Papež mladým Papuáncům: volte harmonii, nikoli rozkol, a pozvedněte ty, kdo upadli
Alessandro Di Bussolo – Vatikán
Po uvítacím tanci asi dvaceti mladých lidí v pestrých a opeřených tradičních krojích papeže přivítal John Bosco Auram, biskup Kimbe a delegát pro mládež, který připomněl, že největší výzvou pro mladé Papuánce je „objevování Krista v sobě a uprostřed reality“, která je vede k tomu, že musí řešit závažné problémy, „jako je život podle křesťanských hodnot v rodině a společnosti, omezené možnosti růstu a rozvoje a různé frustrace vyplývající z nenaplněných očekávání společnosti, vlády a dokonce i církve“.
Představení „Ostrovy naděje“
Program se naplno rozběhl představením „Ostrovy naděje“, v němž vystoupili čtyři mladí lidé z Papuy-Nové Guineje a Šalamounových ostrovů, kteří jsou odhodláni budovat budoucnost „s úsměvy naděje“. Jeden začíná u své rodiny, druhý u ochrany životního prostředí, další u posílení místní kultury a poslední u podpory vzdělávání. Vypravěč na závěr vyzývá, aby se pamatovalo na to, že „mladí lidé jsou nejen vůdci zítřka, ale i tvůrci změn dneška. Podpořme jejich cestu a oslavme jejich přínos našemu světu“.
Patricie a angažovanost mladých katolických profesionálů
První svědectví před papežem po vystoupení velkého pěveckého sboru přednesla mladá členka Sdružení katolických profesionálů, Patricia Harricknen-Korpok, která hovořila o obtížnosti svědectví o katolické víře a morálce ve společnosti, která je negativně ovlivněna „vysoce atraktivním sportem a zábavou, sociálními médii a technologickým průmyslem“ a konkurencí mnoha náboženských hodnot a přesvědčení. Navzdory tomu mladí profesionálové na Papui-Nové Guineji, jak ujistila Patricia, bojují „za společné dobro a blaho našich lidí, zejména těch, kteří nemají hlas nebo jsou na okraji společnosti“. Přiznala, že „zaujmout postoj k sociálním, politickým, ekonomickým a environmentálním otázkám a otázkám lidských práv optikou naší křesťanské víry“ nebylo vždy snadné, ale dnešní mladí katoličtí profesionálové se zasazují „za společné dobro“, zejména „za ty, kteří nemají hlas nebo jsou na okraji společnosti“.
Ryan a utrpení mladých lidí v rozdělených rodinách
Po ní Ryan Vulum vypráví o svém těžkém dětství v rozdělené rodině a o tom, že církev „se stala mým útočištěm“. To, že rodiny jsou rozdělené nebo mají na mladé lidi vysoké nároky, je podle Ryana obtíž, kterou zažívá „většina mladých lidí“ na souostroví. Je pro ně „velmi obtížné komunikovat s rodiči, protože jejich rodiče nejsou spolu nebo žijí odděleně“, a mnozí z nich se „uchylují k užívání škodlivých látek, zapojují se do nelegálních aktivit a ztrácejí veškerou naději v život“. Proto vyzval všechny katolické páry na Papui-Nové Guineji, aby přijaly svátost manželství a vytrvaly v ní, „aby se z nich staly silné rodiny a aby se mladí lidé cítili bezpečně a mohli lépe žít“. A členy církve, aby „i nadále přijímali mladé lidi s otevřenou náručí a zvali je ke sdílení jejich myšlenek a k účasti na rozhodování místního církevního společenství“, a budovali tak lepší církev.
Bernadetta odsoudila zneužívání v rodině
Nakonec Bernadetta Turmoniová, čtvrté a poslední dítě z početné rodiny, mladá členka mariánské legie, hovoří o dramatu zneužívání v rodině, které ničí životy mladých mužů a žen. „Ti, kteří jsou obětí,“ vypověděla, „se necítí a připadají si znevažováni. Ztrácejí naději a mohou spáchat sebevraždu nebo opustit rodinu“. A také je zde chudoba, která je na vzestupu, přestože Papua-Nová Guinea je bohatá na nerostné suroviny. To je jeden z důvodů, „proč mladí lidé nedokončují studium nebo neplní své sny a touhy“. To je nutí „hledat způsoby, jak si vydělat peníze prodejem drog, krádežemi“ nebo žebráním. A ptá se papeže, „jak tento problém řešit?“. Odpověď nachází ve Františkově apoštolské exhortaci Christus Vivit: „Bůh je stále živý, a proto musíme být živí i my“. Ve svém mládí Bernadetta uzavírá: „Jsem schopna žít svůj život navzdory všem zápasům, kterým jsem čelila. Nemám nic: Bůh je všechno“.
Zmatek versus harmonie
Papež na začátku svého projevu poděkoval za krásné představení, které předvedli mladí lidé, kteří vyprávěli o kráse Papuy, „kde se oceán setkává s nebem, kde se rodí sny a vznikají výzvy“; a vyslovil důležité přání všem: „čelte budoucnosti s úsměvem naděje!“. Mladé lidi, kteří jsou „nadějí pro budoucnost“, František požádal, aby se společně zamysleli nad tím, „jak se buduje budoucnost“ a „jaký smysl chceme dát svému životu“. A učinil tak prostřednictvím biblického příběhu o babylonské věži, kde se střetly dva protikladné způsoby života a budování společnosti: „jeden vede ke zmatku a rozptýlení, druhý k harmonii setkání s Bohem a s našimi bratry a sestrami“. Poté se jeho řeč změnila v dialog s mladými lidmi, dialog úsměvů, gest a sborových odpovědí.
Společná řeč srdce, lásky a služby
Po opuštění připraveného projevu požádal usměvavý František mladé lidi, aby si vybrali mezi modelem rozptýlení nebo modelem harmonie, a připomněl, co udělali Mojžíšovi potomci s babylonskou věží. „Harmonii,“ zvolili mladí lidé sborově. Poté papež připomněl, že „Bůh nás stvořil, abychom měli dobré vztahy s ostatními“. V zemi s více než osmi sty jazyky papež mladým lidem řekl, že potřebují „jen jeden jazyk, který nám pomůže dosáhnout jednoty. Jaký to je?“ zeptal se a někdo mu odpověděl: ‚láska‘. „Vaším společným jazykem je jazyk srdce, lásky, blízkosti a služby,“ upřesnil dále a vyslovil naději, že „tímto jazykem budete všichni mluvit a budete Wantokem lásky!“. („Wantok“ je papuánský výraz pro někoho, kdo mluví určitým jazykem a patří k určité etnické skupině. pozn. redakce). Proti zlu lhostejnosti, pokračuje papež, „musíte mít neklid v srdci, abyste se starali o druhé“. A připomíná, že „v životě mladého člověka je velmi důležitý vztah, blízkost s prarodiči“.
„Když někdo upadne, pomozte mu vstát“
Nakonec papež uvádí téma, které je mu velmi blízké: „Všichni můžeme chybovat. Všichni. Důležité však je si chybu uvědomit. A vždy se musíme napravit“. Existuje jedna horská píseň, která zní takto: „V horolezeckém umění není důležité neupadnout, ale nezůstat ležet“... „A když uvidíš přítele, kamaráda, vrstevníka, který upadl, co máš dělat! Smát se tomu?“ „Ne,“ odpovídají mladí lidé sborově. „Musíte se na něj podívat a pomoci mu vstát. Myslete na to, že jen v jedné životní situaci se můžeme na druhého člověka dívat svrchu: když mu pomáháme vstát“. František tuto otázku zopakoval ještě dvakrát, v různých okamžicích setkání, naposledy po závěrečném zpěvu: „Když najdete na ulici někoho, kdo upadl kvůli mnoha problémům, co máte udělat, dát mu ránu?“. Na hlasité „Ne!“ stadionu dodává: „Jaké gesto byste měli udělat před někým, kdo upadl?“. Mladí lidé odpovídají: „Pozvednout jej!“ a papež napodobuje gesto zvedání někoho na nohy.
Po setkání s mladými lidmi se papež odebral na letiště v Port Moresby, odkud jej přibližně tři a půl hodiny trvající let dopravil na Východní Timor, ostrov v jihovýchodní Asii s katolickou většinou, který je třetí zastávkou na 45. apoštolské cestě, jež skončí v Singapuru. Na programu poté byly první institucionální schůzky s návštěvou prezidenta Ramose-Horty a projevem k představitelům této země.
