Franti?ek: Migranti nás ?ádají, abychom pěstovali sen o bratrství
Pape? Franti?ek
Od za?átku svého pontifikátu věnuji zvlá?tní pozornost dramatickým situacím týkajícím se migrant?, které jsou jedním ze znamení doby v této historické epo?e. Na své první apo?tolské cestě jsem se vydal na Lampedusu, symbolické místo ztroskotání a p?ijetí, a tam jsem zd?raznil úst?ední bod této otázky:
?Kde je tv?j bratr?“, volá ke mně hlas jeho krve, ?íká B?h. Není to otázka adresovaná druhým, je to otázka adresovaná mně, tobě, ka?dému z nás.
Drama migrant? je skute?ně výzvou pro na?i nejhlub?í identitu: je to otázka volby, zda být skute?ně bratry a sestrami, ?i nikoli. Zopakoval jsem to na setkání st?edomo?ských biskup? a mladých lidí v Marseille dne 22. zá?í 2023:
P?ed námi je rozcestí: na jedné straně bratrství, které naplňuje lidské spole?enství dobrotou, na druhé straně lhostejnost, která zalévá St?edozemní mo?e krví. Stojíme na civiliza?ní k?i?ovatce. Bu? kultura lidskosti a bratrství, nebo kultura lhostejnosti: a? se ka?dý postará, jak umí.
V pr?běhu let jsem se opakovaně setkával s migranty, jejich? p?íběhy vystihovaly p?íběhy mnoha lidí: některá z těchto setkání, nap?íklad s Bentolem a Patem, jsou popsána v této knize. Setkáním s nimi jsem chtěl zd?raznit, ?e jsou to skute?ně brat?i a sestry, a pomoci nám znovu objevit univerzální bratrství. Ti, kdo praktikují pohostinnost, vědí, ?e p?átelství s chudými je spásné, proto?e skrze ně, milované Je?í?ovy bratry, máme zvlá?tní zku?enost s Je?í?ovou láskou a znovu objevujeme krásu toho, ?e jsme také sou?ástí tohoto velkého bratrství. Zopakoval jsem to, kdy? jsem se obrátil p?ímo na migranty:
Vy, s nimi? se zachází jako s b?emenem, problémem, výdajem, jste naopak darem. Jste svědectvím o tom, jak ná? milosrdný a slitovný B?h umí proměnit zlo a nespravedlnost, kterou trpíte, v dobro pro v?echny. Proto?e ka?dý z vás m??e být mostem, který spojuje vzdálené národy, který umo?ňuje setkání r?zných kultur a nábo?enství, cestou ke znovuobjevení na?eho spole?ného lidství.
Bratrství je volání: migrující lidé, kte?í klepou na na?e dve?e, v sobě toto volání nesou: ?ádají, aby byli uznáni za bratry a sestry, aby mohli krá?et spole?ně. Pomoc a p?ijetí nejsou jen zásadní humanitární gesta, jsou to gesta, která zhmotňují bratrství, která vytvá?ejí civilizaci. Několikrát jsem ve?ejně vyjád?il svou vdě?nost organizaci Mediterranea Saving Humans a v?em subjekt?m, které praktikují pomoc a p?ijetí. Jsem také vdě?ný vě?ícím, zasvěceným osobám a biskup?m, kte?í je r?znými zp?soby doprovázejí. Církev tuto cestu doprovází, proto?e to vy?aduje evangelium: církev nemá jinou mo?nost, pokud nenásleduje Je?í?e, pokud nemiluje tak, jak miluje Je?í?, ztrácí smysl svého bytí. Vtělení univerzálního bratrství je snem, který nám B?h svě?il od po?átku stvo?ení: ka?dý, kdo se na tomto poslání podílí, spolupracuje na Bo?ím snu.
Jednou ze skute?ností, která naplňuje bratrství zvlá?tním zp?sobem, jsou lidová hnutí, o nich? se zmiňuje i tato kniha. Lidová hnutí jsem poznal, kdy? jsem byl arcibiskupem v Buenos Aires: na?el jsem v nich to, co jsem později nazval ?mystikou lidových hnutí“, tedy onen niterný soucit, který se stává komunitní akcí a vede chudé k tomu, aby se navzájem brali za ruku, organizovali se, spole?ně bojovali a budovali jinou spole?nost. V Buenos Aires, kde jsem doprovázel lidová hnutí, jsem si uvědomil, ?e
i kdy? jsou otravná, i kdy? je někte?í ?myslitelé“ neumějí za?adit, je t?eba mít odvahu uznat, ?e bez nich demokracie atrofuje, stává se nominalismem, formalitou, ztrácí reprezentativnost, stává se odosobněnou, proto?e vynechává lidi v jejich ka?dodenním boji za d?stojnost, p?i utvá?ení jejich osudu.
V posledních letech jsem se zú?astnil ?ty? světových setkání lidových hnutí a jejich regionálních setkání a pozval církev, aby je doprovázela:
Chtěl bych, aby církev měla dve?e otev?ené pro v?echny, aby se zapojila, aby doprovázela a aby v ka?dé diecézi, v ka?dé komisi pro spravedlnost a mír plánovala skute?nou, trvalou a anga?ovanou spolupráci s lidovými hnutími. Vyzývám vás v?echny, biskupy, kněze i laiky, v?etně sociálních organizací v městských a venkovských periferiích, abyste toto setkání prohloubili.
Sen o bratrství, o jeho? pěstování nás migranti ?ádají a který jsem umístil do st?edu svého pontifikátu, je Bo?ím snem a církev jej v?dy podporovala a silně o?ivovala od Druhého vatikánského koncilu a pontifikátu svatého Jana XXIII. Rád bych p?edmluvu k této knize uzav?el citací slov jeho vlastního zvlá?tního sekretá?e, mons. Lorise Capovilly, kterého jsem v roce 2014 jmenoval kardinálem a který je v této knize zmíněn. Kdy? se 14. ?íjna 2015 do?il 100 let, rozhodl se je oslavit s některými migranty. Objímajíc jednoho z nich, Issu, který pocházel z Mali, muslima, ?ekl tato slova:
Isso, a? ti B?h ?ehná. [...] Lidská rodina je jen jedna, jsem ob?anem tohoto světa, stejně jako ty, drahý Isso. Jen já jsem te? sv?j závod dokon?il a ty ho za?íná?. P?ispějte k civilizaci lásky, proto?e ?ádná jiná neexistuje, neexistuje civilizace techniky, moci ani zbraní. Vím, ?e moji k?es?an?tí brat?i jsou mi drazí, ale to jsou v?ichni mu?i a ?eny tohoto světa. Jsem ??astný, ?e jsem na tomto světě ?il. Za celý sv?j ?ivot jsem v paměti neviděl nep?íjemného ?lověka, zemi, kterou bych neměl rád. V?echno ve stvo?ení je dar od Boha. V ka?dém z nás je něco dobrého; je-li ka?dý z nás dobrý, jsem ??astný, ale není-li dobrý, je to stále m?j bratr, mám ho rád. Dr?ím ho za ruku a spole?ně krá?íme k civilizaci lásky. [...] Do spole?enství s mu?i a ?enami dobré v?le, kte?í pat?í ke v?em národ?m, se vmísím jako p?ítel a cítím, ?e skute?ně s p?ispěním tisíc? ?en a mu?? v?ech ras krá?íme k nejúplněj?í jednotě lidské rodiny; jeden Otec, jeden Vykupitel, jedna nejsvětěj?í Matka, jeden univerzální Pastý?, jeden pohled k vě?ným nebes?m.
Stát se schopným takto milovat je modlitba, kterou adresuji Je?í?i za ka?dého ?lověka ?ijícího na tomto světě.
Z Vatikánu, 3. ?ervence 2024
