Ekumenická modlitba ú?astník? synody s pape?em Franti?kem
Pope
Datum ekumenické vigilie bylo obzvlá?tě symbolické, nebo? p?ipadlo na výro?í zahájení II. vatikánského koncilu, které se konalo 11. ?íjna 1962. Tato modlitba byla p?íle?itostí k poděkování za v?echny ekumenické plody koncilu a p?ipomínkou 60 let od vydání dogmatické konstituce o církvi Lumen gentium a dekretu o ekumenismu Unitatis redintegratio (21. listopadu 1964). Modlitbu p?ipravil tým Generálního sekretariátu synody a Dikasteria pro podporu jednoty k?es?an? spolu s bratry z komunity Taizé. P?iná?íme homilii pape?e Franti?ka, kterou p?edal ú?astník?m vigilie:
HOMILIE SVATÉHO OTCE, Ekumenická modlitební vigilie, 11. ?íjna 2024
?A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim“ (Jan 17,22). Tato slova z Je?í?ovy modlitby p?ed umu?ením lze eminentně vztáhnout na mu?edníky, oslavované za jejich svědectví o Kristu. Na tomto místě si p?ipomínáme první mu?edníky církve v ?ímě: na jejich krvi byla postavena tato bazilika, na jejich krvi byla postavena církev. Ké? tito mu?edníci posílí na?i jistotu, ?e kdy? se p?ibli?ujeme ke Kristu, p?ibli?ujeme se i k sobě navzájem, podporováni modlitbou v?ech svatých na?ich církví, ji? dokonale sjednocených ú?astí na velikono?ním tajemství. Jak uvádí dekret Unitatis redintegratio, jeho? 60. výro?í slavíme, ?ím blí?e jsou k?es?ané Kristu, tím blí?e jsou si navzájem (srov. ?. 7).
V tento den, kdy si p?ipomínáme zahájení II. vatikánského koncilu, který znamenal oficiální vstup katolické církve do ekumenického hnutí, jsme se se?li spolu s bratrskými delegáty, na?imi bratry a sestrami z ostatních církví. Za svá proto beru slova, která svatý Jan XXIII. adresoval pozorovatel?m p?i zahájení koncilu: ?Va?e vá?ená p?ítomnost zde, dojetí, které objímá mé srdce jako kněze, jako biskupa Bo?í církve [...], mě zvou, abych vám svě?il touhu svého srdce, které ho?í touhou pracovat a trpět pro to, aby se p?iblí?ila hodina, v ní? se pro v?echny naplní Kristova modlitba p?i Poslední ve?e?i“ (13. ?íjna 1962). Vstupme do této Je?í?ovy modlitby, p?ijměme ji za svou v Duchu svatém, doprovázeni modlitbou mu?edník?.
Jednota k?es?an? a synodalita spolu souvisejí. Pokud je toti? ?cesta synodality cestou, kterou B?h o?ekává od církve t?etího tisíciletí“ (Promluva k 50. výro?í ustavení biskupské synody, 17. ?íjna 2015), je t?eba po ní jít se v?emi k?es?any. ?Cesta synodality [...] je a musí být ekumenická, stejně jako je ekumenická cesta synodální“ (Promluva k Jeho Svatosti Mar Awa III., 19. listopadu 2022). V obou procesech nejde ani tak o to něco vybudovat, jako spí?e p?ijmout a u?init plodným dar, který jsme ji? obdr?eli. A jak vypadá dar jednoty? Synodální zku?enost nám pomáhá objevit některé jeho aspekty.
Jednota je milost, nep?edvídatelný dar. Skute?ným protagonistou nejsme my, ale Duch svatý, který nás vede k vět?ímu spole?enství. Stejně jako p?edem nevíme, jaký bude výsledek synody, nevíme p?esně, jaká bude jednota, ke které jsme povoláni. Evangelium nám ?íká, ?e Je?í? ve své velké modlitbě ?pozvedl o?i k nebi“: jednota není primárně plodem země, ale nebe. Je to dar, jeho? na?asování a zp?sob nem??eme p?edvídat; musíme jej p?ijmout, ?ani? bychom Proz?etelnosti kladli p?eká?ky a ani? bychom p?edjímali budoucí podněty Ducha svatého“, jak se dále praví v koncilním dekretu (UR, 24). Otec Paul Couturier ?íkával, ?e o jednotu k?es?an? je t?eba prosit ?jak si to p?eje Kristus“ a ?takovými prost?edky, které si p?eje on“.
Dal?í pou?ení, které vyplývá ze synodního procesu, je, ?e jednota je cesta: dozrává v pohybu, na cestě. Roste ve vzájemné slu?bě, v ?ivotním dialogu, ve spolupráci v?ech k?es?an?, která ?jasněji ukazuje tvá? Krista slu?ebníka“ (UR, 12). Musíme v?ak krá?et podle Ducha (srov. Gal 5,16-25); nebo, jak ?íká svatý Irenej, jako tôn adelphôn synodía, ?karavana brat?í“. Spojení mezi k?es?any roste a zraje na spole?né pouti ?v Bo?ím rytmu“, podobně jako poutníci do Emauz, které doprovázel zmrtvýchvstalý Je?í?.
T?etím u?ením je, ?e jednota je harmonie. Synoda nám pomáhá znovu objevit krásu církve v rozmanitosti jejích tvá?í. Jednota tedy není uniformita ani výsledek kompromisu ?i vyva?ování. Jednota k?es?an? je harmonie v rozmanitosti charismat, která Duch vzbuzuje k utvrzení v?ech k?es?an? (srov. UR, 4). Harmonie je cestou Ducha, proto?e on sám, jak ?íká svatý Basil, je harmonie (srov. O ?almu 29,1). Cestou jednoty máme krá?et z lásky ke Kristu a ke v?em lidem, kterým jsme povoláni slou?it. Na této cestě se nikdy nenechme zastavit obtí?emi! D?vě?ujme Duchu svatému, který prosazuje jednotu v harmonii mnohobarevné rozmanitosti.
Kone?ně, stejně jako synodalita, je jednota k?es?an? nezbytná pro jejich svědectví: jednota je pro misii. ?Aby v?ichni byli jedno ... aby svět uvě?il“ (Jan 17,21). O tom byli p?esvěd?eni koncilní otcové, kdy? potvrdili, ?e na?e rozdělení ?je pohor?ením pro svět a po?kozuje nejsvětěj?í věc: hlásání evangelia ka?dému stvo?ení“ (UR, 1). Ekumenické hnutí se zrodilo z touhy svěd?it spole?ně, s druhými, a ne daleko od sebe, nebo je?tě h??e, proti sobě. Na tomto místě nám prvomu?edníci p?ipomínají, ?e dnes v mnoha ?ástech světa k?es?ané r?zných tradic spole?ně obětují své ?ivoty pro víru v Je?í?e Krista a ?ijí ekumenismus krve. Jejich svědectví je silněj?í ne? jakákoli slova, proto?e jednota pochází z Kristova k?í?e.
P?ed zahájením tohoto shromá?dění jsme pro?ili kající bohoslu?bu. I dnes vyjad?ujeme své zahanbení nad pohor?ením z rozdělení k?es?an?, nad pohor?ením z toho, ?e spole?ně nesvěd?íme o Pánu Je?í?i. Tato synoda je p?íle?itostí k tomu, abychom se polep?ili, abychom p?ekonali zdi, které mezi námi stále existují. Zamě?me se na spole?ný základ na?eho spole?ného k?tu, který nás podněcuje k tomu, abychom se stali misioná?skými Kristovými u?edníky se spole?ným posláním. 厂惫ě迟 pot?ebuje spole?né svědectví, svět pot?ebuje, abychom byli věrní svému spole?nému poslání.
Drazí brat?i a sestry, svatý Franti?ek z Assisi p?ijal p?ed Uk?i?ovaným výzvu k obnově církve. Ké? i nás Krist?v k?í? ka?dý den vede na na?í cestě k plné jednotě, k harmonii mezi námi navzájem i s celým stvo?ením, ?B?h toti? rozhodl, aby se v něm usídlila ve?kerá plnost dokonalosti a ?e skrze něho usmí?í se sebou v?ecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, ?e jeho krví prolitou na k?í?i zjedná pokoj.“ (Kol 1,19-20).
