad na to, co se stalo v Zaventemu zde v Belgii: tato tragédie je také d?sledkem nedostate?né integrace. A Bible ?íká toto: o vdovu, chudého a cizince je t?eba se postarat. Církev musí brát svou práci s migranty vá?ně. Znám nap?íklad práci organizace Open Arms. V roce 2013 jsem se vydal na Lampedusu, abych upozornil na migra?ní drama. Ale dodal bych něco, co je mi blízké a co ?asto opakuji: Evropa u? nemá děti, stárne. Pot?ebuje migranty, aby obnovila sv?j ?ivot. Stala se z toho toti? otázka p?e?ití.

Svatý ot?e, jaké jsou va?e první dojmy z cesty do Belgie a Lucemburska?

V Lucembursku jsem byl jen jeden den a je z?ejmé, ?e za jeden den nem??ete pochopit celou zemi! Ale byla to pro mě dobrá zku?enost. V Belgii jsem byl ji? d?íve, jak jsem vám ?ekl. Ale na závěr tohoto setkání vás prosím, abyste neztratili evangeliza?ní sílu v této zemi. Za dlouhou k?es?anskou historií se dnes m??e skrývat ur?itá, ?ekněme, ?pohanská“ atmosféra. Nechci být ?patně pochopen, ale dnes hrozí, ?e zdej?í kultura je tak trochu pohanská. Va?e síla je v malých katolických komunitách, které v ?ádném p?ípadě nejsou slabé: vnímám je jako misioná?ské a je t?eba jim pomáhat.

Pape? po hodině rozhovoru opustil jednací sál. Ne? ode?el, pronesl se v?emi ?Zdrávas Maria“ a poté udělil po?ehnání. Na závěr se se v?emi vyfotografoval. Poté ve stejném pat?e zasedací místnosti nav?tívil presti?ní knihovnu Spole?nosti bollandist?, jejím? posláním je zkoumat, vydávat v p?vodním stavu a komentovat v?echny dokumenty týkající se ?ivota a kultu svatých. V roce 1607 ji navrhl jezuita Héribert Rosweyde (1569-1629) a v Antverpách ji zalo?il otec Jean Bolland (1596-1665), p?i?em? někte?í belgi?tí jezuité v ní pokra?ují dodnes. Franti?ek udělil po?ehnání a do ?estné knihy napsal tato slova: ?Que el Señor los siga acompañando en la tarea de hacer conocer la historia de la Iglesia y de sus Santos. Con mi bendición. Fraternalmente, Francisco"[2].

[1] Tento text lze nalézt na adrese www.vatican.va/content/paul-vi/it/speeches/1974/documents/hf_p-vi_spe_19741203_esortazione-compagnia-gesu.html.

[2] ?Ké? vás B?h i nadále doprovází v úkolu seznamovat s dějinami církve a jejích svatých. S mým po?ehnáním. Bratrsky, Franti?ek“.