Pape?ova homilie v bazilice Panny Marie Vět?í: Odpu?tění vytvá?í mír
Tuto slavnost charakterizují dvě znamení: prvním je tradi?ní ?sníh“, který bude padat zanedlouho, během Magnificat; druhým je ikona Salus populi romani. Tato dvě znamení, pokud je dob?e vylo?íme, nám mohou pomoci pochopit poselství Bo?ího slova, které jsme se modlili v ?almech a sly?eli ve ?tení.
?Sníh“. Je to jen folklór, nebo má symbolickou hodnotu? Zále?í na nás, na tom, jak jej vnímáme a jaký mu dáváme význam. V?ichni víme, ?e evokuje zázra?ný úkaz, který pape?i Liberiovi ukázal místo, kde měla být postavena prvotní bazilika. Av?ak skute?nost, ?e se toto znamení opakuje p?i dne?ní slavnosti, uvnit? baziliky a p?i liturgii, nás vybízí k tomu, abychom ho ?etli spí?e symbolicky.
A tak navrhuji, abychom se nechali vést dvěma ver?i z knihy Sirachovcovy, kde se o sněhu, který B?h nechává padat z nebe, ?íká následující: ?Oko obdivuje krásu jeho bělosti, nad jeho p?ívalem srdce ?asne“ (Sir 43,18).
Mudrc zde zd?razňuje dvojí pocit, který tento p?írodní jev v lidské du?i vyvolává: obdiv a ú?as. P?i pohledu na padající sníh ?oko obdivuje“ a ?srdce ?asne“. A to nás vede p?i výkladu znamení sněhu: lze ho chápat jako symbol milosti, tj. skute?nosti, která v sobě spojuje krásu a bezplatnost. Je to něco, co si nelze zaslou?it, nato? koupit, lze to p?ijmout pouze jako dar, a jako takové je to také zcela nep?edvídatelné, stejně jako sně?ení v ?ímě uprost?ed léta. Milost vzbuzuje obdiv a ú?as. Nezapomínejme na tato dvě slova: schopnost obdivu a schopnost ú?asu. A tyto dvě schopnosti nesmíme ztratit, proto?e vstupují do zku?enosti na?í víry.
A s tímto vnit?ním postojem se nyní ná? pohled m??e obrátit k druhému, mnohem d?le?itěj?ímu znamení: starobylé mariánské ikoně, která je tak?íkajíc klenotem této baziliky. V ní milost plně nabývá své k?es?anské podoby v obraze Panny Marie s Dítětem. Svatá Matka Bo?í. Zde se milost zjevuje ve své konkrétnosti, zbavená v?ech mytologických, magických ?i spiritualistických p?íkrov?, které na nábo?enství v?dy ?íhají. Na ikoně je jen to podstatné: ?ena a Syn, stejně jako v textu svatého Pavla, který jsme sly?eli p?ed chvílí: ?B?h poslal svého Syna, narozeného z ?eny“ (Gal 4,4). ?ena je plná milosti, po?atá bez h?íchu, neposkvrněná jako ?erstvě napadaný sníh. B?h na ni pohlédl s obdivem a ú?asem - i B?h ?asne ... - a vyvolil si ji za Matku, proto?e je dcerou jeho Syna: zplozena v něm p?ed ?asem, stala se jeho Matkou v plnosti ?asu. Dítě dr?í levou rukou Svatou knihu a pravou ?ehná; a první po?ehnanou je ona, Matka, Po?ehnaná mezi ?enami. Její tmavý plá?? nechává vyniknout zlatému rouchu jejího Syna: pouze v Něm p?ebývá celá plnost bo?ství; ona, s odhalenou tvá?í, odrá?í Jeho slávu. Udělejme si ?as a jděme se podívat na tuto Madonu. Ti?e se na ni dívejme, s pohledem up?eným na v?echny tyto rysy, hle?me na tuto ikonu, která nás v?echny tolik posvěcuje. Udělejme si ?as a jděme se na ni potom podívat.
Proto p?ichází vě?ící lid prosit Matku Bo?í o po?ehnání, proto?e ona je prost?ednicí milosti, která v?dy a jedině proudí od Je?í?e Krista, a to p?sobením Ducha svatého. Zvlá?tě v nadcházejícím roce, Svatém, jubilejním roce, p?ijde do této baziliky mnoho poutník?, aby prosili Matku Bo?í o po?ehnání. Dnes jsme se zde se?li jako jakýsi p?edvoj a dovoláváme se její p?ímluvy za ?ím, na?e město, a za celý svět, zejména za mír: mír, který je pravý a trvalý, jen kdy? vychází z kajícných srdcí a srdcí, kterým bylo odpu?těno; odpu?tění vytvá?í mír, proto?e to je Pán?v u?lechtilý postoj, odpou?tět; mír, který pochází z Kristova k?í?e, z jeho krve, kterou p?ijal od Marie a vylil na odpu?tění h?ích?.
Na závěr bych rád oslovil Nejsvětěj?í Pannu slovy svatého Cyrila Alexandrijského pronesenými na závěr Efezského koncilu: ?Zdravím tě, ó Maria, Matko Bo?í, ty, která jsi p?inesla světlo, ty nej?ist?í. Zdravím tě, Panno Maria, Matko a slu?ebnice. Panno, skrze Toho, který se z tebe narodil; Matko, skrze Toho, kterého jsi dr?ela v náru?í. [...] Zdravím tě, Maria, poklade země; světlo, které nezhasne; z tebe se zrodilo slunce spravedlnosti“ (Homilie 11: PG 77). Svatá Matko Bo?í, oroduj za nás.
A nyní vás vyzývám, abyste v?ichni spole?ně - uvidíme, zda to zvládnete - v?ichni spole?ně t?ikrát zopakovali: ?Zdravím tě, svatá Matko Bo?í“. V?ichni spole?ně: [v?ichni] ?Zdravím tě, svatá Matko Bo?í“. Není sly?et: [v?ichni] ?Zdravím tě, svatá Matko Bo?í“. Je?tě jednou, hlasitěji: [v?ichni] ?Zdravím tě, svatá Matko Bo?í“.
