Ekumenick谩 modlitba 煤膷astn铆k暖 synody s pape啪em Franti拧kem
Pope
Datum ekumenické vigilie bylo obzvlá拧t臎 symbolické, nebo钮 p艡ipadlo na výro膷í zahájení II. vatikánského koncilu, které se konalo 11. 艡íjna 1962. Tato modlitba byla p艡íle啪itostí k pod臎kování za v拧echny ekumenické plody koncilu a p艡ipomínkou 60 let od vydání dogmatické konstituce o církvi Lumen gentium a dekretu o ekumenismu Unitatis redintegratio (21. listopadu 1964). Modlitbu p艡ipravil tým Generálního sekretariátu synody a Dikasteria pro podporu jednoty k艡es钮an暖 spolu s bratry z komunity Taizé. P艡iná拧íme homilii pape啪e Franti拧ka, kterou p艡edal ú膷astník暖m vigilie:
HOMILIE SVATÉHO OTCE, Ekumenická modlitební vigilie, 11. 艡íjna 2024
鈥濧 slávu, kterou jsi dal mn臎, dal jsem já jim鈥� (Jan 17,22). Tato slova z Je啪í拧ovy modlitby p艡ed umu膷ením lze eminentn臎 vztáhnout na mu膷edníky, oslavované za jejich sv臎dectví o Kristu. Na tomto míst臎 si p艡ipomínáme první mu膷edníky církve v 艠ím臎: na jejich krvi byla postavena tato bazilika, na jejich krvi byla postavena církev. Ké啪 tito mu膷edníci posílí na拧i jistotu, 啪e kdy啪 se p艡ibli啪ujeme ke Kristu, p艡ibli啪ujeme se i k sob臎 navzájem, podporováni modlitbou v拧ech svatých na拧ich církví, ji啪 dokonale sjednocených ú膷astí na velikono膷ním tajemství. Jak uvádí dekret Unitatis redintegratio, jeho啪 60. výro膷í slavíme, 膷ím blí啪e jsou k艡es钮ané Kristu, tím blí啪e jsou si navzájem (srov. 膷. 7).
V tento den, kdy si p艡ipomínáme zahájení II. vatikánského koncilu, který znamenal oficiální vstup katolické církve do ekumenického hnutí, jsme se se拧li spolu s bratrskými delegáty, na拧imi bratry a sestrami z ostatních církví. Za svá proto beru slova, která svatý Jan XXIII. adresoval pozorovatel暖m p艡i zahájení koncilu: 鈥濾a拧e vá啪ená p艡ítomnost zde, dojetí, které objímá mé srdce jako kn臎ze, jako biskupa Bo啪í církve [...], m臎 zvou, abych vám sv臎艡il touhu svého srdce, které ho艡í touhou pracovat a trp臎t pro to, aby se p艡iblí啪ila hodina, v ní啪 se pro v拧echny naplní Kristova modlitba p艡i Poslední ve膷e艡i鈥� (13. 艡íjna 1962). Vstupme do této Je啪í拧ovy modlitby, p艡ijm臎me ji za svou v Duchu svatém, doprovázeni modlitbou mu膷edník暖.
Jednota k艡es钮an暖 a synodalita spolu souvisejí. Pokud je toti啪 鈥瀋esta synodality cestou, kterou B暖h o膷ekává od církve t艡etího tisíciletí鈥� (Promluva k 50. výro膷í ustavení biskupské synody, 17. 艡íjna 2015), je t艡eba po ní jít se v拧emi k艡es钮any. 鈥濩esta synodality [...] je a musí být ekumenická, stejn臎 jako je ekumenická cesta synodální鈥� (Promluva k Jeho Svatosti Mar Awa III., 19. listopadu 2022). V obou procesech nejde ani tak o to n臎co vybudovat, jako spí拧e p艡ijmout a u膷init plodným dar, který jsme ji啪 obdr啪eli. A jak vypadá dar jednoty? Synodální zku拧enost nám pomáhá objevit n臎které jeho aspekty.
Jednota je milost, nep艡edvídatelný dar. Skute膷ným protagonistou nejsme my, ale Duch svatý, který nás vede k v臎t拧ímu spole膷enství. Stejn臎 jako p艡edem nevíme, jaký bude výsledek synody, nevíme p艡esn臎, jaká bude jednota, ke které jsme povoláni. Evangelium nám 艡íká, 啪e Je啪í拧 ve své velké modlitb臎 鈥瀙ozvedl o膷i k nebi鈥�: jednota není primárn臎 plodem zem臎, ale nebe. Je to dar, jeho啪 na膷asování a zp暖sob nem暖啪eme p艡edvídat; musíme jej p艡ijmout, 鈥瀉ni啪 bychom Proz艡etelnosti kladli p艡eká啪ky a ani啪 bychom p艡edjímali budoucí podn臎ty Ducha svatého鈥�, jak se dále praví v koncilním dekretu (UR, 24). Otec Paul Couturier 艡íkával, 啪e o jednotu k艡es钮an暖 je t艡eba prosit 鈥瀓ak si to p艡eje Kristus鈥� a 鈥瀟akovými prost艡edky, které si p艡eje on鈥�.
Dal拧í pou膷ení, které vyplývá ze synodního procesu, je, 啪e jednota je cesta: dozrává v pohybu, na cest臎. Roste ve vzájemné slu啪b臎, v 啪ivotním dialogu, ve spolupráci v拧ech k艡es钮an暖, která 鈥瀓asn臎ji ukazuje tvá艡 Krista slu啪ebníka鈥� (UR, 12). Musíme v拧ak krá膷et podle Ducha (srov. Gal 5,16-25); nebo, jak 艡íká svatý Irenej, jako tôn adelphôn synodía, 鈥瀔aravana brat艡í鈥�. Spojení mezi k艡es钮any roste a zraje na spole膷né pouti 鈥瀡 Bo啪ím rytmu鈥�, podobn臎 jako poutníci do Emauz, které doprovázel zmrtvýchvstalý Je啪í拧.
T艡etím u膷ením je, 啪e jednota je harmonie. Synoda nám pomáhá znovu objevit krásu církve v rozmanitosti jejích tvá艡í. Jednota tedy není uniformita ani výsledek kompromisu 膷i vyva啪ování. Jednota k艡es钮an暖 je harmonie v rozmanitosti charismat, která Duch vzbuzuje k utvrzení v拧ech k艡es钮an暖 (srov. UR, 4). Harmonie je cestou Ducha, proto啪e on sám, jak 艡íká svatý Basil, je harmonie (srov. O 沤almu 29,1). Cestou jednoty máme krá膷et z lásky ke Kristu a ke v拧em lidem, kterým jsme povoláni slou啪it. Na této cest臎 se nikdy nenechme zastavit obtí啪emi! D暖v臎艡ujme Duchu svatému, který prosazuje jednotu v harmonii mnohobarevné rozmanitosti.
Kone膷n臎, stejn臎 jako synodalita, je jednota k艡es钮an暖 nezbytná pro jejich sv臎dectví: jednota je pro misii. 鈥濧by v拧ichni byli jedno ... aby sv臎t uv臎艡il鈥� (Jan 17,21). O tom byli p艡esv臎d膷eni koncilní otcové, kdy啪 potvrdili, 啪e na拧e rozd臎lení 鈥瀓e pohor拧ením pro sv臎t a po拧kozuje nejsv臎t臎j拧í v臎c: hlásání evangelia ka啪dému stvo艡ení鈥� (UR, 1). Ekumenické hnutí se zrodilo z touhy sv臎d膷it spole膷n臎, s druhými, a ne daleko od sebe, nebo je拧t臎 h暖艡e, proti sob臎. Na tomto míst臎 nám prvomu膷edníci p艡ipomínají, 啪e dnes v mnoha 膷ástech sv臎ta k艡es钮ané r暖zných tradic spole膷n臎 ob臎tují své 啪ivoty pro víru v Je啪í拧e Krista a 啪ijí ekumenismus krve. Jejich sv臎dectví je siln臎j拧í ne啪 jakákoli slova, proto啪e jednota pochází z Kristova k艡í啪e.
P艡ed zahájením tohoto shromá啪d臎ní jsme pro啪ili kající bohoslu啪bu. I dnes vyjad艡ujeme své zahanbení nad pohor拧ením z rozd臎lení k艡es钮an暖, nad pohor拧ením z toho, 啪e spole膷n臎 nesv臎d膷íme o Pánu Je啪í拧i. Tato synoda je p艡íle啪itostí k tomu, abychom se polep拧ili, abychom p艡ekonali zdi, které mezi námi stále existují. Zam臎艡me se na spole膷ný základ 苍补拧别丑辞 spole膷ného k艡tu, který nás podn臎cuje k tomu, abychom se stali misioná艡skými Kristovými u膷edníky se spole膷ným posláním. Sv臎t pot艡ebuje spole膷né sv臎dectví, sv臎t pot艡ebuje, abychom byli v臎rní svému spole膷nému poslání.
Drazí brat艡i a sestry, svatý Franti拧ek z Assisi p艡ijal p艡ed Uk艡i啪ovaným výzvu k obnov臎 církve. Ké啪 i nás Krist暖v k艡í啪 ka啪dý den vede na na拧í cest臎 k plné jednot臎, k harmonii mezi námi navzájem i s celým stvo艡ením, 鈥濨暖h toti啪 rozhodl, aby se v n臎m usídlila ve拧kerá plnost dokonalosti a 啪e skrze n臎ho usmí艡í se sebou v拧ecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, 啪e jeho krví prolitou na k艡í啪i zjedná pokoj.鈥� (Kol 1,19-20).
