Pape? k belgické církvi: Pro?íváme men?inové k?es?anství, ?ádá se odvaha k církevní konverzi
Jana Gruberová – Pope
Vkusně a dynamicky vedené setkání, prokládané zpěvy z Taizé za varhanního doprovodu, v této největ?í secesní budově světa uvedl bruselský arcibiskup mons. Luc Terlinden. P?edstavil pape?i církev s dlouhou misijní a sociální tradici, p?i?em? poukázal na belgického misioná?e sv. Damiána z Molokai, církev, která s nadějí a nad?ením p?ivítala synodální proces. Arcibiskup Terlinden pape?i p?islíbil synodální ú?ast v?ech pastora?ních pracovník?, ?en i mu??, z nich? někte?í poté ve svých stru?ných, věcných a výsti?ných svědectvích p?iblí?ili jazykovou rozmanitost a rozsáhlé p?sobení belgické církve, v?etně ?ady pal?ivých otázek.
Německojazy?ný fará? jedné venkovské farnosti a bývalý misioná? hovo?il o nebývalé energii, kterou ve starobylé belgické církvi vyvolal synodální proces a dotazoval se na roli pastý?? v jeho rámci. Mladá pastora?ní pracovnice nadnesla otázky mladých lidí, kte?í od církve o?ekávají liturgickou intenzitu, odvahu víry a svědectví o ví?e, podíl na utvá?ení budoucí kultury, otev?enost v?em p?íchozím, úctu k ?ivotu. Zajímalo ji, jak tato r?znorodá o?ekávání skloubit. Laický teolog pape?i poděkoval za dokument (daný formou motu proprio) Ad theologiam promovendam, který belgické teology povzbudil k rozvíjení teologie vnímavé ke kontext?m. Jako ú?astník metodologické komise sekretariátu synody zmínil rovně? metodu ?rozhovoru v Duchu“, která zjevně p?iná?í hojné ovoce, a ptal se na pokra?ování synodality v západních církvích.
Hluboké svědectví pronesla zástupkyně center, která p?ijímají oběti zneu?ívání v církvi. Tato sociálně anga?ovaná ?ena, která pracovala rovně? ve vlámském a federálním parlamentu, vyu?ila p?íle?itost, jak ?p?etvo?it hněv a bolest v konkrétní pomoc“. Jak prohlásila, p?vodně se domnívala, ?e touto prací musí zachránit Kristovu církev, ale nakonec Boha potkala právě v lidech zraněných na duchu i na těle. ?eholnice z komunity inspirované franti?kánskou spiritualitou mluvila o hodnotě věrnosti a jejím p?edávání dne?ním mladým lidem. A kone?ně pomocný vězeňský kaplan a otec t?í dětí vyslovil ?prorockou kritiku destruktivního vězeňského systému“ a dotazoval se na roli k?es?an? v kontextu belgického trestního ?ádu.
Pape?i Franti?kovi poté p?ipadla nelehká úloha reagovat na toto mno?ství podnět? a názor? vycházejících z církve, kterou v úvodu svého projevu tlumo?eného simultánně na velkoplo?ných obrazovkách, ihned ozna?il za církev ?v pohybu“. Sv?j proslov soust?edil na trojici témat: evangelizace, radost, milosrdenství.
?Změny na?í doby a krize víry, kterou pro?íváme na Západě, nás vedou k tomu, abychom se vrátili k tomu podstatnému, tedy k evangeliu, aby dobrá zpráva, kterou Je?í? p?inesl světu, byla znovu hlásána v?em a aby zazá?ila její krása. Krize - ka?dá krize - je ?asem, který se nabízí, aby námi ot?ásl, aby nás zpochybnil a změnil. Je to vzácná p?íle?itost - v biblickém jazyce ?íkáme kairòs, zvlá?tní p?íle?itost - jako se to stalo Abrahamovi, Moj?í?ovi a prorok?m. Od k?es?anství usazeného v pohostinném spole?enském rámci jsme se posunuli ke k?es?anství ?men?inovému“, nebo spí?e ke k?es?anství zalo?enému na svědectví. A to vy?aduje odvahu k církevní konverzi, k zahájení pastora?ních proměn, které se týkají také zvyk?, model? a jazyk? víry, aby skute?ně slou?ily evangelizaci“.
Tato odvaha se vy?aduje také od kně?í, aby pouze nespravovali dědictví minulosti, ale byli pozorní k uchopení ?asto implicitních otázek evangelia, pokra?oval pape? a poukázal na legitimní koexistenci r?zných sn? a spiritualit mladých lidí v církvi. Je zde toti? místo pro ka?dého a nikdo nemá být kopií toho druhého. Jednota v církvi není uniformita, ale nalezení harmonie v rozmanitosti. V souvislosti se synodou Franti?ek vyzdvihl:
?Synodální proces musí být návratem k evangeliu; nesmí mít mezi svými prioritami nějakou ?módní“ reformu, ale otázku: jak m??eme dosáhnout toho, aby evangelium oslovilo spole?nost, která mu u? nenaslouchá nebo se od víry odvrátila? Polo?me si v?ichni tuto otázku“.
Druhým slovem – radost – pape? nerozumí konzumní zábavu, ale vnit?ní radost, která doprovází a udr?uje ?ivot i v temných nebo bolestných chvílích.
?Je to dar, který p?ichází sh?ry, který pochází od Boha. Je to radost srdce vzbuzená evangeliem: je to vědomí, ?e na cestě nejsme sami a ?e i v situacích ubohosti, h?íchu, trápení je nám B?h nablízku, stará se o nás a nedovolí smrti, aby měla poslední slovo. B?h je blízko: blízkost ... Dávno p?edtím, ne? se stal pape?em, Joseph Ratzinger napsal, ?e ?Kde chybí radost, kde skomírá humor, tam není ani Duch svatý [...] a naopak: radost je znamením milosti“.
Kromě hlásání evangelia a radosti pot?ebuje církev milosrdenství. Evangelium, p?ijaté a sdílené, p?ijaté a darované, nás vede k radosti, proto?e nám dává objevit, ?e B?h je Otec milosrdenství, kterého dojímáme a který nás pozvedá z na?ich pád?, vysvětlil pape?.
?To se nám tvá?í v tvá? zku?enosti se zlem m??e někdy zdát ?nespravedlivé“, proto?e jednodu?e uplatňujeme pozemskou spravedlnost, která ?íká: ?Kdo se dopustí zla, musí zaplatit“. Bo?í spravedlnost je v?ak vy??í: ti, kdo se dopustili zla, jsou povoláni k nápravě, ale k uzdravení ve svém srdci pot?ebují milosrdnou Bo?í lásku. Nezapomínejte: B?h odpou?tí v?echno a odpou?tí v?dycky; právě svým milosrdenstvím nás B?h ospravedlňuje, tímto milosrdenstvím nás ?iní spravedlivými, proto?e nám dává nové srdce, nový ?ivot“.
Milosrdenství pot?ebujeme k tomu, abychom byli církví, která se ?iní slu?ebnicí v?ech, ani? by si někoho podmaňovala. Jedním z ko?en? násilí je toti? zneu?ívání moci, kdy vyu?íváme vlastních rolí k tomu, abychom druhé drtili nebo jimi manipulovali, zd?raznil pape? Franti?ek. V závěru p?ipomněl dílo belgického malí?e René Magritta z roku 1960, nazvané ?Akt víry“. Zobrazuje dve?e zav?ené zevnit?, které jsou v?ak uprost?ed prora?ené a otevírají se do nebe.
To je obraz, který vám zanechávám jako symbol církve, která nikdy nezavírá své dve?e, prosím: nikdy nezavírá své dve?e, církve, která ka?dému nabízí otev?ení se nekone?nu, která doká?e hledět dál. To je církev, která evangelizuje, ?ije radostí z evangelia, praktikuje milosrdenství.
