Pape??v první proslov v Belgii: Nedopus?me, aby zbraně diktovaly právo
Jana Gruberová – Pope
?S vdě?ným srdcem nav?těvuji Belgii, znamení a most míru, kde spolu ve vzájemném respektu ?ijí r?zné kultury, jazyky a národy. Ké? B?h ?ehná Belgii!“. Tato slova pape? vepsal do Knihy cti na zámku Laeken během zdvo?ilostní náv?těvy belgické královské rodiny.
Nepostradatelný most k budování míru a odmítnutí války, témě? syntéza Evropy, od ní? je t?eba znovu za?ít její obnovu, fyzickou, morální i duchovní. Takto pape? poté definoval Belgii ve svém prvním projevu, který v tém?e zámku adresoval p?edstavitel?m státních ú?ad?, ob?anské spole?nosti a diplomatickému sboru.
?Dalo by se ?íci, ?e Belgie je mostem: mezi kontinentem a britskými ostrovy, mezi germánskými a frankofonními oblastmi, mezi jihem a severem Evropy. Mostem, který umo?ňuje roz?í?ení shody a ústup spor?. Mostem, kde se ka?dý ?lověk se svým jazykem, mentalitou a p?esvěd?ením setkává s druhým a volí slovo, dialog a sdílení jako prost?edek k navázání vztahu. Místo, kde se ?lověk u?í, ?e jeho vlastní identita není modlou ani p?eká?kou, ale pohostinným prostorem, odkud lze vycházet a kam se lze vracet, kde lze podporovat platné výměny a spole?ně hledat nové rovnováhy, budovat nové syntézy. Mostem, který podporuje obchod, spojuje a umo?ňuje dialog civilizací, a tedy nepostradatelným k utvá?ení míru a zapuzení války“.
A?koli Belgie není p?íli? velký stát, její zvlá?tní historie zp?sobila, ?e bezprost?edně po skon?ení druhé světové války unavené a vy?erpané národy Evropy, které se vydaly na vá?nou cestu smí?ení, spolupráce a integrace, vzhlí?ely k Belgii jako k p?irozenému sídlu hlavních evropských institucí, pokra?oval pape?. Vzhledem k tomu, ?e se Belgie nacházela na zlomové linii mezi germánským a latinským světem, jevila se jako ideální místo, témě? syntéza Evropy, z něho? je t?eba vycházet p?i její fyzické, morální a duchovní obnově. Proto dnes Evropa pot?ebuje Belgii, aby si p?ipomněla své dějiny, tvo?ené kulturou a vzděláním, ale také mnoha válkami a touhou po nadvládě.
?Evropa pot?ebuje Belgii, aby pokra?ovala v cestě míru a bratrství mezi národy, které ji tvo?í. Tato země v?em ostatním p?ipomíná, ?e kdy? se - na základě nejr?zněj?ích a neudr?itelných výmluv - p?estanou respektovat hranice a smlouvy a p?enechá se zbraním vytvá?ení práva, které rozvrací platné zákony, otev?e se Pando?ina sk?íňka a v?echny větry prudce zavanou. Shoda a mír toti? nejsou vítězstvím, které se získává jednou prov?dy, ale spí?e úkolem a neustálým posláním, které je t?eba pěstovat, o které je t?eba pe?ovat s hou?evnatostí a trpělivostí. Pokud si lidé p?estanou p?ipomínat minulost, mají znepokojivou schopnost znovu upadnout i poté, co kone?ně znovu povstanou, a zapomenout na utrpení a stra?livé náklady, které zaplatily p?edchozí generace. V této historické chvíli se domnívám, ?e Belgie musí sehrát d?le?itou roli: jsme toti? nablízku témě? světové válce,“ dodal pape?.
Kromě hrozící války se Evropa potýká rovně? s demografickým poklesem. Obdobně jako v Lucemburku pape? vyzval k investicím do budoucnosti, které by dávaly ?anci ?ivotu.
?V této době existují dvě pohromy: válka, která se m??e změnit ve světový konflikt, a demografický propad. V tomto ohledu musíme být prakti?tí: mějte děti!“
V úst?ední ?ásti své první promluvy k oficiálním belgickým p?edstavitel?m se pape? věnoval bolestnému problému zneu?ívání nezletilých ze strany katolických kně?í a nucených adopcí dětí, které se narodily svobodným matkám. Na tuto smutnou kapitolu belgických dějin poukázali ve svých p?edchozích projevech belgický král Filip a premiér Alexander De Croo, který se do?adoval konkrétních opat?ení ze strany církve. Pape? ve své odpovědi zvolil obraz svaté a h?í?né církve, která ?ije ve ?vě?né koexistenci světla a stínu, s výsledky ?asto velké velkorysosti a skvělé obětavosti a někdy bohu?el s výskytem bolestných protimluv?“.
?Mám na mysli dramatické události zneu?ívání dětí – o kterých se zmínili ministerský p?edseda a král, metlu, kterou církev ?e?í rozhodně a pevně, naslouchá a doprovází zraněné a realizuje kapilární preventivní program po celém světě. Brat?i a sestry, je to hanba, ostudné zneu?ívání dětí, a s touto hanbou musíme nalo?it, prosit o odpu?tění a problém vy?e?it. Dnes je v samotné církvi tento zlo?in a církev se musí stydět a prosit za odpu?tění a sna?it se tuto situaci ?e?it s k?es?anskou pokorou a udělat v?e pro to, aby se to u? neopakovalo. Jediné zneu?ití sta?í k tomu, aby se za něj církev styděla, musí za něj po?ádat o odpu?tění. Je to na?e hanba a na?e poní?ení“.
Pape? také uvedl, ?e je ?zarmoucen fenoménem nucených adopcí, ke kterým v Belgii docházelo v 50. a? 70. letech 20. století“. Jak prohlásil, byly bohu?el výsledkem mentality roz?í?ené ve v?ech vrstvách spole?nosti natolik, ?e ti, kdo podle ní jednali, ve svědomí vě?ili, ?e konají dobro, a to jak dítěte, tak matky:
??asto se rodina a dal?í sociální akté?i, v?etně církve, domnívali, ?e k odstranění negativního stigmatu, které v té době bohu?el postihlo neprovdanou matku, je pro dobro obou, matky i dítěte, vhodněj?í, aby dítě bylo adoptováno. Vyskytly se dokonce p?ípady, kdy některé ?eny neměly mo?nost volby, zda si dítě ponechají, nebo je dají k adopci. A to se děje i dnes v některých kulturách, v některých zemích“.
?Jako nástupce apo?tola Petra se modlím k Bohu, aby církev v sobě v?dy na?la sílu nep?izp?sobovat se dominantní kultu?e, a to i tehdy, kdy? tato kultura pou?ívá evangelijní hodnoty a manipuluje s nimi, aby z nich vyvodila nepat?i?né závěry, jejich? tě?kým d?sledkem je utrpení a vylou?ení“, ujistil pape? Franti?ek.
?Modlím se, aby vládci uměli p?ijmout odpovědnost, riziko a ?est míru a uměli se odvrátit od nebezpe?í, hanebnosti a nesmyslnosti války. Modlím se, aby se báli soudu svědomí, dějin a Boha a obrátili své o?i a srdce a v?dy kladli na první místo spole?né dobro... V této době, kdy se ekonomika tolik rozvinula, jsou v některých zemích investicemi, které p?iná?ejí největ?í p?íjmy, továrny na zbraně.“
Těmito intenzivními invokacemi zakon?il pape? sv?j první projev v Belgii, který pronesl na zámku Laeken a adresoval jej státním p?edstavitel?m, ob?anské spole?nosti a diplomatickému sboru.
